V tomto textu bych ráda popsala pár situací, kdy dostáváme jako lidé se zrakovým postižením nevhodné otázky či komentáře, které mohou působit zraňujícím dojmem a nejsou zcela vhodné je vůči hendikepovanému používat. Všechny tyto příklady jsou sebrané z reálného života a pro ty, co je obdržely, byly iritující a nepříjemné.
Přijďte, až uvidíte
Již jsem několikrát zmiňovala, že studium na vysoké škole nebylo snadné, ale ani přijetí ke studiu se neobešlo bez komplikací. Na 3 fakultách Západočeské univerzity ze 4 jsem obdržela odpověď, když jsem žádala o zpřístupnění přijímacího řízení, odpovědi ve stylu: přijďte, až uvidíte, až se vám vrátí zrak, tak si podejte přihlášku znova, nikdy jsem neslyšel o tom, že ten, kdo nevidí, by chtěl studovat…V situaci, kdy právě procházíte těžkým obdobím, kdy po autonehodě ztrácíte zrak, opravdu nepotřebujete slyšet takové komentáře zvlášť, když studium bez kontroly zraku není nic, co by se nedalo zvládat.
Mateřství
Velmi často se matky, které nevidí či mají zrakový hendikep, setkávají s tím, že lékaři pronáší soudy, které jsou pro ně úplně jasné, jakože ráno vyjde slunce, a to ve smyslu, vy stejně nebudete mít dítě, když nevidíte, jak byste se o něj starala, to nepřipadá v úvahu… Pokud už potkají ženu s dítětem a bílou holí, která dostane otázku, to přece není vaše dítě? Často se komentáře také ubírají směrem, že dítě bude chudák, jelikož se bude muset starat o nevidomou matku. Je pravda, že i na péči o dítě si člověk se zrakovým hendikepem musí najít své metody a postupy. Naučí se dělat věci jinak, ale i přesto, že matka nevidí, se o dítě postará jako jakákoli matka jiná. K těmto účelům lze také absolvovat kurz sebeobsluhy zaměřený na péči o dítě v rámci sociální rehabilitace v Tyfloservisu, o.p.s.
Invalidita a sociální dávky
Další častou poznámkou na hendikepované je, že jsme v invalidním důchodu, pobíráme dávky, tak to máme přece super, protože sedíme doma a jen bereme důchod, to by ti, co to říkají, brali hned taky. Na to odpovídám vždy s tím, že si to ráda vyměním, že si tito mohou vzít moje dávky a můj zdravotní stav, jestli se jim to bude líbit.
Upravený vzhled
Setkávám se s tím, že když mám sladěné oblečení, mám upravené vlasy a jsem nalíčená, tak není možné, abych neviděla. Jak bych si asi mohla sladit oblečení a udělat si make-up, stíny a nalíčit si rty. S tím souvisí i nevhodné poznámky ve stylu, hraje si na slepou a má namalované nehty… Hodně žen, které nevidí, dbají o svůj vzhled. Chodí na kosmetiku, ke kadeřníkovi, manikúru a není vůbec překážka v tom, že nevidí. Tu manikúru jim přece dělá osoba, která se tím živí. A líčení? I to se cvikem dá naučit, že samy ženy se líčí bez zrakové kontroly, já sama to tak dělám již velmi dlouho.
Sociální sítě
Hodně zrakově postižených má zkušenost s tím, že když se vyskytují na sociálních sítích, čtou si komentáře, reagují, přidávají vlastní příspěvky, dokonce i fotografie, že dostali komentáře ve smyslu, že nemohou mít zrakový hendikep, jak by to asi dělali…? Dělají to tak, že využívají asistivní technologie, které jim v tomto pomáhají, ať je to výpočetní technika se speciálními softwary či mobilní telefony a tablety.
Reakce úřednic
Nejčastějším prohřeškem je, když si úřednice povídají tak, že to slyšíte i vy sami, a to ve stylu, ta paní je asi slepá, já nevím, co s ní mám dělat. Dále, když hovoří s doprovodem, který s vámi přijde a dává mu pokyny ve stylu, ať si paní sedne, ať se paní podepíše či zvládne se paní vůbec podepsat… Tohle vše může být pro postiženého velmi frustrující. Základem je znát pravidla komunikace se zrakově postiženým a nemluvit na doprovod, ale na samotného zrakově znevýhodněného. Každý zrakově postižený se umí podepsat, není zbaven svých práv, lze k tomu využívat podpisovou šablonu, a tak pomoci ukázat prostor, kde se podepsat.
