O tom, jak si počínat při výběru vodicího psa, jsme si
pověděli v jednom z minulých článků (článek Jak si pořídit průvodce....). Víme, že je pes zvláštní
pomůcka, kolik stojí, jak se hradí aj. Jak jsem to měla s výběrem psa a
jaké to pro mě bylo, prozradím v tomto příspěvku.
Rozhodnutí o pořízení vodicího psa ve mně zrálo několik
měsíců, ale takové to zásadní rozhodnutí přišlo v moment, kdy by to asi
člověk nejméně čekal. Měla jsem chřipku s horečkami kolem 39 stupňů
Celsia. Připotácela jsem se do kuchyně a pronesla, že jsem se rozhodla pořídit
si vodicího psa. Tenkrát jsem ještě bydlela s rodiči, takže toto velmi
zásadní rozhodnutí nebylo jen na mě. Moje maminka je velmi pořádkumilovná
osoba, takže ta projevila obavu o pořádek v domácnosti. Bratr i táta
vcelku v zásadě nic nenamítali, asi také proto, že si z nás nikdo moc
neuměl představit, co to vlastně obnáší mít doma pracovního psa. Kynologické
zkušenosti jsme neměli vůbec žádné – doposud jsme chovali pouze křečky a želvu.
Mami si myslela, že možná mě můj nápad po uzdravení opustí – neopustil.
Začala jsem tedy zjišťovat dostupné informace. Nejblíže mému
bydlišti bylo, a stále je, výcvikové středisko Pomocné tlapky, které sídlí ve
Starém Plzenci nedaleko Plzně.
Kontaktovala jsem Tlapky emailem, kdy se mi obratem ozvala
zástupkyně organizace a velmi příjemně a ochotně si se mnou povídala.
Vysvětlila, že mají labradorské retrievery, že pes stojí kolem 200 000 Kč
(tč. srpen 2020 je cena psa cca 300 000 Kč). Já si psa začala vybírat
v roce 2005. Povídaly jsme si s paní asi hodinu, kdy na konci našeho
hovoru mi slíbila, že jistě pro mě vhodného psa mít budou a kdy se sejdeme na
bližší setkání.
Bylo mi trochu zvláštní, že mi hned nabídla psa, když mě
ještě neviděla a hovořily jsme spolu pár minut telefonicky. Byla jsem tedy
mírně na rozpacích. Paní z Tlapek mi však řekla, že podmínkou získání
vodicího psa je, že musím absolvovat kurz prostorové orientace a samostatného
pohybu, který zajišťuje Tyfloservis, o.p.s. Objednala jsem se tedy do našeho
krajského střediska.
V Tyfloservisu se mi dostalo milého přijetí, domluvily
jsme se na plánu výuky prostorové orientace. Řekla jsem sociální pracovnici, co
mě měla na starost, že jsem dostala přislíbeného psa od Pomocných tlapek, aniž
bych se byla osobně na jejich práci a v jejich prostorách podívat.
Dostala jsem ještě doporučení, abych zkusila i jiné subjekty
cvičící vodicí psy, než kývnu na první nabídku. Doporučení bylo na SVVP –
Středisku výcviku vodicích psů. Objednala jsem se tedy na návštěvu do pražských
Jinonic, kde výcvikové středisko sídlí. Návštěva mě uchvátila. Byl mrazivý únorový
den. Místo, kde středisko sídlí je v klidné části Jinonic mezi rodinnými
domky. Srdečně nás přivítala ředitelka střediska Ing.Hana Jasenovcová (dnes
pracuje pro Nadační fond Mathilda).
Nejprve jsme si dlouho povídaly o tom, jak si představuji
život se psem, jestli mám zkušenosti se psem, čemu se věnuji, zda studuji,
pracuji, kde pes bude žít, kolik je nás v domácnosti aj. Po tom, co jsme
si řekly, jak je to s výcvikem a výchovou vodicího psa, jsme si prohlédli
prostory a zázemí střediska. Pohladila jsem si všechny psy, kteří byli zrovna
ve výcviku. Byla jsem nadšená jak z osobnosti paní ředitelky,
z jejího lidského a srdečného přístupy, jejích zkušeností a životní
energie, ale také z příjemné atmosféry a profesionality střediska.
Zkusila jsem si chůzi se psem, který byl již
v postroji. Poprvé jsem v životě držela postroj na vodicího psa, a
také jsem ho prvně zkusila nasadit. Chůze pro mě byla nezvyklá, ale uchvátila
mě poslušnost psa a veškeré povely, které umí (tč. Vodicí pes musí znát soubor
34 povelů). Pes vyhledal dveře, schody, označil terénní nerovnosti, uměl obejít
výkon, najít lavičku. Samozřejmě zvládal veškerou poslušnost – jako sedni, lehni, zůstaň, uměl podat ze země i spadlé věci např. vodítko či klíče.
Veškeré pochybnosti, zda si mám vodicího psa pořídit, tímto
ze mě spadly. Dostala jsem veškeré informace, které jsem potřebovala. Vše, nač
jsem se zeptala, mi bylo zodpovězeno. Věděla jsem, že psa hned nedostanu, že se
pes cvičí 6 – 9 měsíců. Že je třeba přijet
ještě na tří denní školení do SVVP, kde se ještě detailně potkáme a seznámíme
se tak, aby mi mohli pracovníci střediska vybrat vhodného psa, co se týče stylu
a rychlosti chůze, ale např. i povahy, abychom si se psem vzájemně vyhovovali.
Proto tedy celý proces bude trvat pár měsíců, než poprvé budeme spolu moci
vyrazit do světa.
Příště si povíme o tom, jak probíhal třídenní pobyt ve Středisku vodicích psů, kde mi byl vybrán pes "na míru". Také si řekneme, jak probíhalo samotné předání vodícího psa a jak jsme si na sebe zvykali.
Odkazy na všechny díly:
http://www.blindicka.com/p/jak-jsem-si-vybirala-vodiciho-psa.html
http://www.blindicka.com/p/jak-jsem-si-vybirala-vodiciho-psa-ii.html
http://www.blindicka.com/p/jak-jsem-si-vybirala-vodiciho-psa-iii.html
http://www.blindicka.com/p/jak-jsem-si-vybirala-vodiciho-psa-iv.html
http://www.blindicka.com/p/jak-jsem-si-vybirala-vodiciho-psa-v.html
http://www.blindicka.com/p/jak-jsem-si-vybirala-vodiciho-psa-vi.html
http://www.blindicka.com/p/jak-jsem-si-vybirala-vodiciho-psa-vii.html
Komentáře
Okomentovat