Průvodcovství aneb Průvodcem zrakově postiženému

      V následujícím textu se dočtete, jak si počínat, stanete-li se průvodcem nevidomé osoby. 

Linda stojí na terase, drží bílou hůl


    Jedná-li se o pomoc při chůzi, tak průvodce nevidomého netlačí před sebou, ale ani jej nevleče. Kráčí přibližně o půl kroku před ním, uvolněně a klidně, po rovném terénu, v přírodě, stejně tak i na schodech. Průvodce jde vždy po té straně nevidomého, která je méně schůdná, kde může hrozit nějaké nebezpečí - výkopy na chodníku, silniční provoz apod.

     Průvodce s nevidomým neztrácí kontakt. Jde o spojení prostřed­nictvím hmatu - držení se nabíd­nuté paže nad loktem, ale též o kontakt slovní. Je-li průvodce nucen na čas se vzdálit, vyhledá nevidomému vhodné místo na čekání, popíše mu okolí a na­značí vhodnou orientaci vůči prostředí. Tedy například nene­chá ho stát čelem ke zdi nebo uprostřed chodníku. Průvodce sdělí, že odchází, případně proč a na jak dlouho.

     Průvodce vždy podává nevidomému informace o okolním prostředí. Jde-li o cestu naléhavou, za nepříznivých podmínek, jsou to informace krátké, o nejdůležitějších bodech, aby nevidomý nebyl zbytečně rozptylován. Jde-li o cestu klidnější, pak se průvodce při svém popisu může věnovat detailnějšímu popisu. Nevyhýbá se při tom zrakovým dojmům včetně barev.


     Přichází-li průvodce s nevidomým ke dveřím, snaží se předem, aby nevidomý kráčel po té straně, na které se u dveří nacházejí panty. Průvodce volnou rukou otevírá dveře, kliku pak vezme do ruky, za kterou se jej drží nevidomý. Nevidomý svou volnou rukou sklouzne po prů­vodcově ruce, za níž se drží. Snadno nalezne kliku a sám poté zavírá.

     Při nastupování či vystupování v hromadných dopravních prostředcích, stejně tak jako na pohyblivých schodech, jde průvodce jako vždy mírně vpředu. Držadlo, madlo nebo opěradlo volného sedadla ukáže průvodce tak, že na ně položí ruku, za kterou se jej nevidomý drží, ten pak po jeho paži svou rukou sklouzne až k určenému objektu. Snadno se sám může posadit nebo pevně uchopit držadla. Během celé jízdy by neměl průvodce ztratit s nevidomým kontakt - jde spíše o možnost kontaktu slovního a přítomnost průvodce v blízkosti nevidomého.


Při nasedání do osobního auto­mobilu nevidomému ukážeme kliku u dveří, případně, jsou-li otevřeny, i hranu střechy vozidla. Otevírání a zavírání dveří může již nevidomý provádět sám. Zavírá-li dveře průvodce, měl by o tom nevidomý předem vědět.

     Při sedání si ke stolu přichází průvodce s nevidomým k židli zezadu. Průvodce židli nastaví tak, aby její opěradlo bylo rovnoběžně s hranou stolu. Na opěradlo položí svou ruku, za kterou se jej drží nevidomý. Ten pak může snadno vyhledat židli i stůl. Sám židli odsunuje a sedá si. Teprve poté odchází průvodce na své místo, nejlépe vedle nevidomého. Průvodce nevidomému sdělí, jací lidé ještě případně u stolu sedí a kde. Ale již během příchodu ke stolu upozorňuje nevidomého na předměty (květiny, příbory, sklenice s nápoji atd.), které by mohl shodit. Při výběru jídla průvodce pomůže se čtením jídelního lístku, přivolá obsluhující personál či popíše rozložení pokrmu na talíři – pomocí rozložení číslic na ciferníku hodin. Při placení můžete nevidomému pomoci při identifikaci peněz.

     Na úřadech, u lékaře a v jiných interiérech podá průvodce nevidomému stručné informace o rozmístění nábytku a osobách v místnosti.

     Když dojde na podepisování úředních listin, tak průvodce seznámí nevidomého nejprve s jejich obsahem. Při vlastním pak: průvodce položí podpisovou šablonu přesně na místo podpisu, průvodce položí ukazováček volné ruky nevidomého na řádku tak, aby ukazoval na místo, kde se nevidomý může sám podepsat, průvodce položí hrot tužky, kterou drží nevidomý, přesně na místo, kde začíná podpis. Průvodce nevidomého doprovází, avšak nejedná a nerozhoduje za něj; a navzájem respektují důstojnost druhého.


Zdroj:

CERHA, J. Rady průvodcům nevidomých. Praha, Tyfloservis, o.p.s., 2016.

Komentáře