Chudák
Jé, vy jste slepá, to jste chudák, taková mladá a slepá…A to určitě nežijete sama, to vám musí někdo pomáhat, to vám chodí někdo uklízet, to si určitě nemůžete ani sama nic uvařit a musí být hrozné, že musíte celé dny sedět doma, když nevidíte…A vy máte psa? To je ale nutné, aby vám jej chodil někdo venčit, že? Když se tázající dozví, že jsem vdaná, pak nastává další kolo poznámek ve stylu, co vedlo zdravého muže vzít si hendikepovanou, když se o mě musí starat… Je velmi únavné obhajovat sám sebe, když na vás někdo stále hází dotazy ve smyslu, že jste neschopní tím, že máte hendikep. Všechny úkony výše popsané v určité míře zvládají i lidé se zrakovým postižením. Jsou schopní vařit, samostatně se pohybovat či vychovávat děti.
Orientace
Pokud se člověk se zrakovým hendikepem někam samostatně dopraví, pak je tázán na to, kdo jej na místo dopravil či jak se tam mohl dostat? Častým údivem bývá, že můžeme jít po schodech, jelikož se „zdraví“ domnívají, že schody jsou pro nás nevhodné.
Na téma samostatného pohybu si můžete přečíst hned několik článků:
Prostorová orientace a samostatný pohyb: Prostorová orientace a samostatný pohyb (blindicka.com)
Jak se pohybují ZP: Jak se pohybují zrakově postižení (blindicka.com)
Kurz prostorové orientace: Kurz prostorové orientace a samostatného pohybu (blindicka.com)
S vodicím psem…
Pokud má člověk vodicího psa, tak většinou jej využívá k tomu, aby se mohl dostat na delší vzdálenosti ne pouze okolo domu. Stává se, že se lidé ptají, zda jdeme z procházky nebo vyvenčit, i když jsem měla na zádech batoh, elegantní oblečení a lodičky…V souvislosti se psem souvisí i to, že pak když člověk vyrazil bez něj, tak první otázka, která zazněla byla, kde máte psa? Vy už nemáte pejska? Pejsek je doma? Občas si člověk připadal, že jeho identita je pouze jeho pes a sám člověk bez psa již není pro nikoho zajímavým objektem. S vodicím psem tedy nechodíme pouze na venčiště, ale také do zaměstnání, do školy či za zábavou.
Proč tomu tak je?
Většina otázek pramení z neznalosti, po většinou však v tom není zlý úmysl, ale i tak dotazy mohou zraňovat toho, kdo je obdrží. Někdy je to z nedostatku inspirace, jak začít komunikaci. Po většinou však v tom, že si lidé sami neumí představit, že by veškeré činnosti dělali bez kontroly zraku, je to pro ně něco tak abstraktního a nepředstavitelného, že si myslí, že to nedokáže prostě nikdo. Možná je v těchto případech lepší si dotaz pořádně rozmyslet, anebo se zamyslet nad jeho obsahem a případným dosahem. Někdy totiž i v dobrém úmyslu pronesená poznámka může mít negativní dopad na toho, ke kterému je směřována.
Já neslyším a v lecčems to je podobné. S bavením se s doprovodem, místo s tím člověkem, který neslyší, to je dokonce úplně stejné ("řekněte mu, že..."). Zejména, pokud má někdo tlumočníka znakového jazyka, tak se často baví s tlumočníkem. Já naštěstí komunikuji česky (mluvím normálně a potřebuji sdělení v písemné formě), takže chodím všude zásadně sám. Pokud jdu s někým třeba na úřad, počká ten někdo v čekárně/na chodbě/atd. a v kanceláři je úředník/ce, který/á je gramotný/á a umí psát. Dokonce díky technice a přepisovatelské službě on-line od sociální firmy Transkript (aplikace eScribeDroid) ani psát nemusí, pokud je tam signál, což většinou je.
OdpovědětVymazatAhoj, díky za komentář. Koukám, že prohřešky v komunikaci jsou napříč hendikepy. L.
VymazatZraňující komentáře se netýkají samozřejmě pouze jen zrakově postižených, i když bolest poté, co jsou sděleny je asi u všech lidí stejně velká. Zvláště s rozvojem sociálních sítí se mi zdá, že začala narůstat i obliba například tohoto zákroku, protože každý pořád něco kritizuje, až potom člověk už neví, co si má myslet a třeba i díky neznámému kritikovi nakonec jde do něčeho, co vlastně vůbec nepotřebuje…
OdpovědětVymazatTak rozhodně zraňující komentáře najdeme napříč lidským pokolením. Ale blog je zaměřen na zrakové postižení, proto se články týkají postižení zrakového.
Vymazat