Předsudečné myšlení o zrakově postižených

V následujících řádcích bych se chtěla zamyslet nad některými předsudky, které se stále ozývají od intaktní veřejnosti, a popsat pár situací, se kterými se setkáváme, máme-li zrakový hendikep.  Jedná se o reakce a nepřiměřené komentáře od okolí. 


Linda sedí u stolu, před sebou má vyskládané lipy



Má nalakované nehty a čte si knihu

Stále zřejmě přetrvává domněnka, že pokud má člověk problém se zrakem, musí působit neupraveně až zanedbaně. Já sama jsem velký milovník módy a všeho, co se kolem ní točí. Miluji šperky, oblečení, vůně, ale i make-up.  Vybírám oblečení pohmatu, jak mi sedí a jak se v něm cítím. Šperky ráda nosím, osahám si je a nechám si je popsat. Líčím se pravidelně, také bez kontroly zraku. I nalakované nehty nosím, když se najde někdo, kdo mi je upraví. Příhoda z MHD – ptaly se mně ženy, zda opravdu nevidím, když jsem nalíčená a když mám tak pěkné oblečení. Moji kamarádku nařkla příchozí do trolejbusu ze lži a z toho, že schválně sedí na místech pro invalidy protože, kdyby neviděla, tak nemá nalakované nehty. V dnešní době, kdy je na každém rohu nehtové studio, si snad žádná žena nedělá nehty doma sama a je jedno, zda má zrakový hendikep. Tak se ptám, zda tyto zbytečné poznámky mají lidé opravdu zapotřebí? 

Velmi často potkáte člověka s bílou holí, který si čte knihu. Přijde do vozu MHD, posadí se a začne si číst. Nedělá si legraci ze zrakového postižení. Má však takovou zrakovou vadu, která mu dovoluje číst knihu, ale již se pomocí zraku nemůže dobře orientovat v prostoru, a tak má hůl, ale i tak může číst knihu či např. jiný text, který má přizpůsobený svým potřebám. Protože mít zrakovou vadu neznamená být pouze zcela nevidomý. Jsou rozličné zrakové vady, a tak nelze zrakově postižené porovnávat a jejich postižení zobecňovat. 


Zobecňování

Často se setkávám s tím, že ten či onen je také prakticky nevidomý a chodí bez hole…Ta paní vidí podobně jako ty a ještě píše rukou…Máte podobné dioptrie a ona to přečte a ty ne…Lidé zobecňují věci, které k tomu určené vůbec nejsou. I kdyby měli dva lidé totožnou diagnózu a dioptrie, tak nebudou vidět stejně. Nelze porovnávat neporovnatelné.  Každý jsme originál a individualita, každý z nás vnímá své postižení zcela jinak, jinak k němu přistupuje, jinak ho přijímá, jinak ho zpracovává. Proto není vůbec vhodné poukazovat na druhé, jak ti to mají, jak oni to zvládají a jak oni vidí. Nikdo z nás neví, jak vidí svět člověk s konkrétním zrakovým postižením.

 

Hendikep stále na prvním místě

Lze také pociťovat to, že je stále signifikantní hendikep, pokud ho člověk má než to, co opravdu umí a zvládá. Zrakově postižení se často potýkají s tím, že pokud uvedou v CV, že mají hendikep, že nejsou k pracovnímu pohovoru pozváni, aby mohli předvést své znalosti a dovednosti. Za sebe mohu říci, že situace na trhu práce pro OZP je složitá. Práce je nedostatková, pro lidi se smyslovým hendikepem je to ještě o něco složitější, jelikož vytvořit pro ně přívětivé a přístupné prostředí vyžaduje pro každého jednotlivce jiné nároky.

 

Komunikace

Najdou se ale i tací zaměstnavatelé, kteří se dialogu nebojí. Chtějí znát, jak by mohli zpřístupnit prostředí pro lidi se zrakovým hendikepem, jak komunikovat a chovat se k takto postiženému. U zrakového postižení může být problém v tom, že speciální softwary, s kterými pracujeme, mohou budit obavy u budoucího zaměstnavatele. Setkala jsem se s tím, že se potenciální zaměstnavatel nechal slyšet, že nerozumí tomu, co ten počítač říká, že má uživatel vypnutý monitor, a jak on má vědět, že takovým způsobem provede kvalitní práci. 

Opět je tedy třeba klást důraz na komunikaci. Zjistit v čem jsou specifické speciální počítačové programy pro zrakově postižené, nechat si je ukázat či zadat uživateli nějaký úkol k řešení, aby bylo vidět, jak pracuje. 

Shánění pracovního uplatnění je rozhodně řehole, ale je třeba pracovat stále na osvětě a na tom, že i lidé se zrakovým postižením jsou kvalifikovaní vykonávat různé profese. K práci sice využívají jiné metody, postupy a techniky, ale jsou schopni práci odvést efektivně a kvalitně. Velmi často se totiž setkávám s tím, že se lidé hodně diví, proč by postižení měli pracovat, však berou invalidní důchod, ať sedí doma, co oni by za to dali… Ráda na to odpovídám, že si s nimi ráda vyměním můj zdravotní stav a půjdu za ně do práce, na to většinou už nemají co říci. 

Ráda bych, aby lidé byli více naklonění různým možnostem a otevření novým cestám. Jak jsem již psala mezi zrakově znevýhodněnými jsou kvalitní učitelé jazyků, hudby, specialisté na informační technologie, maséři či administrativní pracovníci. Jsou mezi námi výborní matematici, kteří by mohli svými znalostmi doučovat spoustu dětí, ale kvůli předsudkům a obavám rodičů šanci nedostanou, ačkoli jsou více kompetentní než ti, co mají zrak v pořádku. Zrakově postižený může vyučovat matematiku, hudbu či cizí jazyk stejně kvalitně, využije k tomu pomůcky ke kompenzaci zraku a své ostatní smysly.

 I když je hendikep stále stigmatizující, věřím tomu, že tím, že se bude o lidech s hendikepy hovořit, představovat jejich život, jejich práce, ale i to, jak zvládají své každodenní činnosti, že začne veřejnost vnímat znevýhodnění více otevřeněji a s pochopením. Věřím, že díky dostatku informací bude veřejnost méně předsudečná a více nakloněná vzájemné spolupráci. 


Komentáře

Okomentovat