O tom, jaké pomůcky a jak může postupovat zrakově postižený v kuchyni, jsem již psala na blogu dříve. Avšak práce v kuchyni bez kontroly zraku je stále hodně zajímavá hlavně pro ty, kteří pracují zrakem. V tomto textu popíšu svoji rutinu a moje postupy při vaření a pečení.
Přívětivé podmínky
Jelikož mám na jednom oku zachovalý světlocit, vidím za světla syté barvy, stíny a obrysy, pak chci mít i pracovní plochu dobře osvětlenou. Proto si při práci na kuchyňské lince svítím několika zdroji světla – mám ráda výrazné bílé světlo, které mi svítí shora na to, co krájím, loupu či nandávám. Jelikož při vaření do hrnců již tak nedohlédnu, nad vroucí pánev či hrnec se úplně neskláním stran bezpečnosti, tak tam mi stačí svítit žlutým světlem v digestoři.
Kontrasty
Když jsme v našem bytě volili barvu kuchyňské linky, tak se svou zrakovou vadou preferuji světlý povrch a tmavší dekor nábytku, tyto preference jsou opět odvislé od zrakové vady. Někdo, kdo vidí velmi dobře, by klidně volil barvu tón v tónu, ale já potřebuji rozlišit přechody. Co se týče dalších kontrastů, pak volím pracovní náčiní tak, aby mi nedělalo problém rozlišit potravinu od podložky. Pro představu není komfortní krájet červené rajské jablko na červeném prkénku. Zrovna tak si postavit bílý hrnek na bílou pracovní desku. Co potvrdí každý, kdo má problém se zrakem, je, že velký problém dělají skleničky. Pokud není sklenička výrazně tónovaná, pak ji jistě přehlédnete, pokud tedy není zrovna naplněná po okraj colou. Já tedy raději i na vodu volím hrnek, který je pro mě výrazný, abych si ho všimla.
Pokud chceme ještě zachytit různé předměty zrakem, pak je třeba myslet na to, na jaké povrchy si předměty odkládáme. To, že si všimnu hrnku s čajem na bílé ploše kuchyňské linky neznamená, že jej uvidím na kuchyňském stole, který má dubový dekor.
Zachovávat pořádek a pevné místo
Je tedy důležité si uvědomovat, kam stavíme to, co tam standardně nestojí. Nechávám si hrnek na pití stále na jednom místě, jelikož vím, že tam prostě je. Sáhnu po něm, natočím vodu. Už několikrát se mi vymstilo, že jsem ho bezmyšlenkovitě postavila jinam, a srazila ho, nečekala jsem ho tam.
Proto je třeba v kuchyni, kde pracuje člověk s těžkou zrakovou vadou, dodržovat pořádek. Věci mají své pevné místo tak, aby je ten, co nevidí, vždy našel. I když uspořádání se může zdát z venku nelogické, věřte, že ten, kdo je využívá, v tom systém má. Stačí pak danou věc šoupnout o pár centimetrů a naděláte zrakově postiženému více škody než užitku.
Několikrát jsem volala manželovi, kde je ta škrabka na brambory, když se má držet v pravé straně prvního šuplíku. Ona v tom šuplíku je, ale úplně jinde. Když pak máte vzít celý obsah zásuvky a kus po kuse sahat, co to je, to je velmi demotivující. Rada tedy zní – dodržujte a respektujte systém zrakově postiženého.
Příprava je důležitá
Já sama, než začnu něco v kuchyni tvořit, si připravím vše, co budu potřebovat. Ať jsou to veškeré suroviny, které vyskládám na pracovní desku, ale připravím si i náčiní či si otevřu stránku s receptem v mobilním telefonu. Je totiž velmi nepříjemné, když se vám smaží cibule a vy zjistíte, že nemáte vařečku po ruce, a začnete zběsile hledat všude tam, kde by mohla být. Na obvyklém místě není, byla v myčce, nakonec leží na odkapávači…Jenže cibule už je spálená! Proto za sebe doporučuji postupovat logicky a metodicky.
