V tomto textu bych se chtěla ve vzpomínkách vrátit do 90. let, kdy jsem dospívala, a zamyslet se nad tím, jaké jsem měla kompenzační pomůcky a přístup k relevantním informacím. Velmi často dostávám otázky, jak bych porovnala dnešní situaci s tou, kdy jsem byla malá či dospívající.
80. a 90. léta
Než jsem začala navštěvovat základní školu, tak jsem sice věděla, že nosím velmi silné brýle. ale nikterak jsem zásadně nepociťovala, že mám hendikep, i když jsem věděla, že jsou věci, které nevidím. Na základní škole jsme měli texty, učebnice a prostředí přizpůsobeny tomu, jaké byly naše potřeby. I když v době, kdy jsem byla na prvním stupni, jsem neměla žádné další kompenzační pomůcky – např. pro práci s textem. Pamatuji si pouze na písanky, které měly řádky hodně daleko od sebe.
V šesté třídě jsem dostala svoji první lupu do ruky (12x zvětšující) se žlutým osvětlením. Dodnes si pamatuji, jak ji moji mamka šla vyzvednou do oční optiky a jak jsem se nemohla dočkat, až přijde domů a přinese ji. Se zhoršujícím se zrakem jsem dostala k užívání ve třídě pro práci s textem stolní kamerovou lupu. Mám takový pocit, že v té době měly tyto lupy pohyblivý stoleček pod ní z jakéhosi kovu, že byl vždy studený, když jsem lupu zapínala. V rámci výuky to byly moje veškeré kompenzační pomůcky.
V té době jsem si i pro domácí využití pořídila svůj první počítač se speciálním zařízením pro těžce zrakově postižené. Pro pamětníky zmíním, že to byl model 486SX s operačním systémem Windows 3.1. Součástí byla kamera, která se připojila přes grafickou kartu a vznikla z toho stolní kamerová lupa. Kamera byla zabudovaná v kulové konstrukci, která byla na dvou nožkách do tvaru U, tím se jezdilo po předloze, na horní straně koule byl přepínač na pozitiv a negativ. Otáčením spodní části kulové plochy si člověk přidával a ubíral zvětšení. Zobrazení bylo pouze černobílé, i tak to pro mě byla nedocenitelná pomůcka, která mi ještě hodně pomohla v roce 2001, kdy jsem byla po autonehodě, a ještě jsem neměla žádné nové zařízení, které by mi pomáhalo s novou situací v podobě ztráty zraku.
Po roce 2001
V roce 2001 jsem měla svůj první počítač se speciálním programem, a to s hlasovým výstupem v podobě Window Eyes. Můj první počítač s kamerovou lupou, ale také tento s hlasovým výstupem jsem měla od firmy Spektra, v.d.n., která dodávala pomůcky pro těžce zrakově postižené. V době, kdy jsem měla první počítač, asi 1995, snad ani jiná firma, co by pomůcky dodávala, neexistovala. Nicméně po roce 2000 se začal trh s kompenzačními pomůckami rozšiřovat. I já postupně začala pořizovat nové a nové pomůcky, které mi usnadňovaly život se zrakovým hendikepem.
Vývoj jde dopředu
Během let začaly vznikat i nové dodavatelské firmy, které prodávaly či samy vyvíjely pomůcky pro zrakově postižené. Člověk se tedy mohl informovat, informace porovnat a vybrat si to, co mu nejlépe vyhovovalo. Díky tomu, že i internet začal být součástí každé domácnosti, tak se mohl člověk dozvědět i potřebné informace v online prostoru. Pro představu v roce 2001 jsme měli doma vytáčené připojení přes pevnou linku, kdy hodina stála cca 16 Kč, a ještě se k nám nemohl nikdo dovolat, když jsme byli připojení na internetu.
Situace dnes
O dvacet let později jsou na našem trhu různé firmy zajišťující podporu těžce zrakově postiženým. Na výběr je z několika speciálních programů, ať na bázi zvětšování, mluvení či hmatu. Lze vybírat mezi druhy operačních systémů, lze si pořídit stolní či přenosný počítač. Ale pohodlně lze pracovat i s dotykovými zařízeními, ať jsou to tablety či mobilní telefony. Můj první mobilní telefon byl Alcatel One Touch, na který jsem musela koukat pomocí lupy a ještě si ho nosit ke světelnému zdroji, abych byla schopná něco přečíst. Dnes jsou k dispozici rozličné mobilní telefony jak s operačním systémem Android, tak i iOS, které jsou zpřístupněny lidem se zrakovým postižením. Oblíbené jsou ale i softwary, které mají zjednodušené prostředí pro lepší a snadnější práci s nimi např. mobilní telefony BlindShell.
Pro práci s textem lze volit různé optické pomůcky – ať jsou to lupy do ruky, přenosné kamerové lupy či stolní kamerové lupy – ty mohou být i s OCR, tzn. že mají v sobě i hlasový výstup. Další metody práce s textem můžete vidět v přednášce Jak čtou knihy lidé se zrakovým hendikepem. K dispozici jsou také čtečky tištěných předloh, které jsou statické či přenosný kamerový systém OrCam.
Sebeobsluha
Kromě pokroku na poli informačních technologií a optických pomůcek vidíme i dostatek pomůcek v rámci sebeobsluhy. Existují pomůcky na rozpoznání barev, různé mluvící hodinky, budíky, osobní či kuchyňské váhy. Jsou to ale i drobné pomůcky, které usnadňují život, ať jsou to indikátory hladiny, párovače ponožek, šablony na podpis a peníze, peněženky či hmatné metry nebo pásma, minutníky a čtečky etiket.
Prostorová orientace
V průběhu let bylo možné zaznamenat i vývoj na poli elektronických orientačních pomůcek, které sice nemají moc příznivců, některé se přestaly úplně vyrábět, ale i tak člověk oceňuje snahu o inovaci. Jmenujme například ultrazvukové brýle, Ray či náramek SunuBand, i když bílá hůl zůstává prozatím nepřekonaná.
Sociální služby
S rozvojem pomůcek a s tím, že mnoho lidí se zrakovým hendikepem se chce učit nové dovednosti a chce se osamostatnit, začalo také vznikat více sociálních služeb, které poskytují služby právě lidem se zrakovým hendikepem. Lze tedy získat poradenství na poli sociální rehabilitace, lze absolvovat rozličné kurzy či si zaplatit nějakou z nabízených služeb či se účastnit socializačně-aktivizačních aktivit.
Za posledních 20 let vzniklo mnoho nových věcí, věda i výzkum se posunul hodně dopředu. Lidé se zrakovým postižením díky novým technologiím mohou být více samostatní a soběstační, mohou studovat, ale i pracovat. Díky sociálním službám mohou získat nové dovednosti, zkušenosti, ale i tolik potřebné sociální kontakty. I osvěta směrem k intaktní veřejnosti je na dobré cestě, ale je stále na čem pracovat.
Komentáře
Okomentovat