Co pro mě znamenal můj vodicí pes?

V souvislosti s tím, že chystám přednášku o zrakovém postižení a vodicích psech s kamarádkou Martinou, velmi často vzpomínám na moji Cilku, která mi jako kamarádka a vodicí pes dělala společnost od roku 2006 až do roku 2018. V textu popíšu, jak naše roky hodnotím zpětně. 


Cilka bojuje s velkým  plyšovým žralokem.


Tvrdohlavý retrívr

Cilka neboli Priscilla byla zlatý retrívr – narozená 20. 3. 2005. Dělala čest svému jménu, jelikož byla zlatá. Naše začátky sice nebyly úplně duhové, ale zpětně je hodnotím spíše velmi vtipně a ráda o nich vyprávím. 

Cilka byla dost fixovaná na mě, ale předtím také na svého cvičitele. A tak, než by si všímala mě, tak fňukala po cvičiteli, když odešel či odjel. Ale tak, jak milovala jeho, posléze milovala mě. Naše začátky můžete číst v seriálu o tom, jak jsem si vybírala vodicího psa, který jsem sepsala pro blog. Pravda je, že Cila byla tvrdohlavá, důležitá a nesmírně šikovná. Velmi často se říká, že psovod a jeho pes jsou si velmi podobní – musím s tím souhlasit.  Tvrdohlavost se projevovala hlavně na trase, pokud znala cestu, kterou jsme chodily pravidelně a já chtěla z trasy uhnout, resp. třeba jít trochu jinak či ještě po cestě něco dalšího zařídit, tak to se jí nezdálo. Vždy se zastavila a zaujala postoj, jako jestli to myslím vážně, že chci jít jinam, než bydlíme a než pravidelně chodíme. Já za to byla vděčná, jelikož jsem věděla, že u práce přemýšlí a ví, kam jde a má to pod kontrolou.


Byla pracant

Cilka vodění milovala, ačkoli se občas v otázkách pro držitele vodicích psů setkávám s tím, že se lidé ptají, zda to toho psa baví, zda to pro něj není diskomfort… U vodicího psa je ideální, když má jednak práci, ale i možnost odpočinku a relaxace ve formě procházky či psího vyžití. Proto pak miluje vodění, ví, že po něm bude odpočinek či jiná zábava. Cilka tím, jak byla důležitá ve všem, co dělala, tak se vždy těšila do terénu – na nové podněty, lidi, „čuchačky“ a zážitky. Věděla, že když se bere postroj do ruky, že se někam půjde, tam se bude něco dít, budou tam lidé a bude ve společnosti. 


Posunula mi moje hranice

Pořídit si vodicího psa byl pro mě vcelku odvážný krok.  Mám ráda čistotu, pořádek a nikdy jsem nechovala psa ani kočku, tudíž jsem neměla představu o tom, jak o psa pečovat, co vše to obnáší, jaká je třeba veterinární péče aj. Avšak touha po plynulejším a rychlejším samostatném pohybu a po tom, že mi pes bude na cestách dělat společnost, zvítězila. Počátky byly náročnější pro všechny, než se usadily věci každodenní potřeby, než jsme nastavily režim a systém, a než si člověk zvykl, že je v domácnosti další živý tvor, který v noci chodí po předsíni, chrápe, mlaská, a dokonce dělá divné zvuky a pohyby ze spaní. 


Byla to láska

Vše nové je ze začátku náročné a nezvyklé, ale postupně se vše usadí a funguje tak, jak má. Cilka sice měla za svůj život zdravotní potíže, které jsme musely zvládat, i když to bylo občas velmi náročné. Avšak nikdy by mě nenapadlo litovat, že jsem si vodicího psa pořídila. Stalo se to, co jsem si myslela, že v mém případě není možné, ale zbožňovala jsem moji Cilku víc, než jsem si uměla představit. Někteří lidé berou psa jako pomocníka (pomůcku) při jejich prostorové orientaci, když pes dosáhne důchodového věku, tak jej vymění za mladší model. Já však k Priscille chovala hlubší city, nedovedla jsem si představit, že mě někdy opustí, nemohla a nechtěla jsem si to připustit. Prožily jsme spolu i dost náročné situace a ona byla vždy se mnou. Vždy jsem jí vyprávěla, co se děje, ona poslouchala či u toho spala, ale byla tam se mnou. Musela být zlatá, protože i můj manžel, který se bojí od dětství psů, si ji zamiloval. Je pravda, že i ona si ho pěkně ochočila. 


