Jak se pohybují lidé s bílou holí?

 Lidé se zrakovým postižením čelí v každodenním životě mnoha výzvám spojených s pohybem v prostoru. Jedním z nejdůležitějších nástrojů, které jim umožňují samostatnou orientaci a pohyb, je bílá hůl. Stále však orientace nevidomých přináší otazníky, někdy i nedorozumění stran intaktní veřejnosti. 

Bílá hůl

Tato pomůcka není samospásná – účinné využití bílé hole vyžaduje zvládnutí specifických technik a orientačních strategií, mezi něž patří např. vysvětlení pojmů vodicí linie, orientační body a znaky. Hůl slouží lidem se zrakovým postižením jako nástroj prostorové orientace a detekce překážek. Její primární funkce jsou: 

- Detekce - pomáhá zjistit překážky, nerovnosti nebo změny povrchu.

- Orientace – pomáhá lokalizaci vodících linií a orientačních bodů.

- Komunikační – signalizuje okolí, že její uživatel je osoba se zrakovým postižením.

Nejvíce využívané jsou dva typy bílých holí, a to dlouhá bílá hůl (orientační) – využívá se při samostatném pohybu, slouží k aktivnímu zjišťování prostoru před chodcem. A signalizační bílá hůl – slouží k upozornění okolí na to, že je člověk zrakově postižený, nevykrývá se s ní prostor při chůzi. Využívá se také při chůzi s vodicím psem ke komfortnímu zjištění toho, co pes označil. 

Orientační bod

Orientační bod je konkrétní, snadno rozpoznatelné místo, které umožňuje člověku s postižením zraku určit, kde se nachází. Jsou to klíčové body při orientaci. Orientační bod je často spojen s určitým rozhodovacím místem, kde člověk volí další směr.

In: https://www.nipi-bp.cz/data/userfiles/files/prostorova_orientace_a_samostatny_pohyb_nevidomych.pdf

Orientační znak je objekt nebo jev, který nemá trvalý charakter, není jednoznačně identifikovatelný, má doplňující charakter informací (jedná se např. o popelnici či vůni z řeznictví). 

In: https://www.tyfloservis.cz/wp-content/uploads/2024/03/Tyfloservis-ABECEDA-POSP-mensi-verze.pdf

Orientační znak může tedy býti nástrojem kontroly polohy a jistoty v pohybu.

Vodící linie

Zrakově postižení se orientují pomocí vodících linií, což jsou prvky, které usnadňují pohyb lidem s tímto postižením. Linie jsou přirozené, tj. stěna budovy či oplocení. Umělá vodící linie pak nahrazuje tu přirozenou, je např. tvořena reliéfní dlažbou. Problémem pro plynulý pohyb nevidomých jsou pak předměty umístěné ve vodících liniích. Aktuálně jsou velkým trendem sdílená kola a koloběžky.

Chůze s holí

Je tedy třeba, aby si člověk, který se rozhodne, že se bude samostatně pohybovat, osvojil velkou škálu znalostí a dovedností této chůze. Je nutné, aby dobře interpretoval informace, které mu dává hůl, ale také analyzoval ve stejném čase další vjemy z prostředí. Protože při pohybu člověk využívá i další smysly – sluch (např. orientace podle dopravního hluku), ale i čich (např. vůně kavárny).

Reakce veřejnosti

Lidé bez postižení mohou významně přispět k tomu, aby byl pohyb osob se zrakovým hendikepem bezpečnější a důstojný. Jeden příklad za všechny – je častým jevem, že lidé pokřikují na nevidomého, že se chodí po pravé straně komunikace nikoli po levé. I přes vysvětlování, že nevidomý si nevybírá na své trase pravou a levou, ale řídí se dle výše popsaného, tj. aby cesta měla dostatek orientačních prvků, dle kterých by se dalo řídit, si lidé stále tvrdí svou, ať se chodec drží pravé strany chodníku, jak se sluší a patří. Zde je to pak jak boj s větrnými mlýny, člověk se snaží trpělivě vysvětlovat, že se s bílou holí nelze pohybovat tak, jak si osoba přeje, ale že je třeba se držet určitých pravidel, což ale pohoršený jedinec stejně nechce slyšet.

Co můžete pro nevidomé udělat?

Všímat si prostředí kolem sebe, když vidíte člověka jdoucího s bílou holí, tak nezabírejte vodící linie – např. nestát v podchodě u zdi, nepokládat kola do míst s reliéfní dlažbou. Neparkujte dopravní prostředky na chodnících a přechodech pro chodce. Ideální by byly chodníky bez reklamních áček, předzahrádek a květníků, což ale chápu, že není jaksi možné. 

Komunikace a pomoc

Pomoc je vždy vítaná zvlášť v chaotickém a rušném prostředí. Zopakujme si pár pravidel přívětivé komunikace s nevidomým. 

1. Nechytáme nevidomého bez optání za ruku ani jiné části těla – v případě potřeby nabízíme rámě, ale vždy necháme rozhodnutí o pomoci či nepomoci na dotyčném.

2. Nikam nevidomého netaháme ani nestrkáme.

3. Nesaháme na bílou hůl ani vodicího psa.

4. Nepokřikujeme na nevidomého nevyžádané rady a povely, co by měl dělat a kam by měl jít.

5. Pokud nevidomý pomoc odmítne či na vaši intervenci nereaguje, pak jej nečastujeme poznámkami ve smyslu nevděčnosti hendikepovaného. 

Pohyb lidí se zrakovým postižením s pomocí bílé hole je složitý a vyžaduje zvládnutí nejen techniky pohybu, ale také schopnost využívat orientační body, znaky a vodící linie. Pro efektivní a důstojný pohyb je však zásadní i vstřícné a ohleduplné chování veřejnosti.