Setkávám se s tím, že člověk, který ztrácí zrak, ztrácí i svoji sebejistotu. Často se podceňuje a dává si za vinu veškeré nezdary, které však nezdary ve skutečnosti často nejsou a ani být nemusí. Proč?
Sebemrskačství
Uvedu pár příkladových vět a tvrzení, se kterými je třeba pracovat, objasňovat a vlastně na ně navazovat při učení novým činnostem a dovednostem, které se člověk musí učit, chce-li v životě využívat místo zraku své ostatní smysly. Obvykle se to týká např. záležitostí v kuchyni – vaření a pečení – zvláště u žen.
„Já už si ani neuvařím čaj.“
„Dříve jsem pekla každý víkend, teď nezvládnu ani bábovku.“
„Vařím 30 let a teď mi nic z toho nejde.“
A další podobné věty slýchám od lidí, kteří přicházejí o zrak. A víte co? Ve většině případů to vůbec není pravda. Tito lidé neztratili schopnost vařit. Nezapomněli recepty. Nejsou méně šikovní než dřív. Ale změnil se způsob, jakým musí některé činnosti dělat. Když člověk celý život spoléhá na zrak, je přirozené, že ho používá při každém kroku v kuchyni. Kontroluje barvu masa, sleduje očima, jestli voda vře, dívá se na množství surovin, hlídá, zda se něco nepřipaluje. Zrak je jeho hlavní kontrolní nástroj.
Když o něj přijde, nebo se výrazně zhorší, má pocit, že ztratil i všechny kuchařské dovednosti. Jenže ty dovednosti nezmizely. Zmizel jeden aspekt, který se u vaření hojně využíval, ten teď sice chybí, ale lze nahradit jinými.
Vařit a vidět
Pokud zkušená kuchařka začne ztrácet zrak, často si připadá jako úplný začátečník. Jenže ona není začátečník ve vaření, ale v postupech, jak vařit bez zrakové kontroly. Ona má pořád zkušenosti. Pořád rozumí vaření. Pořád ví, jak se co dělá. Musí se však naučit nové techniky, jak informace získávat jinými smysly nežli zrakem.
Smysly
Místo očí začne více používat sluch. Místo pohledu do hrnce začne více využívat čich. Místo vizuální kontroly se naučí pracovat hmatem. Začne poslouchat var vody, použije prsty při škrábání brambor, aby zjistila, zda je slupka pryč, bude vnímat přilnavost potravin na pánvi, např. při smažení vajíček. Musí se naučit vnímat zvuky kuchyně, texturu potravin, odéry surovin, bude zkoušet jemnou práci hmatem… To není krok zpět, ale je to změna strategie.
Poslepu se vaří jinak
Člověk, který vidí, často ani netuší, kolik informací získává automaticky očima. Nevidomý člověk si proto vytváří jiné postupy.
Adaptuje se na ztrácející se zrak, přizpůsobuje tomu i svou domácnost:
- suroviny mají své stálé místo,
- koření je označené Braillovým písmem nebo jiným systémem (čtečka etiket Penfriend),
• s tekutinami pracujeme pomocí indikátoru hladiny,
• čas hlídají mluvící hodiny, minutník v telefonu či hmatná minutka,
• ovládání trouby označíme hmatnými prvky,
• potraviny se kontrolují dotykem (tvrdost), vůní nebo pomocí aplikací s AI.
Zpočátku to může působit složitě. Celý proces vyžaduje soustředění a trpělivost jako u každé nové věci, co se člověk učí a vstřebává. Ve skutečnosti ale nejde o nic jiného než o získání nových návyků, dovedností a zkušeností. Největší překážkou tak často není samotná ztráta zraku, větším problémem je strach z neúspěchu a vlastní nemožnosti. Je tu strach z opaření, z připálení, z pořezání či jiného zranění. Také zde figuruje strach, že daný člověk bude ostatním na obtíž. A také právě pocit, že když něco jedinec nezvládne stejně jako dřív, znamená to jeho selhání.
Není to selhání
Když se člověk učí vařit bez zraku, prochází podobným procesem jako kdokoliv jiný, kdo se učí novou dovednost. To znamená, že něco se nepovede, něco se povede, něco spadne na zem, něco se přesolí, něco se připálí, něco se nedovaří. Ale příště už to bude lepší.
Mnoho lidí se domnívá, že pokud celý život vařili, neměli by potřebovat pomoc. Avšak, pokud chce člověk získat nové dovednosti, je třeba požádat zkušenější o nácvik, o jejich praktiky a zkušenosti, které mají a mohou je nevidomému předat tak, aby jeho další činnost byla efektivní a praktická pro další využití ve všech jeho činnostech. Nácvik vaření bez zraku není totiž kurz vaření. Je to kurz nových technik. Stejně jako se člověk učí používat bílou hůl nebo odečítač obrazovky, může se naučit i bezpečné a efektivní postupy v kuchyni. Nácvik sebeobsluhy není důkazem neschopnosti člověka, ale je to důkaz, že se nevzdává.
Když člověk ztrácí zrak a zrovna v tom čase si připadá nepoužitelný a marný, měl by si zkusit říct pár důležitých věcí a to, že nezapomněl recepty, neztratil zkušenosti, neztratil chuťové buňky, neztratil schopnost přemýšlet. Ale učí se dělat známé věci novým způsobem.
Pravděpodobně bude nějakou dobu trvat, než jedinec získá jistotu. Zřejmě budou činnosti pomalejší než dřív. Možná bude potřebovat několik nových pomůcek a několik neúspěšných pokusů. To všechno je v pořádku a je to součástí procesu učení.
Komentáře
Okomentovat