Rutina
Mezi kolegyněmi s těžkým zrakovým hendikepem jsou takové kuchařky, které se nebojí pečení dortů, smažení řízků či přípravy různých gastronomických orgií. Já ve své kuchyni preferuji spíše praktičnost, jednoduchost a plynulou přípravu. Pravidelně tedy připravuji tedy to, co znám, ale nebojím se to obzvláštňovat novými příchutěmi či vylepšeními.
Oheň je základ
Pokud člověk oslepne v pozdějším věku, či nebyl doposud zvyklý samostatně vařit, pak je velmi často do jeho kuchyně doporučena indukční varná deska z důvodu její bezpečné obsluhy bez manipulace s ohněm. Já od svého mládí pracuji s plynovými hořáky a jsem tak zvyklá. Nestalo se mi, že bych se popálila nebo mi něco někde chytlo. V tomto ohledu jsem se naučila s hořícími plotýnkami pracovat. Ale pro začátečníky určitě doporučuji již zmiňovanou indukční desku.
Mechanické a označené
I zrakově postižení využívají výdobytky moderní techniky v kuchyni. Ať jsou to různé kávovary, domácí pekárny, parní hrnce, papiňáky, horkovzdušné fritézy, ponorné a jiné mixéry, hnětače či rýžovary. Co je však důležité, jak pro tyto drobné spotřebiče, ale i pro ty velké – jako lednice, myčka, pečící trouba, mikrovlnná trouba je, aby tyto spotřebiče měli mechanické a dobře hmatné ovládání. Je vítané, když se dá ovládacími prvky otáčet, odpočítat otáčky a ještě nejlépe doplněno o nějaký pěkný akustický zvuk.
Proto výběr nového pomocníka do domácnosti není vždy jednoduchý, jelikož v případě zrakového omezení je nejlepší si spotřebič osobně osahat a vyzkoušet.
Hmat a sluch
Pro práci v kuchyni tedy nejvíce využívám hmat a sluch. Osahávám si plochu, kde pracuji, zda mi někam neutekl nějaký kousek potravin, poslouchám vodu, zda vaří, pod vařečkou cítím hustotu omáčky…Proto při práci preferuji klid, abych se mohla soustředit na vstřebávání a vyhodnocování všech těchto podnětů. Osobně ráda připravuji různé směsi na styl číny či ratatouille, dcera má ráda omáčky na všechny způsoby. Zvládám knedlíky, ba i noky. Ale jsme spíše konzervativní, kdy preferujeme těstoviny, rýži a brambory.
Sama mám respekt ze smažení ve velkém množství oleje, a tak vánoční pochoutku v podobě kuřecího řízku si necháme až na návštěvy u babičky. Máme maso nejraději na kousky do směsi či jej vaříme v páře v parním hrnci. Protože pečení masa v troubě je pro mě také složitější disciplína, a to myslím i pro vidící, udělat maso, aby nebylo syrové či vysušené, tak maso v troubě nepeču. Ale je to také tím, že nejsme úplně masožravci. Pokud by člověk vyhledával masitý jídelníček, i s pečením v troubě by se bez kontroly zraku popasoval.
Sladké pečení
Ráda peču sladké ve formě řezů, bábovek či koláčů. V poslední době vyhledávám také pečení slaného domácího pečiva. V tomto případě je pro mě nepostradatelným pomocníkem mluvící váha, tu využívám pravidelně a stále. Mám i hnětací robot, který má velmi snadnou obsluhu. Při pečení dobrot je třeba vědět, na kolik stupňů výrobek péct a jak dlouho. Údaj je vždy orientační, ale udává alespoň horizont, kdy je čas se do trouby podívat.
Sebeobsluha
Všechny tyto činnosti v kuchyni patří do tzv. sebeobslužných činností, s jejichž nácvikem může pomoci organizace Tyfloservis v rámci svých služeb. Zkušení instruktoři naučí zrakově postiženého činnosti v kuchyni tak, aby si sám uměl připravit jídlo a nápoje, aby uměl nastavit troubu či zvážit suroviny. Instruktoři pomohou označit spotřebiče hmatnými prvky či vybrat vhodné pomůcky a pomocníky do kuchyně. Posléze již není problém připravit i bramborový salát a smažený řízek.
Komentáře
Okomentovat