Na téma tohoto textu mě přivedly dotazy studentů sociální práce v kombinaci s článkem, který se objevil na sociálních sítích, a to o ženě, která byla nevidomá a psala román ručně, avšak jí přestala psát tužka…Jak je to tedy s psaním textů za pomoci tužky a papíru v souvislosti se zrakovým hendikepem?
Slabozrací
Pokud má člověk jako zrakovou vadu uvedenou slabozrakost, která může být střední či silná, pak pravděpodobně má zkušenost s psaním rukou. Takový člověk se v první třídě učil číst a psát latinkou jako většina z nás. Někteří, co špatně vidí, k výuce využívají psaní za pomocí výraznějších fixek, které mají silnější stopu, a tak jsou lépe viditelné. Lze využívat také listy na psaní, které mají linky od sebe více vzdáleny tak, aby to slabozrakému vyhovovalo: Sešit pro slabozraké A4 zelená 1,3 cm (tyflopomucky.cz). Na Tyflopomůckách lze zakoupit více takových pomůcek, které lze využít při studiu.
Slabozrací pak na čtení mohou využít, potřebují-li to, zvětšené texty či nějakou z optických pomůcek, většinou lupy do ruky – např. i s osvětlením. Jistě ocení při čtení a psaní přívětivé prostředí, tzn. vyhovující sklon čtecí plochy či vhodné osvětlení. Důležité je vědět, že tito lidé mají zrakovou vadu, ale s textem zpravidla pracují běžně.
Těžce slabý zrak a praktická slepota
Já sama jsem od narození prakticky nevidomá, ale rozsah poškození zorného pole je poměrně důležitý, takže v první polovině svého života jsem psala rukou i četla očima. Avšak s přihlédnutím na moje zrakové možnosti. Psala jsem větší písmo, četla pomocí lupy do ruky, později pomocí lupy kamerové. V období po autonehodě jsem kombinovala optické pomůcky a zvětšený tištěný text (bezpatkové písmo velikosti 28 tučné). Jeden čas jsem viděla stopu fixu, ale již jsem text psaný rukou po sobě nepřečetla, za pomocí lupy do ruky pak jsem jej ještě trochu číst mohla. Časem jsem text po sobě nepřečetla ani za pomoci kompenzačních pomůcek, a tak jsem rukopis využívala minimálně. Díky tomu, že již dvě desítky let nepíšu pravidelně rukou, tak by mi to šlo těžce, ruka by se brzy unavila a navíc, těžko říci, zda by byl ještě můj rukopis čitelný, když nad ním nemám zrakovou kontrolu a pravidelně ho neprocvičuji.
Z toho vyplývá, že i tyto typy zrakového postižení mohou s latinským písmem nějakým způsobem pracovat. Na základní škole jsme četli texty ze výrazně zvětšeného slabikáře, čítanky a psali do písanky s velkým rozestupem linek.
Praktická slepota
Zcela nevidomí lidé od narození se na základní škole neučili psát a číst latinkou, ale symbolem jejich gramotnosti bylo Braillovo bodové písmo. Četli a zapisovali vše v tomto reliéfním bodopisu. Pokud se učili psát, pak se učili napsat svůj vlastnoruční podpis. S tím souvisí i dotaz, na který velmi často odpovídám. Lidé se velmi často ptají, nač člověk, který je nevidomý, potřebuje psát. Nepotřebuje psát vše, ale měl by se umět podepsat. Člověk, který je od narození zcela nevidomý a nikdy se neučil psát rukou, tedy latinkou, nikdy nedržel pero, nepsal do písanky, učil se Braillovo bodové písmo, tak i ten potřebuje podepsat různé smlouvy, chce se oženit/vdát, sepsat nájemní smlouvu aj. Proto je k dispozici v Tyfloservisu tento kurz, kde se člověk opravdu učí držet tužku, rozepisovat ruku, zvykat ruku na to, že bude psát. Učí se obloučky, vlnovky a další rozepisovací dovednosti. Dělají se různé reliéfní nákresy, plánky, kde se ukazuje (hmatem se zjišťuje) to, jak se písmenka z jména klienta píšou a jak vypadají. Učí se nejprve základy, písmeno po písmenu, napojování písmen, malá/velká písmenka, až z celé výuky je spojeno výsledné jméno. Nejsou to jen nevidomí od narození, ale i ti, co oslepli v dospělosti. Byli zvyklí na to, že na psaní vidí, najednou se opravdu neumí podepsat. I ti potřebují nacvičit podpis bez kontroly zraku. Pak jsou tu ženy, co se vdaly, nebo změnily příjmení, najednou je třeba nácvik nového podpisu.
Lidé, kteří o svůj zrak přišli během svého života, však dovednost psát rukou ovládat mohou. Učili se to jako každý jiný, o zrak přišli později. Ale i tak tuto dovednost ztrácí, stejně jako já, jelikož ji nevyužívají.
Psát rukou vyžaduje soustředění, hlídání si velikosti písma, sklonu písma, to, aby člověk držel písmo v řádce, aby mu neutíkalo, zda mu stále píše tužka, zda písmenka navazují, zda si nepřepisuje slova, to vše vyžaduje alespoň nějakou zrakovou kontrolu. Takže je možné, že zcela nevidomí, který ztratil zrak, je schopen něco napsat. Že by se však bez kontroly zraku tito lidé pouštěli do psaní románů, se mi zdá nadnesené. Zcela nevidomí od narození rukou píšou zpravidla pouze svůj podpis, jak je vysvětleno výše.
Zrakově postižení a záznamy textů
Lidem se zrakovým hendikepem k zápisu svých myšlenek či textů, slouží výpočetní technika. Zapisují si pomocí textových editorů (Word, Poznámkový blok), vytváří si tedy digitální texty. Nevidomí často využívají Pichtův psací stroj či Pražskou tabulku na zápis v bodovém písmu. Ti, co stále ještě využívají svůj zrak, pak píší rukou tak, jak jim to dovoluje zraková vada – tiskací písmena či pomocí černé fixy.
Komentáře
Okomentovat