Jak probíhala beseda o zrakovém postižení a vodicích psech?

 Ve středu 26. 4. 2023 proběhla beseda o životě se zrakovým postižením a vodicích psech v prostorách Obvodní knihovny Skvrňany v Plzni I když z počátku vypadalo, že účast posluchačů bude pouze v podobě manželů obou přednášejících, nakonec diváci přišli a vytvořili velmi příjemnou atmosféru. Nutno říci, že účast nebyla příliš početná, ale v konečném důsledku byla velmi milá a přátelská. A co se posluchači dozvěděli? 


Linda sedí před přednáškou u stolu s pomůckami (Majáček a VPN, lupy, color test peněženka, Pichtův psací stroj a další. Vedle stolu opřené dvě bílé hole)



O Tyfloservisu

V roli přednášející jsem byla tedy já (Linda Albrechtová) a moje blízká přítelkyně Martina Izingová. Na úvod jsme se představily a nastínily obsah našeho povídání. 

Začala jsem tedy vyprávěním o Tyfloservisu, o.p.s. a jeho službách, které mohou potřebovat například příbuzní posluchačů v sále. Pověděli jsme si, že má Tyfloservis dvě základní služby a to: sociální rehabilitaci a rehabilitaci zraku. U rehabilitace zraku jsme si vysvětlili, že je to hlavně o výběru vhodných optických pomůcek, které mohou pomoci při práci s textem. Je třeba si pomůcku pořádně vyzkoušet a uvědomit si, nač ji budeme využívat. Zdůraznila jsem, že má Tyfloservis rozsáhlou nabídku různých lup, ať jsou to lupy do ruky či lupy elektronické, tj. kamerové v různých velikostech a s mnoha rozličnými funkcemi. 


Sociální rehabilitace

Rozsáhlejší vyprávění se posléze týkalo sociální rehabilitace, a to představení všech pěti kurzů, co Tyfloservis nabízí. 


Nácvik vlastnoručního podpisu

Lidé se velmi často ptají, nač člověk, který je nevidomý, potřebuje psát. Člověk, který je od narození zcela nevidomý a nikdy se neučil psát rukou, tedy latinkou, nikdy nedržel pero, nepsal do písanky, učil se Braillovo bodové písmo, tak i ten potřebuje podepsat různé smlouvy, chce se oženit/vdát, sepsat nájemní smlouvu aj. Proto je k dispozici v Tyfloservisu tento kurz, kde se člověk opravdu učí držet tužku, rozepisovat ruku, zvykat ruku na to, že bude psát. Učí se obloučky, vlnovky a další rozepisovací dovednosti. Dělají se různé reliéfní nákresy, plánky, kde se ukazuje (hmatem se zjišťuje) to, jak se písmenka z jména klienta píšou a jak vypadají. Učí se nejprve základy, písmeno po písmenu, napojování písmen, malá/velká písmenka, až z celé výuky je spojeno výsledné jméno. Nejsou to jen nevidomí od narození, ale i ti, co oslepli v dospělosti. Byli zvyklí na to, že na psaní vidí, najednou se opravdu neumí podepsat. I ti potřebují nacvičit podpis bez kontroly zraku. Pak jsou tu ženy, co se vdaly, nebo změnily příjmení, najednou je třeba nácvik nového podpisu. 


Psaní všema deseti na klávesnici počítače či psacího stroje

Tento kurz bývá také velkou záhadou. Jelikož stále panuje přesvědčení, že když člověk nevidí, to znamená, že je mu zapovězena výpočetní technika, že rozhodně nemůže pracovat s informačními technologiemi. 

Opak je samozřejmě pravdou. Lidé se zrakovým hendikepem dnes standardně pracují s informačními technologiemi – využívají zvětšovací programy, odečítače obrazovky či hmatové výstupy v podobě braillských řádků – o braillském řádku více informací zde: Braillovo bodové písmo - pomůcky (blindicka.com). Pro intaktní veřejnost je vždy těžké si představit, že budou pracovat s počítačem bez myši a bez zapnutého monitoru. Pro zrakově postiženého je důležité znát dokonale rozložení klávesnice, jelikož počítače/notebooky ovládáme pomocí klávesových zkratek. Týká se to jak operačního systému, tak i speciálních softwarů. Je tedy třeba znát dokonale umístění všech kláves na klávesnici, abychom mohli efektivně se svým softwarovým vybavením pracovat. Posléze je možné za pomocí počítače provádět vše, co dělají lidé, kteří ke své práci s počítačem využívají svůj zrak. 


Kurz sebeobsluhy

Nejprve jsem posluchačům vysvětlila podstatu tohoto kurzu, v další části povídání jsme si ukazovali různé pomůcky, které zrakově hendikepovaným usnadňují každodenní život. V kurzu sebeobsluhy se zrakově hendikepovaný učí pracovat v kuchyni, postarat se o sebe, o svoji hygienu, pečovat o domácnost, o děti, o oděv – zkrátka vše, co člověk potřebuje ke zvládnutí rutinních denních činností. Diváci se chtěli seznámit s podpisovou šablonou, která mimo podpisu slouží k rozpoznávání českých bankovek. K té příležitosti jsme si pověděli, jak lze po hmatu rozpoznat české mince. Ukázali jsme si také speciální peněženky, které mají vnitřní prostor rozdělen tak, abychom si do jednotlivých přihrádek mohli uspořádat mince podle jejich nominální hodnoty.

V představených pomůckách nesměl chybět párovač ponožek, indikátor barev, indikátor hladiny, Mluvík, ale i čtečka hlasových etiket Penfriend, který posluchače velmi zaujal svým využitím v rámci celé domácnosti.


