Otázky a odpovědi ohledně zrakového postižení

 V uplynulém týdnu jsem povídala o životě se zrakovým postižením formou přednášky a následného workshopu s praktickými ukázkami mladým studentům, kteří ještě neměli možnost se setkat s někým, kdo má zrakový hendikep. Neměli tedy žádnou zkušenost s tímto postižením, byli zvídaví a téma je zaujalo. Pokládali během programu otázky, které si společně v textu vysvětlíme. 


Linda stojí u zábradlí na zřícenině Klenová. V pozadí je vidět budova galerie


1. Pokud má člověk zrakové postižení, tedy mu zrak chybí, má nějaké jiné lepší schopnosti – představivost, sluch či speciální dovednosti…?

Jedním z mýtů, co si lidé často myslí, je, že ten, kdo nevidí, zákonitě velmi dobře slyší. Pravidlo to samozřejmě není. Je to spíše tak, že pokud chybí zrak, pak je člověk nucen využívat naplno ostatní smysly, které mu nahradí vjem vizuální, nejčastěji to tedy bývá sluch. Ten není zpravidla lepší, ale spíše více trénovaný než u lidí bez zrakového hendikepu. Neplatí tedy, že ztráta zraku vede ke zlepšení ostatních smyslů. 


2. Je-li člověk nevidomý (špatně vidí), je jeho pohyb „normální“ ve smyslu toho, zda chodí úplně stejně jako zdravý člověk či je chůze něčím jedinečná?

Tato otázka byla míněna ve smyslu motorickém, to znamená, že tazatel chtěl vědět, zda našlapujeme úplně normálně jako člověk, který se pohybuje bez bílé hole. Tady je třeba si uvědomit, že nějaké speciální techniky chůze se nepoužívají, ale používají se techniky chůze s bílou holí. Takže člověk kráčí tak, jak je zvyklý. Někdo se pohybuje poměrně svižně, jiný je opatrnější. Někteří nevidomí však mohou při chůzi působit nejistě, jelikož mají obavy z kroků do neznámého, do prostoru, který nevidí. Chůze pak působí houpavě, nemotorně či nekoordinovaně. To však nelze aplikovat na všechny zrakově postižené. 


3. Proč a jak se učíme psát všemi deseti? 

Tato dovednost bývá velkou záhadou. Jelikož stále panuje přesvědčení, že když člověk nevidí, to znamená, že je mu zapovězena výpočetní technika, že rozhodně nemůže pracovat s počítačem. Opak je samozřejmě pravdou. Lidé se zrakovým hendikepem dnes standardně pracují s informačními technologiemi – využívají zvětšovací programy, odečítače obrazovky či hmatové výstupy v podobě braillských řádků – o řádku více informací zde: Braillovo bodové písmo - pomůcky (blindicka.com)

Pro lidi bez zrakového hendikepu je vždy těžké si představit, že budou pracovat s počítačem bez myši a bez zapnutého monitoru. Ano, tohle je realita a i praxe. Lidé zcela nevidomí si velmi často monitor nezapínají. Ti, co mají zbytky zraku, jako já, využíváme možnost si pomocí speciálního programu zvětšit obsah obrazovky. I když já to už mám spíše jako psychologický efekt, jelikož stejně musím mít zapnutý hlasový výstup. Tudíž lze kombinace všech zmiňovaných možností. Ale vždy je třeba znát dokonale rozložení klávesnice, jelikož počítače/notebooky ovládáme pomocí klávesových zkratek. Týká se to jak operačního systému, tak i speciálních softwarů. Je tedy třeba znát dokonale umístění všech kláves na klávesnici, abyste mohli efektivně se svým softwarovým vybavením pracovat. Posléze je možné za pomocí počítače provádět vše, co dělají lidé, kteří ke své práci s počítačem využívají svůj zrak. Tudíž, než se člověk rozhodne, že bude pracovat s počítačem, a neumí psát všema deseti, tak je žádoucí tento kurz absolvovat. Na výuku kurzu existují skripta a metodiky, kurz je možné absolvovat v rámci služeb sociální rehabilitace v Tyfloservisu, o.p.s. Ale také existuje aplikace Psaní hravě, což je aplikace na výuku psaní na klávesnici, která je přístupná i uživatelům se zrakovým postižením.  


4. Je braillský kód všude stejný?

Studenty zaujalo Braillovo bodové písmo, kdy si zkoušeli napsat své jméno na Pichtově psacím stroji. Vysvětlili jsme si, že písmena jsou stejná, avšak zápisy se liší v různých státech speciálními znaky. V České republice jsou to písmenka s háčky a čárkami, v Německu mají např. přehlásky, Francouzi používají různé speciální znaky (ocásky u písmenek, obrácené čárky nad písmeny aj.). Bodové písmo se používá tedy po celém světě, zápisy mají však odlišnosti, v Anglii a Německu se používá tzv. zkratkopis. Objem textu vytištěného v Braillově bodopisu je mnohem objemnější než v černotisku. 


5. Existují přenosná zařízení na čtení textů?

Studentům se zalíbily čtečky tištěné předlohy, které jim byly předvedeny. Pod čtečku Read Easy byl položen text v anglickém jazyce (studenti byli zahraniční), čtečka si text přelouskala a použila vhodný hlas pro čtení cizojazyčného textu. Díky tomu vyvstal dotaz, zda existuje něco, co se dá nosit při sobě, když tato čtečka je stacionární. Ukázali jsme si kamerový systém OrCam, který slouží primárně na čtení textů v terénu. Malá kamera sejme textovou předlohu a hlasový výstup ji přečte. Většina zrakově postižených také využívá OCR aplikace v mobilu, kterým si vyfotí předlohu a ta je jim posléze přečtena hlasovým výstupem v mobilním zařízení.

Tento text přinesl pouze část otázek, které studenty nejvíce zajímaly. Další otázky a odpovědi se budou objevovat postupně v dalších nových textech na blogu. 


Komentáře