Bílá hůl: Symbol samostatnosti nikoli obav

O obavách z nošení bílé hole, o jejím přijetí či o jejích funkcích jsem již psala. Ale stále, se mi zdá, nebylo řečeno dost. Pořád je hůl obrovským pomocníkem na cestě v samostatnosti, ale i velkým zdrojem strachů a nepohodlí. Tak opět přináším pár řádek k bílé holi

Žena kráčející po parkové cestě s bílou slepeckou holí a psem vedle sebe. Je venku v parku, kolem jsou vysoké stromy a zelený trávník, v pozadí stojí žlutá budova s více okny.  Žena má stažené vlasy, na očích tmavé sluneční brýle a přes rameno popruh od tašky. Má zelené šaty po kolena, přes ně dlouhý šedý kardigan a na nohou sandály. Bílá hůl je natažená před ní a dotýká se cesty.  Vpravo vedle ženy jde světle zlatý pes (vypadá jako zlatý retrívr) a má otevřenou tlamu, jako by funěl. Na cestě je jemný stín od stromů, působí to jako slunečný den.

Vnímání hole

Někdo může vnímat hůl jako symbol svobody, ale pro jiné je to znak slabosti. Znak toho, že ztrácí zrak, že je třeba okolí přiznat, že nevidí. Jiná osobnost, jiná povaha si řekne, že díky ní může samostatně vyrazit, zařídit si své osobní záležitosti či potkat díky ní nové lidi a známosti. Vnímání je různé a individuální, záleží na okolnostech, na prostředí, kde člověk žije, ale i na samotné povaze jedince. Rozhodnutí začít nosit bílou hůl bývá často psychicky těžší než naučit se s ní chodit. Nejde jen o techniky bílé hole. Jde o přijetí nové reality a o odvahu být viděn, je to ztráta anonymity. Přesto je právě hůl tím, co člověku vrací kontrolu nad prostorem, vrací pocit bezpečí i vlastní tempo.

Hůl dává informace

Bílá hůl funguje jako prodloužená ruka. Poskytuje informace o tom, co je před člověkem ještě dřív, než k tomu dojde. Nevidomý díky ní najde např. obrubník, schody dolů i nahoru, terénní nerovnost, díru nebo výkop, detekuje změnu povrchu (dlažba, tráva, štěrk, koberec). Objeví s ní dveře, zárubeň či stěnu a roh budovy. Bez hole tyto informace přicházejí až v okamžiku nárazu. S holí přijdou včas.


Bezpečnost 

Riziko úrazu se snižuje, pokud člověk používá kompenzační pomůcky systematicky, tj. když využívá bílou hůl efektivně a pravidelně k svému pohybu. Proto se člověk v kurzu prostorové orientace a samostatného pohybu v Tyfloservisu, o.p.s. učí, že hůl chrání před nárazem, umožňuje bezpečně přecházet komunikace, snižuje stres z pohybu v neznámém prostředí, pomáhá odhadnout rozložení prostoru. Bez hole člověk často zpomaluje, váhá, našlapuje nejistě. S holí se může pohybovat plynuleji, jistěji a komfortně.


Komunikace 

Bílá hůl není jen orientační pomůcka. Je to i jasný signál okolí, kterému říká, že člověk nevidí a s tím se pojí i jistá pravidla v komunikaci. Díky tomu řidiči častěji zastaví a dávají přednost chodci s bílou holí, lidé uvolní cestu či místo k sezení, personál nabídne adekvátní pomoc. Díky holi mizí zbytečná nedorozumění. Člověk bez hole bývá okolím považován za nepozorného nebo neobratného, někdy zmateného až podivínského. S holí je situace čitelná.


Psychologický rozměr

Nejtěžší práce člověka nespočívá ani tak v naučení technik a práce s holí, ale nejtěžší je první krok s holí mezi lidi. Mnoho lidí říká, že ještě něco vidí, že proto hůl nepotřebují, že na sebe nechtějí upozorňovat, že si lidé okolo budou myslet, že je daný jedinec zcela slepý, což mu vadí, když si to myslí. A tak se holi brání a vyhýbají. Jenže člověk bez hole na sebe upozorňuje nejistotou, zmateností a neohrabaností. Člověk s holí působí kompetentně – dává najevo, že situaci má pod kontrolou.


Samostatnost

Určitě si nevidomí nechtějí vytvářet závislost na pomoci druhých. Věřím, že člověk se cítí dobře, když si může v rámci možností zařídit svoje pochůzky samostatně a nezávisle na druhých. Bílá hůl tak umožní jít sám do obchodu, doprovodit dítě do školy, cestovat MHD, pracovat, vyrazit na procházku bez doprovodu. Je to nástroj nezávislosti. Díky mobilnímu telefonu a počítači s hlasovým výstupem máme přístup k informacím, díky bílé holi k prostoru a orientaci. 


Hůl a zbytky zraku

Pokud mají lidé progresivní zrakovou vadu, ztrácí zrak postupně, často spoléhají na zbytky svého zraku. To je přirozené. Problém je v tom, že kontrast se může měnit, světlo oslňuje, únava zhoršuje kvalitu vidění, tma orientaci komplikuje. Hůl není přiznáním úplné slepoty. Je jistotou. Může se používat situačně – za šera, v neznámém prostředí, v davu, při přecházení vozovky, při rychle měnících se podmínkách světla. Lepší je hůl začít používat co nejdříve nežli se zrak zhorší ještě více. 

Hůl může snižovat psychickou únavu, zvyšuje tempo chůze, buduje sebevědomí, posiluje odhodlání, zvyšuje sebejistotu. Bílá hůl není znakem omezení. Je znakem aktivního přístupu k životu. Text má být motivačním shrnutím pro ty, kteří stále hledají argumenty pro to začít chodit a objevovat se s bílou holí. 


Komentáře