V následujícím textu bych chtěla rozebrat pár situací, které se intaktní veřejnosti mohou zdát běžné a neshledávají na nich nic „závadného“, ale zrakově postiženého mohou zlehka potrápit. Jedná se o jeden aspekt komunikace mezi těmi, kteří vidí a těmi, kteří nevidí vůbec, a nebo velice špatně.
Určitě je těžké pro člověka, který nemá zrakový hendikep, pochopit, že člověk, který reaguje na vaší přítomnost, nějak se dopravil na místo, na daném místě se pohybuje sebevědomě, reaguje na vizuální podněty, že vás nepozná nebo neví, kdo jste. Abych osvětlila, co tím myslím. Stalo se mi, a to opakovaně, že jsem přišla na určité místo. Prostředí nebylo zcela nové, chodila jsem tam pravidelně, a tak jsem znala cestu, věděla, kde jsou místa k sezení, kde jsou kanceláře, kde najdu toalety aj. Na daném místě byl určitý počet lidí, který nebyl stálý, zaměstnanci se střídali, jednou jich tam bylo pár, jindy zase plné kanceláře. A tak, když jsem vždy vešla, pozdravila jsem v plén bez ohledu na to, kolik dalších lidí tam bylo. Já se však pravidelně potkávala jen s lidmi, s kterými jsem pracovala.
Samozřejmě, že jsem zdravila ženy na toaletě, další pracovníky ve společných prostorách, také oni zdravili mě, nebo se mě přišli zeptat, zda něco nepotřebuji. To však byli pro mě anonymní lidé, nikdy jsme nebyli představeni, nepotkávali jsme se tak, abych si mohla zafixovat jejich hlas, a tak jsem si tyto lidi nezařadila do své mysli tak, abych je mohla identifikovat.
A tak se mi nedávno stalo, že jsem šla opět na pracovní schůzku s těmi, s kterými se takto potkávám již roky. Mimo jiné tam byla žena, která místo představení sama sebe řekla, však my se známe, já také pracuji tam či onam – na těch místech, kam již docházím několik let. Ano, ona mě vídá pravidelně, mnohokrát jsme se jistě zdravily, možná i stály vedle sebe při prezentaci, seděly vedle sebe na poradě, jistě také byla na společném mail-listu, možná mi donesla kávu, možná mi někdy udělala doprovod na MHD, ale věřte mi, já ji opravdu neznám.
Nebyla mi jmenovitě představena, nepřišla za mnou, neřekla, že je ta či ona, neučinila tak opakovaně, abych si mohla zapamatovat její hlas, abych si jej mohla posléze vybavit. Rozumím tomu, že když vidící člověk někoho potkává pravidelně, jsou od sebe na pár metrů, ještě několik let, že je těžké uvěřit, že daný člověk neví, kdo jste. Ale opravdu to tak je. Pokud nemáte zrakovou kontrolu, konkrétní člověk se vám nepředstaví, nekontaktuje vás pravidelně, tak jen z pravidelného pobývání v kanceláři si vás zrakově postižený prostě pamatovat nemůže.
Využíváme sice k orientaci v prostředí další zbylé smysly, ale podle čichu zatím opravdu osobu identifikovat neumím. Podle sluchu, tj. podle hlasu dané osoby bych mohla, ale je třeba k danému hlasu také přiřadit jméno a slýchat ho pravidelně či alespoň opakovaně.
Posléze se mi to stalo znova, když jsem opět přišla na schůzku s, pro mě, novými lidmi, kde jsme se vzájemně představovali. Jak šlo kolečko, tak se představil mladý muž, a říká směrem ke mně, že my se známe, potkávali jsme se každý rok v prostorách rektorátu…To je opravdu možné, že jsme se tam potkávali. Ale pokud mě ten mladý muž neoslovil, tak jsem opravdu nemohla tušit, že tam někde seděl. Pro mě setkání znamenalo vždy jen plná místnost hlasů, ruchů, šumů, pachů a všelijaké kakofonie z překřikujících se řečníků. Zatímco pro někoho, kdo vidí, je to slet tváří a určitých postav. Mladý muž měl pocit, že se dobře známe, avšak pro mě byl zcela neznámým člověkem.
