Vnímání světa a jeho vizuální zpřístupnění lidem se zrakovým postižením

Svět kolem nás je plný vizuálních vjemů. Barvy, tvary, světlo a stíny utvářejí naši realitu. Ale jak tento svět vnímají lidé, kteří nevidí? 

Obecně

Zrakově postižení lidé se orientují ostatními smysly a jejich vnímání reality je založeno na sluchu, hmatu, čichu a dalších smyslových podnětech. Základní otázkou je, jak takovým lidem co nejlépe zpřístupnit vizuální svět a jak efektivně popisovat věci, které sami nevidí.

Jak nevidomí vnímají svět?

Lidé, kteří nevidí od narození, nemají žádnou vizuální zkušenost. To znamená, že barvy, světlo nebo perspektiva pro ně nemají význam tak, jak je chápou vidící. Jsou to pro ně abstraktní pojmy o kterých, když hovoří, pak pouze ze získaných informací od vidících a z naučených frází a pouček. Když člověk nevidí, pak si realitu utváří prostřednictvím:

Hmatového vnímání – tvar, textura a rozložení uspořádání jsou pro nevidomé zásadní. Braillovo písmo, hmatové mapy či reliéfní obrázky umožňují poznání světa skrze dotek.

Pomocí sluchu – zvuky poskytují informace o prostoru, pohybu lidí a uspořádání objektů. Echolokace (odraz zvuku) pomáhá některým nevidomým orientovat se v prostoru.

Pomocí čichu a chuti – Tyto smysly doplňují obraz reality a pomáhají např. rozpoznat konkrétní prostředí (vůně kavárny, přírody). Tyto orientační znaky využívá zrakově postižený hlavně v rámci svého samostatného pohybu s bílou holí, příp. vodicím psem. 

Pomocí vlastní zkušenosti a logiky – i když si nevidomý nemůže představit barvu, může pochopit její význam skrze asociace (např. červená jako teplo a oheň, modrá jako chlad a voda).

Jak zpřístupnit vizuální svět nevidomým?

Můžeme použít několik základních principů:

1. Verbální popis – Přesné, srozumitelné a logické popisování okolí je klíčové. Popisy by měly být strukturované a zaměřené na to, co je relevantní pro orientaci nebo pochopení situace. Popis by měl být tedy jasný a snadno pochopitelný. Lidé si často neuvědomují, že člověk bez vizuální možnosti nemá zkušenost s danou věcí. Vidící člověk s konkrétním předmětem mít hmatatelnou zkušenost také nemusí, ale zkušenost udělal např. v časopise, televizi tím, že věc viděl a zná její podobu. Ale člověk bez zrakové kontroly, který věc nemohl osahat, přivonět k ní či ji ochutnat zkušenost prostě neudělal. Tudíž vždy volte přirovnání k takové věci, která je všeobecně známá, se kterou pravděpodobně nevidomý mohl, a pravděpodobně udělal zkušenost. 

2. Hmatové podněty – hmatové mapy, reliéfní obrázky, 3D

modely a Braillovo písmo umožňují vnímat objekty fyzicky.

3. Akustické prvky – Ozvučené semafory, praktické aplikace podporující asistivní technologie, ale i zvukové (audio) knihy usnadňují orientaci a přístup k informacím.

4. Technologie a pomůcky – moderní aplikace jako navigace pro nevidomé, čtečky obrazovky, ale i umělá inteligence, která popisuje fotografie, přinášejí nové možnosti poznávání světa nevidomým.

5. Přístupný veřejný prostor – tato položka zahrnuje vytváření vodicích linií, kontrastní materiály, jasně označené hrany schodů či jednotné rozmístění prvků v prostoru. Ale patří sem i naopak odstraňování již přítomných bariér a přemýšlením nad tím, jak bariéry v prostoru nevytvářet.  Toto vše může významně pomoci v orientaci zrakově hendikepovaným

A jak popisovat svět?

Při popisu je důležité brát v úvahu několik pravidel:

1. Popisovat logicky a strukturovaně – Nejen co se nachází kolem, ale i jak jsou věci uspořádány. Např.: „Před tebou je stůl, po levé straně židle, napravo dveře.“

2. Smysluplné informace – Například při popisu oblečení se místo konstatování, že má člověk hezkou bundu, soustředíme na materiál, střih a barvu s asociací (bunda je červená, což je barva tepla).

3. Zkusit použít srovnání a asociace – např. barvy lze přiblížit jinými smysly (modrá je studená jako led, zelená voní jako tráva). Sami nevidomí si často barvy představují či spojují s nějakou činností či právě čichovým zážitkem. 

4. Pozor na nadbytečné vizuální detaily – Pro nevidomého nemá smysl popisovat drobné nuance stínování či odstíny barev v obraze, ale spíše jeho kompozici a atmosféru.

Vnímání světa nevidomými je jedinečné, osobité a individuální. Je založené na kombinaci sluchu, hmatu, čichu a logických závěrů. Efektivní zpřístupnění vizuálního světa spočívá ve srozumitelném popisu, použití hmatových a zvukových pomůcek a v architektonických úpravách veřejného prostoru. Základem je přizpůsobit informace tak, aby byly pochopitelné a přínosné pro lidi, kteří se na vizuální vnímání nemohou spoléhat.