V dubnu jsme již tradičně slavili Mezinárodní den vodicích psů. K této příležitosti proběhla přednáška na toto téma. V textu přináším shrnutí, postřehy a dotazy přednášející i účastníků.
Tato přednáška byla v pořadí již pátá, což už lze považovat za pěknou tradici. Byla velmi hojná účast, zatím největší počet posluchačů. Mezi posluchače také zavítal cvičitel od Pomocných tlapek, o.p.s., čímž dostala přednáška i praktický a odborný charakter. Spolu se všemi účastníky byl i přítomen vodicí pes v aktivní službě, a to Bianca (zlatý retrívr) od mojí kolegyně Martiny, se kterou společně tvoříme podcast a v minulých letech i tuto přednášku.
Prostorová orientace
Ti, co si chtějí pořídit vodicího psa, si často myslí, že proces výuky prostorové orientace přeskočí, že ten pes za ně udělá veškerou práci nebo že pes vymyslí, kudy je třeba jít, kam nastoupit, kde odbočit aj. Ale není to tak. Pokud člověk nemá kurz samostatného pohybu, tak každý den musí plánovat ve smyslu, že si potřebuje objednat průvodcovskou službu či požádat o doprovod někoho z rodiny nebo přátel. Stále je to taková logistika. S nácvikem tras se člověk stává svobodnější, a hlavně samostatnější.
Těch tras, co jedinec chodí samostatně, není velký počet. Většinou jsou to třeba tři, čtyři, pět tras. Tohle je obecný počet, je to velmi individuální. Představa toho, že člověk ráno vstane, vezme vodicího psa a jdou, kam chtějí, bez znalosti konkrétních prvků na trase, tak to zcela nefunguje. Důležitá a zásadní je znalost trasy. Instruktor prostorové orientace trasu projde, najde na ní vodící linie, orientační body a znaky. Jedinec jako frekventant se potom s ním jednotlivé části učí. A až instruktor řekne, že je člověk schopný se samostatně na trase zorientovat, pak trasu chodí sám, do té doby pouze s instruktorem v rámci nácviku.
Když jsem začínala chodit s bílou holí, tak byl pro mě celý proces náročný fyzicky, ale i psychicky. Je to nová forma aktivity, která si vyžaduje mobilizaci sil psychických a fyzických. A to hovoříme v začátku o poměrně malé vzdálenosti na trase, např. 100 metrů. A teprve tehdy, až člověk zvládne sám chodit s bílou holí, pak si může pořídit vodicího psa.
Ti, co toto neznají, tak si myslí, že tuto část nácviku orientace přeskočí. Posléze přichází zklamání, protože mysleli, že pes bude k pořízení hned a vše tohle zařídí on.
3 mýty stále dokola
1. Pes opravdu nerozpozná barvy na semaforu.
2. Pes nepozná číslo konkrétní linky MHD.
3. Pes neví, kdy je správný čas přejít vozovku.
Všechny tyto tři situace musí umět vyhodnotit sám psovod, naučit se, jak postupovat, jaké nástroje k tomu využít a jak se v situaci zorientovat. Pes je doplněk k bílé holi, není myslitel, který vyhodnotí situaci, aby byla bezpečná. Zodpovědnost je vždy na majiteli psa. Bílá hůl je stále nepřekonanou a jedinou orientační pomůckou, která umožňuje bezpečný a plynulý pohyb zrakově postižených.
VPN
Představili jsme si trio prostorové orientace – bílá hůl, vodicí pes a vysílač VPN. Ukázali jsme si funkci tlačítek na VPN, jak mluví dopravní prostředky, jak lze zapnout akustický signál na semaforu a další fráze, které lze pomocí tlačítek na vysílačce vyvolat.
K tomu, aby se lidé, kteří mají problémy se zrakem, dozvěděli, jaký vůz MHD přijíždí, slouží tzv. vysílačka pro nevidomé (VPN). Vysílač VPN 02 je určen jako pomůcka pro nevidomé a slabozraké. Tímto vysílačem v plastové krabičce se šesti tlačítky je možno vyslat povely pro dálkové ovládání akustických orientačních a informačních zařízení. Prostřednictvím akustických orientačních majáčků a rádiových orientačních majáčků slouží nevidomému při orientaci v prostoru. Pokud jsou dopravní prostředky vybaveny přijímačem, mohou pomocí hlásiče poskytnout nevidomému informace o číslu linky, směru jízdy apod. Světelné křižovatky vybavené přijímačem umožňují aktivovat akustickou návěst pro přecházení, zastávková informační tabla a elektronické zastávkové označníky mohou poskytnout hlasovou informaci o aktuálních odjezdech veřejné dopravy.
Tento vysílač tedy slouží při prostorové orientaci a samostatném pohybu lidí s těžkým zrakovým postižením. Je výborným pomocníkem při zlepšení soběstačnosti a samostatnosti zrakově postiženého:
https://eshop.tyflopomucky.cz/ovladac-dalkovy-vpn-02-0712/
Vysílač tedy pomáhá při identifikaci linky MHD, řekne číslo vozu a kam směřuje, můžeme díky vysílači také dát informaci řidiči, aby věděl, že do vozu nastupuje těžce zrakově postižený a např. otevřel dveře, jelikož sahat na vůz MHD není příliš komfortní, když člověk, co nevidí, neví, kde otevírací tlačítko je. Díky VPN se také můžeme dozvědět různé informační fráze z akustických majáků – např. na poštách, vlakových nádražích či magistrátních budovách. Jsou tam informace např. o tom, kde se nachází pokladna či informace pro veřejnost.
