Tento text přináší pár pravidel, postřehů či zajímavostí ze života lidí se zrakovým postižením. Některé jsou důležitými pravidly, jiné mohou někoho překvapit, ale u všech je třeba mít je na paměti či o nich mít alespoň nějaké povědomí. Jelikož, když je budete v přítomnosti zrakově postiženého praktikovat, tak vaše znalost bude určitě oceněna a kvitována.
1.
Zrakově postižený člověk má problém se zrakem,
nikoli sluchem (není myšleno kombinované vady), není ani nikterak zbaven
svéprávnosti. Rozhoduje sám za sebe, vyřizuje si své záležitosti na úřadech, v
lékařských zařízeních, ve škole, v zaměstnání. Podepisuje důležité dokumenty,
uzavírá smlouvy ale, protože má problém se zrakem, tak chodí i na místa, kam
cestu nezná, nebo prostě jednoduše sám nechodí nebo sám zrovna jít nechce,
jelikož kurz prostorové orientace je poměrně fyzicky i psychicky
náročný, tak ne každý zrakově postižený jej absolvuje. Z tohoto
důvodu využívá doprovod, který mu zařizuje pouze průvodcovství nikoli jeho
soukromé záležitosti: Doprovod zrakově postiženého není jeho mluvčí (blindicka.com)
2.
Nemějte ostych zrakově postiženého kontaktovat.
Každý z nás bude jistě rád za pozdrav či připomenutí se. Dobré je, když
k člověku přistoupíte a nevíte, zda vás alespoň trochu vidí, dotknout se
ho jemně na rameni či paži, a pozdravit ho. Prosté – ahoj – však stačit nebude.
Jelikož pokud jste se delší dobu neviděli, tak vás zrakově postižený po hlase nepozná.
Doplňte své celé jméno a podle vzoru Brigitte Jones doplňte více informací.
Bude to vypadat asi takto: Ahoj, jsem Adéla Šťastná, hrávali jsme spolu
vybíjenou v devadesátkách. Pak již uvidíte, jak se bude hovor vyvíjet.
Ano, může se zdát, že zrakově postižený nebude vědět, že si vás nebude
pamatovat, ale na tom přece není nic zlého. Tak můžete dále příběh rozvíjet, a
třeba nakonec společně pěkně popovídáte a zavzpomínáte na staré časy: Oslovení zrakově postiženého (blindicka.com)
3.
Člověk, který nevidí, preferuje ve svých věcech
pořádek. Není to pořádek ve smyslu toho, že by oblečení muselo být seřazené ve
skříni v komíncích, že by hrnce musely stát jako vojáci v řadě podle velikosti
či snad že se nesmí nikde nacházet ani zrnko prachu. Tento pořádek má charakter
systému, který vyhovuje zrakově postiženému. Jeho věci mají přesně takové
místo, které mají mít. A je úplně jedno, že to místo nezapadá do představy
někoho dalšího. Když nevidíte a zanecháte sluchátka vlevo od rychlovarné
konvice, tak chcete, aby tam byla, až je budete potřebovat. Uvedla jsem záměrně
tento nepraktický příklad, jelikož asi málokdo nechává sluchátka odložená vedle
konvice. Tudíž se stává, že ten, kdo s vámi bydlí v domácnosti či
přijde na návštěvu (většinou matka), má tendenci nepřirozeně odložené věci
odnášet na nějaká praktičtější místa, např. k monitoru počítače, který je
navíc v jiné místnosti. Ano, jistě, logiku to má, a i to vypadá více
upraveně a uklizeně. Ovšem nikoli ve světě člověka se zrakovým hendikepem: Proč je pro zrakově postižené tak důležité, aby měly věci své pevné místo?(blindicka.com)
4.
Nácvik vlastnoručního podpisu - člověk, který je
od narození zcela nevidomý a nikdy se neučil psát rukou, tedy latinkou, nikdy
nedržel pero, nepsal do písanky, učil se Braillovo bodové písmo, tak i ten
potřebuje podepsat různé smlouvy, chce se oženit/vdát, sepsat nájemní smlouvu
aj. Proto je k dispozici v Tyfloservisu tento kurz, kde se člověk opravdu učí
držet tužku, rozepisovat ruku, zvykat ruku na to, že bude psát. Učí se
obloučky, vlnovky a další rozepisovací dovednosti. Dělají se různé reliéfní
nákresy, plánky, kde se ukazuje (hmatem se čte) to, jak se písmenka z jména
klienta píšou a vypadají. Učí se nejprve základy, písmeno po písmenu,
napojování písmen, malá/velká písmenka, až z celé výuky je spojeno výsledné
jméno: Sociální rehabilitace zrakově postižených (blindicka.com)
5.
