Potřeba času u zrakově postižených

 V tomto textu bych chtěla popsat potřebu většího množství času na činnosti, které vykonávají ti, co mají zrakový deficit. Občas se můžeme totiž setkat s tvrzením, že nám vše trvá…Chci vysvětlit, proč to tak je. 


Linda stojí a přednáší, v pozadí jsou na stole dvě zapnuté stolní kamerové lupy.

Všechno trvá déle

Když si představíte, že nemáte zrakovou kontrolu, vše tedy zjišťujete pomocí zbylých smyslů – tedy hlavně hmatem a sluchem, pak logicky čas, který na činnostech strávíme je o poznání delší než u člověka bez postižení. 

Člověk, který nemá problémy se zrakem tzv. koukne a vidí. U člověka, který nevyužívá zrak primárně pak přichází další metody a postupy, jak potřebný úkon udělat či jak zjistit informaci, co potřebuje. Když potřebuji zjistit expiraci výrobku v ledničce, tak výrobek vyfotím, musím doufat, že jsem zachytila příslušnou informaci, pošlu fotku někomu, kdo vidí, ten mi pak poví, zda jsem se trefila a kdy výrobku končí spotřební lhůta. Taková činnost zabere pár minut, na výsledek pak musím ale také čekat, než se vidící dostane ke zprávě, aby mi mohl odpovědět. Můžu na tyto informace také využít dobrovolnickou aplikaci Be My Eyes, kde mi hodní lidé poví to, co potřebuji zjistit. Ale ani tento úkon není tak rychlý jako, když se člověk podívá na víčko jogurtu a datum vidí hned. 


Výkon práce

Hodně zaměstnavatelů má předsudky ze zaměstnávání lidí s postižením. V případě zrakového postižení nerozumí informačním technologiím se speciálními softwary, nerozumí syntetickým hlasům, děsí je vypnuté monitory nevidomých a nepřítomnost myši u počítače…Vše toto zmiňované však pramení pouze z nedostatku informací. Zrakově postižení pracují bez myši, dokonce s vypnutým monitorem, ale pomocí hlasového výstupu pracují efektivně. Je pravda, že práce potřebuje větší časovou dotaci, než potřebuje člověk „zdravý“, ale v koncovém efektu je taková práce stejně hodnotná a kvalitní. 


A je to logické. Když člověk poslouchá informace, aniž by je viděl, tak přece jen zpracování a poslech těchto informací trvá déle. Zrakem velmi rychle prolítnete webovou stránku, ale i pomocí všech nástrojů práce bez kontroly zraku vyžaduje větší množství času. Nutno ale říci, že ti, kteří píšou všemi deseti, pracují denně na PC, mají svůj počítač personalizovaný svým potřebám, pracují opravdu velmi rychle a spolehlivě. 


Práce v kuchyni

Podobně to platí i při přípravě jídla. Proces přípravy je sice stejný, pořád je třeba nachystat suroviny, v příslušném poměru je smíchat, posléze vařit či péct. Ale proces toho, jak se surovinami pracujeme, jaké pomůcky využijeme, jaké smysly použijeme, jaký postup zrovna aplikujeme, je prostě jiný a opět záleží na zrakových možnostech toho, kdo se v kuchyni pohybuje. Ideální je si připravit vše, co budeme potřebovat – suroviny i pomůcky. Je třeba v naší kuchyni udržovat pořádek, aby věci měly své místo, abychom je v případě potřeby našli hned, neboť šmátrání v příborníku a zběsilé hledání konkrétní věci je velmi frustrující.


U procesu vaření pak např. posloucháme, zda vaří voda, nad sporákem rukou zjišťuji, zda mi hoří hořák, na plechu hmatem zkoumám, kde je ještě místo na další kousky, poslouchám informace z mluvící váhy aj. Při práci postupuji pomalu, rozvážně, snažím se vyvarovat případnému zranění vroucími tekutinami či nedbalým odložením nějakého pracovního nástroje. 


Oblékání

Pokud člověk nevlastní tři kusy oblečení nebo vše v černé, tak i výběr vhodného a pasujícího oblečení chvíli zabere. Často si lidé myslí, že ženy se zrakovým hendikepem oblečení a módní trendy neřeší, neboť na to přece nevidí. Toto však záleží na nátuře dané ženy nežli na zrakovém postižení. I pro ženy, které nevidí, jsou např. důležité barvy, odráží jejich náladu a rozpoložení, což dávají najevo svému okolí právě skrze oděv, který ten den nosí. K výběru oblečení pak pomůže indikátor barev, aby bylo padnoucí a přesně dle nálady nositelky. 


Orientace v prostoru

I samotná prostorová orientace vyžaduje větší časovou rezervu, je třeba se soustředit, sledovat postup na trase podle vodících linií, orientačních bodů a znaků. I já jsem si dávala raději časovou rezervu, kdy by mě zastihla na trase událost, kterou bych musela řešit. Pokud člověk trasu zná, chodí ji pravidelně, tak se na ní pohybuje rychle a jistě. Stačí však nějaká nepředvídatelná překážka, která na trase dříve nebyla, pak je třeba času a prostoru nastalou situaci vyřešit. 


Školní prostředí

I pro práci s textem je vhodné myslet na to, že ten, kdo má zrakové omezení potřebuje více času na vyhotovení daného úkolu. Je tedy dobré mu dopřát čas navíc, vhodné světelné podmínky a také vhodně upravený text korespondující s jeho zrakovým postižením. 

 I když nosí člověk brýle, pak to neznamená, že jsou jeho zrakové schopnosti stejné jako u člověka, který má oči zcela zdravé. I člověk, co čte pomocí lupy, ať ruční či kamerové, stále potřebuje na čtení více času s případnými pauzami na oddech. 


Tím, že má člověk nějaký hendikep, tak je oproti intaktní veřejnosti znevýhodněn. Proto tedy není vhodné upozorňovat na to, že některé činnosti zrakově postiženému trvají. Věřte, že vykonává činnost tak, jak mu to jeho možnosti dovolují, tak aby to pro něj bylo komfortní, organizované a produktivní. Určitě tedy nenásledujte jednoho profesora z mých studií, který mi odmítl dát více času na test, který jsem navíc psala z doprovodem, tudíž logicky nám práce trvala déle, který řekl, že mi rozhodně nebude dávat výhodu, co by tomu řekli ostatní studenti. Ostatní studenti ale měli zdravé oči…Připadalo mu tedy správné, že ta, co nevidí, má mít stejně času na práci, která je vizuální jako ti, kteří vidí zcela normálně. 
 


Komentáře