Dnešní text bude na téma mého vztahu a Braillova písma. Často se mě lidé ptají, zda ho znám, umím číst, nebo úplně naopak – jak to, že ho umím, když ještě mám nějaký ten zbytek zraku. Občas převládá názor, že bodové písmo znají jen ti, co jsou zcela nevidomí. Což je omyl a společně si to osvětlíme.
Já osobně jsem se dostala k Braillovu bodovému písmo v 6. třídě na základní škole, zhruba tedy ve 12 letech. Mojí učitelkou byla starší paní, která byla sama nevidomá. Společně jsme cvičily na písance, což byla plastová destička, kam se vkládaly kovové kolíčky, a trénovala se jednotlivá písmenka. Dále jsme trénovaly pomocí diktátů – paní učitelka diktovala, já psala na Pichtově psacím stroji (více o Pichtově psacím stroji se dozvíte v článku Praktické pomůcky pro zrakově postižené + jejich videopopis.) Nácvik také probíhal opačně – dostala jsem napsaný text a musela jsem ho předčítat. Dostávala jsem i domácí úkoly, kdy jsem musela např. něco přepsat z čítanky, či jsem dostala napsaný text v černotisku a musela jsem jej přepsat do Braillova bodového písma. Při hodině jsme četly z čítanky k tomuto účelu určené. Na kurz bodového písma jsem docházela jednou týdně na dvě vyučovací hodiny.
V té době jsme hodně k výuce využívaly také pražskou tabulku. Tato tabulka slouží pro zápis Braillova bodového písma. Její výhodou je její lehkost a přenositelnost. Tvoří ji dva kovové/plastové listy, mezi něž se vkládá papír. V horní části jsou obdélníkové otvory, v dolní pak prohlubně v tvaru šestibodu. K zápisu/vytlačení jednotlivých bodů BBP pak slouží k tabulce bodátko, s nímž se na ní píše. Tabulky mohou mít např. 9 či 27 řádků. Problematické může být psaní na tabulce. Způsob psaní na tabulce: Zprava doleva – začíná se zcela vpravo - a to jsou odshora body 1,2,3, druhý sloupec (vlevo pokračujeme) jsou 4,5,6. Zespodu nahoru – začíná se vlevo dole, body 2,5 jsou totožné, namísto 1,3 se píše 3,6 a naopak. V té době jsem psala na tabulce velmi rychle, dnes bohužel bych takový drive již neměla.
U nás doma nikdo bodové písmo neovládal, ale moji rodiče jej obdivovali. Občas jsem psala mamce vzkazy tužkou tím, že jsem je napsala v braillském kódu a nechala tam abecedu, aby si to mohla vyluštit. Jinak jsem mámě četla z čítanky, když vařila. Musím říct, že když jsem měla komu číst, že mě to bavilo mnohem více. Také jsem dělala občas zápisy u babiček, které nevěděly, co jsem zaznamenala a mě to přišlo hrozně tajemné a zábavné, že mám sama pro sebe „tajné písmo“. Moje babička si pak schovávala to, co jsem jí napsala, aniž by věděla, co se tam píše. Většinou jsem jí psala, že ji mám ráda a ahoj, babi.
Víceméně nácvik a trénink jsem dělala samostatně, jelikož jsem to neměla jako povinnost, ale jako něco, co mě baví. Nikdo mě nenutil na kurz bodového písma chodit, sama jsem se přihlásila a pilně na něj docházela. Kurz jsem navštěvovala od 6. do 9. třídy. Kdy se tedy člověk neučí celou dobu braillský kód, který není složitý na to se ho naučit. Ale trénovaly jsme hlavně čtení a také psaní. I psaní není náročné, naopak je velmi zábavné a většinou baví všechny. Nejobtížnější částí výuky BBP je naučit se znaky rozpoznat hmatem.
Já v té době byla teenager bez dalších zdravotních problému. Hmat jsem měla tedy citlivý a nedělalo mi čtení větší problémy. Problémy pak mohou být způsobeny věkem, citlivostí prstů či přidruženými zdravotními komplikacemi, které neumožňují citlivost konečků prstů, a tak člověk nemůže zcela rozpoznat jednotlivé body zápisu.
Zhruba kolem roku 1995 se změnila norma BBP. Některá písmenka se začala psát jinak, některé znaky byly nahrazeny jinými a bylo třeba se vše znova přeučit a naučit se nová pravidla. Sotva si člověk zvykl na to, co se naučil, musel se přeučovat věci nové. Ještě nedávno jsem našla mezi dokumenty skripta z té doby vysvětlující nová pravidla zápisu bodového písma.
