K napsání dnešního příspěvku mě přivedl redaktor České televize, s kterým jsme natáčeli pořad v plzeňském Tyfloservisu. O našem natáčení si můžete přečíst zde. Také on, ale i jeho kolegové se domnívali, že zrakově postižení nejsou při prostorové orientaci a samostatném pohybu nikterak omezení. Že si prostě vezmou bílou hůl a vyrazí ráno přesně tam, kam chtějí nebo kam potřebují. Uvedeme si tedy teď toto trošku na pravou míru. Mluvím sama za sebe a ze svých zkušeností.
Popíšu tedy teď pár příkladů, jak můžete
nevidomého potkat v terénu.
1. Kurz prostorové orientace a samostatného pohybu
Jedná se o kurz, který zpravidla zrakově postižený absolvuje v nějakém krajském středisku Tyfloservisu. Jedná se o kurz, kde se člověk učí trasy tak, aby se bezpečně a efektivně dostal do místa, kam potřebuje. Může to být cesta do školy, do zaměstnání či k lékaři. Jsou to většinou trasy ty, které zrakově postižený využívá nejvíce.
Instruktor trasu projde a navrhne jí tak, aby byla pro zrakově postižené ho bezpečná. Posléze se zrakově postižený učí znát trasu detailně, prochází si jednotlivé vodicí linie, jednotlivé orientační znaky či body. Zkrátka se trasu memoruje nazpaměť.
Na začátku kurzu je třeba zvládnout držení
bílé hole a její techniky. Když se postupně trasu zrakově postižený naučí, pak
po souhlasu instruktora může chodit trasu samostatně. Tak to se postupně učí
trasy, které potřebuje. Nutno říci, že výuka takové jedné trasy je pro zrakově
postiženého náročná, a tak zpravidla klient nemívá ve svém repertoáru desítky
tras, ale může to být třeba jen počet, který spočítáme na prstech jedné ruky. Já
sama jsem takový kurz absolvovala.
Pokud člověk absolvuje kurz prostorové orientace a samostatného pohybu, pak si může ke zkvalitnění své chůze pořídit vodicího psa. Vodicí pes zpravidla trasu zrychlí, chůze je s ním pohodlnější. A to proto, že pes obejde většinu terénních nerovností či překážek, které bychom jinak museli obsáhnout holí. To znamená, že pokud se na naší známé trase ze dne na den vyskytne výkop, což by nám s holí mohlo dělat problém, tak pes ho krásně obejde, a ještě se vrátí do směru chůze, ve kterém šel. I známá trasa se s pomocí psa může velmi zrychlit. A samozřejmě je pohodlnější.
Je třeba mít na
paměti, že pes je zvíře a je tedy třeba mu poskytnout náležitou veterinární
péči a vše okolo toho, aby pes byl zdravý a v kondici. Což s holí přirozeně
dělat nemusíme. Trasy psa učí výcvikový Subjekt, resp. ten, kdo psa cvičil, ho
nové trasy učí v průběhu předávání psa. Také je možné pejska trasy doučit
právě s instruktorem prostorové orientace z Tyfloservisu.
Někteří zrakově postižení se natolik obávají samostatného pohybu, že kurz prostorové orientace nikdy neabsolvují. Ti se pak pohybují za pomoci průvodce. Průvodce je vyškolen tak, aby zrakově postiženého vedl efektivně, aby se oběma v terénu nic nestalo. Samozřejmě to často bývají i rodinní příslušníci, kteří ví, jak s konkrétním zrakově postiženým komunikovat a jaké jsou jeho potřeby v terénu.
Průvodcovská služba je zpoplatněna a zpravidla jí poskytují TyfloCentra. Jejich zaměstnanci opět mají řádná školení na to, aby věděli, jak zrakově postiženého mají vést, jak se jich má zrakově postižený držet, kdy hlásit terénní překážky, schody, jak upozornit, že budou dveře, jak se má zrakově postižený posadit…
4. Asistivní technologie
V dnešní době dosahují velkého pokroku různé umělé inteligence a asistivní technologie. Na scéně se objevilo několik navigačních aplikací určených přímo pro lidi se zrakovým hendikepem. Jmenujme například BlindSquare, o aplikaci se více dozvíte zde, či Lazarillo, více píšu na odkaze zde.
Samozřejmě i klasické Google Maps nebo Apple Maps nabízí pěší
navigaci. Takže ti, kteří si chtějí svůj směr či umístění na trase hlídat,
mohou svůj pohyb kontrolovat pomocí aplikací ve svých mobilních telefonech či na
chytrých hodinkách. Proto lze na ulici vidět zrakově postiženého, kterému mluví
mobilní telefon nebo hodinky.
