Následující text přinese pár příkladů postupů, možností řešení, ale i trablí, s kterými se potýkáme v běžném životě bez zrakové kontroly. Bude se jednat o příklady z oblasti převážně prostorové orientace a samostatného pohybu a některé aspekty z oblasti života s vodicím psem.
Rozhlížíme se ušima
Častým dotazem od intaktní veřejnosti bývá to, jakým způsobem člověk, který nevidí, přejde rušnou křižovatku. Ideální situací je, když funguje akustická odezva na semaforu, a tak se můžeme řídit klepáními, která vydávají klepadla na semaforech. Pokud tyto nejsou v provozu, tak je možnost oslovit kolemjdoucí, kteří pomohou či řeknou, zda je možné přejít.
Někdy jsou semafory zdánlivě tiché, to znamená, že pokud k nim přijde nevidomý a vlastní vysílačku pro nevidomé, může si akustickou signalizaci spustit sám. Cyklus semaforu pak proběhne např. 3x, kdy se posléze vypne a opět utichne. V Plzni se tato možnost objevuje stále častěji, neboť si obyvatelé sídlišť začali stěžovat, že je zvuk klapajících semaforů ruší. Samotní zrakově postižení pak mají informaci, kde takové semafory jsou a kde je tedy třeba využít vysílač VPN. Tyto informace také mohou obdržet v krajských střediscích Tyfloservisu, o.p.s..
Jsou však situace, kdy není nikdo k dispozici a semafor není ozvučen. Pak na rozhlédnutí slouží nevidomé osobě uši, tj. posloucháme, zda se neblíží vozidlo, zda je silnice klidná a dostatečně tichá, abychom mohli přejít. V současné době nám toto stěžuje narůstající počet elektromobilů, kdy tato auta nejsou dostatečně slyšitelná pro někoho, kdo nevidí.
Vodicí pes a semafor
Na tomto místě chci zmínit častý mýtus, který koluje mezi intaktními jedinci a to, že vodicí pes bezpečně převede přes rušnou křižovatku. Určitě převede, ale zodpovědnost je vždy na psovodovi, který vydává povely k přecházení. Pes určitě nedokáže určit, že je vozovka prázdná a ani to, jaká barva svítí na semaforu.
V souvislosti s chůzí se psem zmiňme také rolničku, kterou zpravidla tito psi nosí. Mají ji z důvodu slyšitelnosti svým pánem, tj. aby ten, který na psa nevidí, slyšel jeho pohyb. Když nemáte zrakovou kontrolu nad zvířetem, tak určitě chcete znát jeho polohu, když se venčí a je na volno, proto vodicí psi často velmi hlasitě cinkají, aby je jejich páníčkové slyšeli a mohli identifikovat jejich polohu. S rolničkou však v terénu můžete potkat nejen psa a jeho pána, ale i nevidomé rodiče a jejich dítě. Zde funguje stejný princip, nevidomá matka chce mít přehled o tom, kde se její dítě nachází, pokud se zrovna nedrží za ruce.
Trable na trase
Člověk, který se pohybuje bez zrakové kontroly, při své orientaci využívá vodící linie, orientační body či znaky. Takovým orientačním bodem mohou být např. kovová vrata, která poskytují dobrou zpětnou vazbu, když se do nich klepne bílou holí, zvuk je dobře slyšitelný, a my tak víme, že jsme na správném úseku naší naučené trasy. Opakovaně místem procházíme a vždy hledáme ušima ten zvuk, který nám nabídne hůl, když se vrat dotkne. Problém nastává, když jednoho dne zvuk prostě nezazní. Taková událost zrakově postiženého znejistí, vystresuje a rozhodí. Jelikož si náhle není jistý, zda neudělal na své trase někde chybu, zda jde správným směrem, zda se neztratil… Jsou to nepředvídatelné situace, které nejdou žádnými opatřeními ovlivnit. Vrata kovová prostě majitel vyměnil za dřevěná.
Zdánlivé maličkosti mohou hrát důležitou roli při pohybu nevidomého. Může to být např. i vyvýšený obrubník, který slouží jako vodicí linie, na jejímž konci začíná prašná cesta, po které se dostanete k dalšímu orientačnímu bodu, kterého se držíte a bezpečně tak postupujete na trase. Avšak jednoho dne zmizí nejen obrubník, ale i kus prašné cesty přebudují ji na asfaltovou. Náhle zmizí dva body, které byly dobře rozeznatelné pomocí hole. V tu chvíli člověk, který nevidí, neví, zda se neodchýlil z trasy či zda není úplně někde jinde. Náhle je třeba se rozhodnout, zda pokračovat dále směrem, který je nejistý, jelikož prvky na trase nejsou totožné, zda počkat, jestli půjde někdo kolem, kdo pomůže či zda se vrátit zpět tam, kde jsme si trasou jistí…
Uvedla jsem pouze pár příkladů ze života mého nebo mých přátel. S těmito či podobnými situacemi se potýkáme takřka denně. Někdy je vyřešíme velmi snadno, někdy s větším úsilím fyzickým či psychickým. Ovšem někdy se také setkáme s neúspěchem či nezdarem, s tímto je třeba počítat a nevzdávat se. Pokud se řešení či nevyřešení obešlo bez zranění, pak bylo úspěšné.
Komentáře
Okomentovat