Když jsem ji dávala na hlídání k rodičům, když nebylo možné ji vzít s sebou, tak jsem pravidelně kontrolovala, jak se má, zda byla s rodiči venku, zda má dost pití, zda jedla a jak spala. Pečovala jsem o ni jako o dítě a ona mi to vracela svoji nákloností a láskou. 


Odchod byl těžký

Když se blížil čas, kdy je třeba se rozhodnout, zda ji nechat už jít za duhový most, byl to pro mě velmi vypjatý a náročný čas. Chtěla jsem ještě, aby tu byla s námi, ale také mi trhalo srdce vidět, že má bolesti, nespí, ztrácí chuť k jídlu, ale hlavně není již schopná sama vyjít ven z bytu, aby se mohla venčit. Bylo třeba se ve správný den rozhodnout, že ten den nastal. Chtěla jsem, aby měla své poslední chvíle důstojné, aby to bylo pro ni snesitelné. Tím, že ji nechám trpět, tak škodím hlavně jí. To, že bych protáhla čas, kdy se bude trápit, ale bude s námi o pár dní více, mi ale radost také neudělá.  Pamatuji si vše, jak jsem volala k veterináři, jak jsme čekali, ale hlavně ty okamžiky, kdy již spala předtím, než dostala eutanázii. A já si pomyslela, že po dlouhých týdnech spí spokojeně, ale taky, že až vyjdu ze dveří, že už ji nikdy neuvidím…A tak zase pláču, když tyto řádky píšu. 


Navždy v mém srdci

Pamatuji si, jakou měla srst, jaká byla hebká, když byla vykoupaná, což nesnášela. Byla asi jeden z mála retrívrů, co se nerad koupal a nevyhledával vodu. Když byla nemocná, měla srst takovou zašedlou a mdlou. Můj táta vždy říkal, už máš, Cili, zase pěknou srst, už je ti líp.  Vzpomínám na její otrávený povzdech, když jsem ji chtěla mazlit a ona to neměla ráda. Ale také nadšení, když se vyšlo z domu a šlo směrem na tramvaj. V paměti mám scénku při slavnostní promoci, kdy jsme nastoupily směrem k děkanovi a rektorovi, a pes se rozhodl, že je ten správný čas si krknout nejen, že to bylo slyšet, ale i cítit. Vždy si uměla udělat prostor v davu, našla místo v MHD, a navíc byla středem pozornosti vždy a všude. 


Díky ní a akcí s vodicími psy jsem poznala mnoho nových lidí, získala hodně výjimečných přátel, naučila se nové věci, získala nové zkušenosti a prožila krásné chvíle. Zatím si stále neumím představit, že bych do naší domácnosti přijala psa nového, leč mi při prostorové orientaci pomoc vodicího psa velmi chybí. Tak, jak uzrál čas na pořízení prvního psa, jistě uzraje čas i na toho dalšího. Cilka má v mém srdci místo napořád – byla mojí průvodkyní, společnicí, přítelem i důvěrníkem. Nevěřila jsem, že člověk může svého psa tak hluboce milovat, ale potvrzuji, že je to možné a krásné. 


Články k tématu: 

Výcviková střediska: Vodicí pes – výcviková střediska (blindicka.com)

Komunikace s člověkem, kterého vede VP: Komunikace s člověkem, kterého vede vodicí pes + dovednosti vodicího psa (blindicka.com)

Šikovnost VP: Šikovnost vodicího psa (blindicka.com)


Komentáře