Kurz Braillova bodového písma

V tomto kurzu se vyučuje čtení a psaní braillského bodopisu. Je možné se jej učit jako úplný začátečník či absolvovat kurz jako opakovací po nějakém čase. Základem Braillova bodového písma je tzv. šestibod. Je třeba se naučit braillský kód, tzn. kombinaci bodů jednotlivých písmen. Výuka pro každého trvá individuálně, záleží na možnostech každého z nás. Braillovo písmo můžeme potkat například ve výtazích, kde jsou popsaná čísla pater, či ze zákona jsou Braillovým bodovým písmem označeny krabičky s léky. Více o bodovém písmu se můžete dočíst na odkazech: 

Braillovo písmo pomůcky: Braillovo bodové písmo - pomůcky (blindicka.com)

Braillovo písmo a já: Braillovo písmo a já (blindicka.com)

Braillovo bodové písmo: Braillovo bodové písmo (blindicka.com)


Velkou záhadou byl pro diváky Pichtův psací stroj, kde se sledujícím zdálo, že je na klávesnici málo kláves, posléze zase moc, když základem je šest bodů. Když jsme objasnila, že sedmá klávesa je mezerník, tak již bylo vše v pořádku s konstatováním, že je to stejně zvláštní, že pomocí tak málo bodů se dá zapsat vše.


Kurz prostorové orientace a samostatného pohybu

Je to kurz, který zpravidla zrakově postižený absolvuje v nějakém krajském středisku Tyfloservisu. Jedná se o kurz, kde se člověk učí trasy tak, aby se bezpečně a efektivně dostal do místa, kam potřebuje. Může to být cesta do školy, do zaměstnání či k lékaři. Jsou to většinou ty trasy, které zrakově postižený využívá nejvíce. Instruktor trasu projde a navrhne jí tak, aby byla pro zrakově postižené ho bezpečná. Instruktor je erudovaný a poučený v práci se zrakově postiženou osobou. Posléze se zrakově postižený učí znát trasu detailně, prochází si jednotlivé vodicí linie, jednotlivé orientační znaky či body. Zkrátka se trasu memoruje nazpaměť. Na začátku kurzu je třeba zvládnout držení bílé hole a její techniky. Když se postupně trasu zrakově postižený naučí, pak po souhlasu instruktora může chodit cestu samostatně. Tak to se postupně učí trasy, které potřebuje. Nutno říci, že výuka takové jedné trasy je pro zrakově postiženého náročná, a tak zpravidla klient nemívá ve svém repertoáru desítky tras, ale může to být třeba jen počet, který spočítáme na prstech jedné ruky.  Ukázali jsme si základní dvě bílé hole, a to dlouhou bílou hůl a hůl signalizační. K dispozici byla i hůl červeno-bílá sloužící lidem, kteří mají hendikep kombinovaný, a to zrakový a sluchový. Posluchače zaujal akustický majáček a vysílačka VPN, kdy jsme si pověděli, jaké funkce vysílačka má a k čemu slouží. 

Po představení všech kurzů Tyfloservisu jsme se přesunuli na téma vodicí pes, které měla ve své režii Martina. 


Vodicí pes

Dozvěděli jsme se, že vodicí pes je kompenzační pomůcka, že je poměrně finančně náročná, že stojí více jak 300 000 Kč, ale že na ni lze žádat o příspěvek na příslušném Úřadu práce. Zmínily jsme také výcviková centra vodicích psů. Martina povídala o tom, že je třeba si promyslet to, že pes vyžaduje každodenní péči jako každé živé zvíře. Je třeba myslet na to, že veterinární péče je poměrně drahá, o pejska je třeba pečovat i ve smyslu pravidelného venčení, vyvážení práce a odpočinku, dopřát mu kvalitní krmivo, spánek, ale také nějaké to kvalitní psí vyžití v podobě her a pobytu v přírodě. Je to závazek na několik let dopředu. 

Přednášející zmínila, jak probíhá proces od štěněte, přes předvýchovu až po dobu, kdy se pes dostane do výcviku na budoucího vodicího psa. Výcvik trvá 6 – 9 měsíců. Martina představila NF Mathilda, jehož pracovnice cvičila její goldenku Biancu.  Psí svěřenci posléze skládají „psí maturitu“, kde prokáží, zda budou kompetentními vodicími psy. 

V průběhu výcviku probíhá také seznamování s budoucím psovodem, je třeba je seznamovat postupně, aby si na sebe začali zvykat. Martina neopomněla zmínit, že je třeba klást důraz na to, aby byl pes vhodně vybrán dle povahových a sociálních vlastností budoucího pána. Zjišťuje se, jaké jsou podmínky psovoda, kde bydlí, jaké má koníčky, kam budou se psem společně chodit, zda studuje, má zaměstnání, bydlí ve městě/na vesnici… Objasnění všech těchto okolností pomůže cvičitelům spárovat dva jedince, kteří k sobě budou nejlépe pasovat. 

Padla i zmínka o plemenech, která se cvičí jako vodicí psi – jsou to zejména labradorští a zlatí retrívři. Vysvětlili jsme si i to, co je labradoodle a goldendoodle.  Martina představila několik dovedností, které musí pes zvládat, je jich 34. Publiku ukázaly společně s Biancou hlavně aportování různých předmětů a precizní poslušnost. Martina pověděla svoje zkušenosti z praxe, jak se s Biancou sžívaly, jak jsou již spolu dlouho a jak to vypadá s pejsky, kteří již musí do pracovního důchodu. 

Zpětná vazba od posluchačů byla pozitivní, atmosféra v sále velmi příjemná. Věříme, že naše povídání přineslo nové poznatky a rozšířilo obzory všem, kteří si jej vyslechli. 

Komentáře