5. Chůze podle popisu
Ti, co jsou zdatnými chodci, tak chodí
např. podle popisu, který jim někdo poskytl. To znamená, že se můžeme vydat do
terénu, kde jsme dříve nebyli. Trasu tedy nemáme naučenou a ani jsme jí nikdy
neprošli. Trasu nám může sepsat např. Navigační centrum SONS ČR, které tyto
služby zrakově postiženým poskytuje. Sepíše nám jakýsi itinerář, podle kterého
na trase postupujeme. O navigačním centru se dočtete zde.
Na trase, kterou neznáme, a chceme se
tam z nějakých důvodů vydat, protože se třeba nebojíme, anebo jsme zrovna
nesehnali průvodce, tak nás může opět navigovat výše zmíněné Navigační centrum SONS
ČR. Telefonická navigace probíhá tak, že dostaneme popis trasy před námi,
půjdeme danou vzdálenost, a když dojdeme tam, kam jsme měli, resp. najdeme
všechny vodicí linie či orientační body, které jsme měli, opět zavoláme do Navigačního
centra, kde dostaneme další instrukce.
7. Na blind – a to doslova
Jedná se o vydání se na místo tam, kde jsme nikdy nebyli, nedostali jsme k němu popis, ani jsme si na navigaci nikoho nezavolali. Prostě dojedeme na místo, kde se na další postup vyptáváme kolemjdoucích. To znamená, že jsme odkázáni na komunikaci mezi cizím člověkem a námi. A spoléháme se na to, že z náhodných kolemjdoucích dostaneme relevantní popis místa či trasy, kam se chceme dostat.
Tento způsob samostatného pohybu je
takovým adrenalinovým sportem. Já sama jsem ho nikdy neprovozovala, leč výmluvná
jsem poměrně dost a když jsem náhodou na svých trasách ztratila orientaci, tak
jsem se rozhodně nerozpakovala zeptat se kolemjdoucích na směr, schody či
lavičku. Ale jsou tací zrakově postižení, kteří se toho nebojí a zkrátka vyrazí
tam, kde to neznají a poradí si po cestě sami s pomocí druhých či
navigačních a orientačních technologií.
8. Naviterier a Sunu Band
Ráda bych ještě lehce zmínila samostatný pohyb díky aplikaci Naviterier – ten funguje v celé Praze ve dvou různých verzích. Pro centrum města v okolí Karlovo náměstí, Václavské náměstí, Můstek, Florenc, Staroměstská, Malostranská, Újezd, Anděl, Palackého náměstí využívá data Platformy ROUTE4ALL s chodníkovou sítí a navigace tak dosahuje té nejvyšší možné kvality.
V ostatních částech Prahy
využívá stejná data jako ostatní navigace, ale pracuje s nimi lepším
způsobem. Je zde tlačítko Navigace SONS
(Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých), kde lze získat okamžitou
pomoc od operátorů tohoto střediska. Naviterier pomáhá nevidomým lidem
samostatně zvládnout těžké situace jako překonat rušnou křižovatku, najít
nejlepší pěší trasu nebo se zorientovat poslepu na chodníku.
V současné době (prosinec 2020) je další vývoj aplikace pozastaven z nedostatku financí. Samotná aplikace nereaguje a padá.
Náramek Sunu Band - je inteligentní
produkt, který mohou využívat zrakově postižení při prostorové orientaci a
samostatném pohybu. Pracuje na principu echolokace a rozšířené reality. Náramek
svým vzhledem připomíná chytré hodinky. Je schopen upozornit toho, kdo ho nosí
na překážky v okolí – a to echolokací a vibracemi. Proto jej mohou zrakově
postižení využívat ve známém i méně známém prostoru. Kromě navigačních funkcí
umí náramek ještě vyhledat telefon, když jej odložíme a nevíme kde. Dále umí
připomenout událost, nastavit budík či sdělit aktuální čas.
Sunu Band je tedy třeba propojit pomocí
Bluetooth s chytrým telefonem na platformě iOS či Android.
Každý zrakově postižený je jiný, každý
využívá jiné metody a techniky. Já nejvíce preferuji samostatnou chůzi s vodicím
psem. Vždy pro mě byla nejpohodlnější a nejbezpečnější. Samozřejmě existují
kombinace výše zmíněných bodů. Někdy je třeba jít pouze s holí, protože tam,
kam jdeme psa mít nemůžeme nebo nechceme. Proto záleží na možnostech a preferencích
konkrétního jedince, které způsoby ve svém životě bude využívat.
Zdroj:
https://naviterier.cz/o-nas.php
https://giebhelp.eu/sunu-naramek/
Komentáře
Okomentovat