Při samostatném pohybu je důležité i bezpečné přecházení na přechodech pro chodce. Podstatné jsou přechody, které jsou označeny (semafory) akustickým signálem, některé přechody jsou však vypínány. Bez toho, aniž by měl člověk vysílač VPN, tak akustické upozornění nespustí. Vysílačka tedy aktivuje akustický signál na semaforu, aby se dalo bezpečně přejít. Vysílačka je přenosná na celém území ČR.
Funkce tlačítek VPN:
Tlačítko 1: Spouští základní informaci o názvu budovy či úvodní znělku,
Tlačítko 2: Vyvolá doplňkovou informaci pro lepší orientaci.
Tlačítko 3: Informuje o číslu dopravního prostředku a jeho směru.
Tlačítko 4: Potvrzuje řidiči nástup nevidomého do dopravního prostředku.
Tlačítko 5: Aktivuje akustické signalizace na přechodech.
Tlačítko 6: Aktivuje doplňkové klávesnice některých typů elektronických informačních
Další kroky
Je-li člověk orientovaný v prostoru, tak můžeme přistoupit k tomu, že si vybereme výcvikové středisko. Doporučuji střediska, která mají akreditaci. Vše potřebné se člověk může dozvědět v krajských střediscích Tyfloservisu, o.p.s., kde se naučí i prostorovou orientaci či na webových stránkách subjektů. Vždy je lepší středisko osobně navštívit, navštívit více cvičících subjektů, nechat si čas, udělat si názor, klást co nejvíce dotazů… Pes je pořád kompenzační pomůcka hrazená z úřadu práce ve výši 90 %. 10 % je pak spoluúčast klienta.
Dneska se cvičí různá psí plemena – labradoodle a goldendoodle, míšenci s královským pudlem pro ty, kteří trpí alergiemi. Stále ale zůstává, že nejlepším k výcviku je labradorský či zlatý retriever.
Pes po narození zůstává u matky, jak je obvyklé u psů s průkazem původu. Posléze jsou psi naočkovaní, odčervení a dostávají péči, jak je v chovech obvyklé. Poté odchází do předvýchovy k lidem, kteří se o pejska starají, dávají mu péči fyzickou, ale i socializační. Učí ho tradiční povely, sžít se s členy rodiny, poznat nové lidi, místa, ale i další zvířátka. Zhruba v roce jde štěně do výcviku, který trvá zhruba 6 až 9 měsíců. Zhruba ve dvou letech je pes připraven být pomocníkem nevidomých jako vycvičený vodicí pes.
Poznámka: Při prostorové orientaci používáme na detekci terénu dlouhou bílou orientační hůl, k vodicímu psovi pak kratší signalizační.
Zajímavostí bylo, že Pomocné tlapky mají trochu jiný postup při závěrečných zkouškách. Zatímco u většiny subjektů zkoušku se psem dělá ten, kdo psa celou dobu cvičil, u Tlapek dělá zkoušku se psem jeho budoucí majitel, jeho budoucí páníček.
Rozhodnutí
Pes je kamarád, společník, psychická podpora. Chodí všude s vámi, je to průvodce světem i životem. Ale každá mince má dvě strany. Jsou i situace, o kterých se nechce mluvit, ale patří k životu - úraz, náhlá nemoc (člověka, ale i psa). Je vítané, když máte zařízeného někoho, koho požádáte o pomoc v případě náhlé nutnosti – noční dovoz na veterinární pohotovost, venčení či hlídání při náročné nemoci či vaší hospitalizaci. Pomoc po operaci psa, dávkování léků, aplikace injekcí – kapačky, antibiotik aj. U Tlapek musí mít žadatel o psa garanta. Nejlepší je nějaký kamarád či příbuzný, který se o psa v případě nutnosti postará.
Mezi kompenzační pomůcky patří tedy i vodicí pes, který slouží svému pánovi jako nenahraditelný pomocník na trase v náročných i méně složitých terénech, stejně tak jako k orientaci v interiéru. Pes je schopen najít volné místo, dveře, výtah, schody a vyvést z budovy, kde se právě nachází. Od psa se očekává maximální soustředění na jeho práci, proto:
a) je-li pes v postroji, a tedy pracuje, tak na psa nemluvíme
b) neoslovujeme ho jménem
c) nehladíme a nekrmíme ho
d) chceme-li pomoci při orientaci v prostoru ZP s vodicím psem, tak povely, kam jít dáváme ZP, který sám si naviguje psa.
e) nesaháme, nebereme a ani nijak netaháme za postroj
f) je-li terén náročnější, tak sám ZP si určí, zda se chytne osoby, která ho naviguje a nechá psa jít při noze na vodítku.
g) je-li pes odložen na určitém místě, nehladíme jej, nemluvíme na něj, nevoláme ho k sobě, má své pevné místo, kde musí zůstat, dokud si jej pán nevyzvedne
h) kromě psovoda nikdo jiný vodicího psa nepoveluje.
i) máme-li také svého psa, snažíme se, aby neobtěžoval pracujícího vodicího psa
Vodicí pes má přístup na veřejná místa, to znamená do škol, úřadů, nákupních center, knihoven, zdravotnických zařízení, kulturních stánků – divadel, kin, ale také do restaurací a jídelen. Dovednosti vodicího psa stanovuje příloha č. 2 vyhlášky 388/2011 Sb. Práce vodicího psa obsahuje 34 dovedností, které musí každý pes zvládat.
Komentáře
Okomentovat