A co bylo mou motivací k učení Braillova písma? Byla to moje progresivní oční vada. Již tenkrát jsem věděla, že se moje zraková ostrost bude horšit, a tak jsem chtěla umět písmo, ve kterém bych si pak mohla číst a zapisovat. Díky znalosti bodového písma jsem získala také kamarádku, která byla zcela nevidomá a po celou dobu, co jsem se písmo učila na základní škole jsme si psaly dopisy. Pamatuji si, že jsem se vždy na dopis od ní moc těšila. Časem přestala psát, a nakonec jsme ztratily kontakt úplně. Už si ani nepamatuji její jméno, ale snad byla odněkud ze Zbiroha. Měly jsme hezké dopisové přátelství.
Další motivací pro učení se bodového písma bylo prostě to, že jsem si chtěla rozšířit obzory a být něčím zajímavá. Neboť mnoho lidí písmo neumělo a ze spolužáků snad jen tolik, kolik by se dalo spočítat na prstech jedné ruky. V dnešní době jsem ráda, že BBP znám, ať kvůli tomu, že si mohu přečíst názvy léků na krabičkách, čísla poschodí ve výtahu či si můžu udělat popisky na různé předměty a produkty v domácnosti, o kterých chci mít přehled a vědět kde, co je a co to je. Tím, že znám základní braillský kód, mohu pomáhat při výuce písma dalším lidem. Můžu si číst beletrii, poezii, ale také studovat cizí jazyky. Určitě bych si však netroufla na zápis matematických, fyzikálních nebo hudebních obratů. Na to už je třeba hlubší a odbornější znalosti zápisu BBP. Avšak pro účely každodenní potřeby mi moje znalosti postačují.
Tím, že pracuji v Tyfloservisu, kde se Braillovo bodové písmo vyučuje, tak jsem s ním v kontaktu poměrně často. A jsem ráda, že písmo znám a mohu tak pomoci něco zapsat, vysvětlit, přečíst. A tím se tedy i podělit a sdílet svoji zkušenost s nácvikem a využíváním bodového písma.
V době na základní škole jsem četla i jednoduché knihy zapsané v Braillu, to dnes již nedělám, čtu pomocí hlasového výstupu či namluvených audio knih. Díky tomu, že znám bodové písmo, jsem si mohla pořídit Braillský řádek, díky němuž jsem mohla pohodlněji studovat cizí jazyky. Kdy jsem pod prsty cítila, jak se dané slovo píše. Braillský řádek je v tomto neocenitelná pomůcka, protože kontakt s písmem hlasový výstup nenahradí.
Díky tomu, že jsem po absolvování základní školy, nastoupila na gymnázium do integrace, tak jsem ztratila kontakt i potřebu bodového písma. Po absolvování vysoké školy jsem potřebu opět našla, také díky zhoršující se oční vadě a následcích autonehody: Jak mi autonehoda změnila život (blindicka.com). A tak jsem v rozmezí pár let absolvovala opakovací kurz Braillova písma v plzeňském Tyfloservisu, kde jsem opakovala zápis i čtení. Jeden z těchto kurzů jsem absolvovala i s mým manželem, který se písmo také učil v době, kdy jsme se scházeli. Dokonce jsem od něj dostala vyznání lásky právě zapsané v Braillově písmu. Dodnes si vyznání schovávám. Bylo to jedno z nejvíc romantických gest, co jsem kdy zažila.
A jaký má pro mě bodové písmo význam? Pro mě je to způsob gramotnosti. Je to možnost, jak si označit předměty v domácnosti, rychle si něco napsat na Pichtově psacím stroji. Je to způsob komunikace a nástroj, díky němuž se lze vzdělávat i bez kontroly zraku.
Braillovo bodové písmo jistě patří do života každého zrakově postiženého. Je jedno, v jakém věku s ním začnete. Poradila bych vám při výuce trpělivost a vytrvalost. Není těžké se naučit kombinaci jednotlivých písmen, ale rozpoznat je posléze hmatově. Což může činit problémy a způsobovat pocit neúspěchu. Proto je třeba být vytrvalý. Neboť samostatně si přečíst názvy léků či popisek na CD, je pak osvobozující pocit. A pak číst si knihu v posteli bez nutnosti jakéhokoli světla mohou vidící jen závidět.
Pokud člověk ztrácí kontakt se psaným textem, již nečte zrakem, nepíše rukou, pak ztrácí kontakt s jazykem. Myslím si, že tímto může gramotnost klesat, a proto je určitě velkým benefitem v životě zrakově postiženého se bodové písmo naučit.
Podrobnější článek na téma historie a možnosti Braillova písma najdete na odkazu: Braillovo bodové písmo (blindicka.com)
Komentáře
Okomentovat