Kompenzační pomůcka je pro mě nástroj, který
slouží ke kompenzaci mého hendikepu, pomáhá mi k samostatnosti a soběstačnosti.
Když si pomůcky vybírám, tak je zkouším, a zvolím to, co splňuje moje nároky.
Ať jsou to nároky sociální, materiální, pracovní, ale hlavně nároky stran
zdravotního omezení: Individualita hendikepu (blindicka.com)
6.
Organizace pracující s lidmi se zrakovým
postižením – přehled těch, co pracují pouze s lidmi se zrakovým
hendikepem, ale jsou to i organizace obecně pracující s lidmi se
zdravotním postižením. Některé mají celorepublikové působení, jiné působí pouze
v rámci nějakého kraje v ČR. Seznam není jistě vyčerpán, ale pro
zorientování se v poskytovatelích sociálních služeb jistě postačí: Organizace (ne)jen pro zrakově postižené v ČR (blindicka.com)
7.
Orientace v prostoru je obtížnou záležitostí pro
všechny osoby se zrakovým handicapem. Při zdolávání terénních bariér nám vedle
bílé hole pomáhá také vodící pes, který je nedocenitelnou kompenzační pomůckou.
Ten tak usnadňuje samostatný pohyb člověka se zrakovým postižením: Časté otázky pro držitele vodicího psa (blindicka.com)
8.
Clona obrazovky – pokud máte dotykové zařízení,
které toto umožňuje, pak je možné zcela vypnout monitor pomůcky a poslouchat
jen hlasový výstup zařízení. Což je výhodné např. v MHD, když nechcete, aby vám
spolucestující koukali do mobilu. Hlasový výstup kvůli hluku máte ve
sluchátkách, AirPody nejsou při dlouhých vlasech vidět, tak se často stává, že
se lidé ptají, zda vím, že pracuji na vypnutém telefonu. Přiznám se, že se mi
nechce vysvětlovat, proč je obrazovka tmavá. Tak řeknu, že není vypnutý. Ano,
vypadá to všelijak, žena s bílou holí si hraje s telefonem, který má černou
obrazovku v MHD: Zrakově postižení a technika – jaké otázky často slýcháme? (blindicka.com)
9.
Zraková nedostatečnost může vadit v situaci, kdy
člověk žil dlouhodobě v partnerském vztahu s osobou s duševní poruchou, kdy
podle tónu hlasu nešlo rozeznat, v jakém duševním rozpoložení se daná osoba
nachází. Kdy nešlo poznat, zda bude nálada v domácnosti spíše manická či
depresivní. Od čehož se pak samozřejmě odvíjela i následná atmosféra v celé
rodině. Víme, že mluvený projev je doprovázen i mimikou v obličeji. Tu
samozřejmě člověk se zrakovým postižením vidět nemůže. Často však výška a tón
hlasu prozradí, že si člověk myslí něco jiného, než říká. Obsah promluvy se
neshoduje s tónem, intonací a melodií hlasu. Co však tomu dodá třešničku je
mimika, s kterou ne každý umí pracovat. Často zrakově postižení umí z hlasu
poznat více, než by se na první poslech zdálo. Mimiku tedy úplně nepotřebují.
Jenže toto tvrzení nelze zobecnit. Právě v kontaktu s člověkem s duševním
onemocněním se toto praktikovat nedá, a tak člověku beze zraku nezbývá vlastně
nic, čeho by se při zjišťování nálady svého přítele/protějšku mohl chytit. Což
v důsledku může být velmi frustrující pro obě strany. Protože u duševně
nemocného se na slovní sdělení nemůžete spolehnout a pro identifikaci výrazu
obličeje vám chybí zrak, pak je toto velmi významná situace, kdy v životě
člověka, který žije desítky let beze zraku, vyvstane myšlenka, že na tomto
místě mu opravdu zrak chybí: Situace, kdy mě omezuje ztráta zraku… (blindicka.com)
10.
Lidé, co nevidí, nemají doma žádné knihy - okolí
si toto často myslí. Když nemůžu číst text očima, tak proč bych měla doma
knihy? Ano, mám doma knihy. A jsou to knihy moje, ne manželovy. Mám studijní
materiály, které jsem chtěla mít i jako fyzické knihy nejen digitální. Mám
jazykové učebnice, z kterých jsem studovala. Mám knihy od přátel s věnováním.
Spoustu z nich jsem očima nikdy nečetla, ale sloužily mi jako předloha na
převod do digitální podoby, takže jsem je vlastně četla: Smyšlenky a domněnky o životě se zrakovým postižením (blindicka.com)
Komentáře
Okomentovat