Ráda bych ještě na tomto místě připomenula, že jste-li ve skupině více lidí, probíhá nějaká diskuze mezi všemi nebo, i když diskuzi někdo vede, nestačí pohled směrem ke zrakově postiženému. Chcete-li, aby zrakově hendikepovaný přesně věděl, že dotaz je směřován na něj, že právě je hovořeno k němu, pak jej oslovte. Často opravdu někdo, kdo s vámi nemá oční kontakt, neví, že mluvíte na něj. A vůbec nevadí, že neznáte jeho jméno, klidně můžete říci: ten pán s bílou holí, žena s vodicím psem. Samozřejmě, pokud člověk není označen tak, aby okolí vědělo, že má problémy se zrakem, pak se v tomto ohledu musí postarat sám o sebe a nečekat jasnozřivost od svého okolí.
Při komunikaci se zrakově postiženým bych doporučila nezačínat rozhovor tím, že my se přece známe. Pokud to tak chcete říct, pak však doplňte své jméno a případně místo, odkud se znáte. Nenechávejte zrakově postiženého hádat, zda si vybaví či uhodne, kdo jste. Věřte, že to není ani pro jednu stranu důstojné. Na druhou stranu, jste-li sami zrakově hendikepovaní, nebojte se říci, ale já opravdu nevím, kdo jste. Nepamatuji si, osvěžte mi, odkud se známe. Není na tom vůbec nic špatného.
Jak již zaznělo, pokud váš kontakt se zrakově postiženým byl jen vizuální, pak pouze z vaší strany. Pokud jste se zrakově postiženým nehovořili, nepředstavili se, pouze jste společně někde stáli, seděli, pak si vás pamatovat jistě nebude, i když vy máte pocit, že po těch letech společného sezení na schůzích se znát musíte. Nebojte se nás tedy oslovit, představit se, říci něco o sobě. Při další schůzi se opět připomeňte, na dalším meetingu již nebudete osobou neznámou. Já za sebe mohu říci, že já velmi oceňuji, když toto někdo dělá, už pro mě není místnost sled anonymních účastníků, ale mám pocit, že z těch plných židlí znám alespoň o jednoho člověka navíc.
Další užitečné odkazy na téma komunikace se zrakově postiženým:
1. Komunikace
Velmi častý problém bývá, že lidé nevědí, jak komunikovat s někým, kdo má zrakový hendikep. Neví, jak navázat kontakt, co by si měli povídat a zda vůbec je to přípustné. Určitě se nebojte se zrakově postiženým komunikovat. Komunikace má sice pár doporučení, které se hodí vědět, ale jinak to není vůbec žádná věda.
Oslovení zrakově postiženého: Oslovení zrakově postiženého (blindicka.com)
Jak se chovat a komunikovat s lidmi se zrakovým postižením: Jak se chovat a komunikovat s lidmi se zrakovým postižením (blindicka.com)
Co (ne)dělat v přítomnosti zrakově postiženého: Co (ne) dělat v přítomnosti zrakově postiženého (blindicka.com)
Komunikace s člověkem, kterého vede vodicí pes: Komunikace s člověkem, kterého vede vodicí pes + dovednosti vodicího psa (blindicka.com)
Komunikace se zrakově postiženým ve zdravotnickém zařízení: Komunikace se zrakově postiženým ve zdravotnickém zařízení (blindicka.com)
2. Doprovázení zrakově postiženého
Velmi často by se někdo chtěl stát průvodcem zrakově postižené osoby, ale neví, co to obnáší. Následující texty s těmito otázkami poradí.
Průvodcovství: Průvodcovství aneb Průvodcem zrakově postiženému (blindicka.com)
Doprovod zrakově postiženého není jeho mluvčí: Doprovod zrakově postiženého není jeho mluvčí (blindicka.com)
Odcházení aneb Ohlaste se zrakově postiženému: Odcházení aneb Ohlaste se zrakově postiženému (blindicka.com)
Předsudky a mýty o zrakově postižených: Předsudky a mýty o zrakově postižených (blindicka.com)
Komentáře
Okomentovat