Jak komunikovat se zrakově postiženými: Respekt, identifikace a důstojnost

Komunikace se zrakově postiženými může být pro běžné vidící lidi výzvou, přesto stačí pár jednoduchých zásad, aby byl kontakt přirozený, respektující a komfortní pro obě strany.

Žena sedící na elegantním křesle v obývacím pokoji. Má na sobě bílé tričko s nápisem „Blindička 5 let“. Vedle ní na zemi leží světlý vodicí pes, pravděpodobně zlatý retrívr, který vypadá klidně a přátelsky. Opřená o stěnu za ženou je bílá slepecká hůl. Po levé straně je dřevěný stolek s dvoupatrovým podnosem plným čokoládových zákusků a velkou barevnou kyticí, kde jsou žluté, červené a růžové květiny. Podlaha je dřevěná a na ní je orientální koberec. Celkově působí místnost útulně a slavnostně.

Oslovte konkrétní osobu jménem

Zrakově postižený člověk nevidí, ke komu mluvíte. Pokud se tedy ve skupině obracíte přímo na něj, oslovte ho jménem nebo například popisem „pane s bílou holí“, pokud jméno neznáte. Tím předejdete zmatku a nejistotě. V případě, že se znáte, ale on vás podle hlasu nepozná, připojte k oslovení i informaci, odkud se znáte. Například: „Ahoj, jsem Adéla Šťastná, hrávali jsme spolu vybíjenou v devadesátkách.“

Představujte se a podejte ruku

Při prvním setkání se nebojte říct své jméno a popsat, co děláte. Například: „Dobrý den, Lindo, já jsem Marek a podávám vám ruku.“ Pro zrakově postiženého je tato informace důležitá nejen pro identifikaci, ale i pro orientaci v prostoru a kontakt s vámi. Pomáhá mu to zachytit vaši přítomnost, směr i ochotu navázat komunikaci.

Jasně oznamujte, co děláte

V běžných situacích je důležité mluvit konkrétně. Pokud ve skupině odpovídáte na dotaz, řekněte, komu odpovídáte – jinak se může dotyčný cítit přehlížený. Pokud na chvíli odcházíte, dejte to vědět: „Na chvíli musím odejít, hned se vrátím.“ Zabráníte tím nejistotě. V komunikaci se vyhýbejte neurčitým ukazovacím zájmenům jako „tam“ nebo „tady“. Místo toho řekněte například: „Židle je před vámi, asi 50 centimetrů napravo.“

Nabídněte pomoc vhodným způsobem

Nesnažte se hned někoho vést nebo mu pomáhat, pokud o to nestojí. Zeptejte se: „Mohu vám pomoct při přecházení?“ Pokud souhlasí, nabídněte mu, aby se vás přidržel: „Prosím, chytněte se mě nad loktem.“ Umožněte zrakově postiženému jít vedle vás, resp. krok dva za vámi. Při předávání předmětů řekněte, co a kam podáváte: „Podávám vám recept, nastavte prosím ruku.“

Nepřekvapujte a respektujte osobní prostor

Nikdy se neobjevujte náhle zezadu a rozhodně netahejte osobu za paži nebo jinak nečekaně nemanipulujte s jejím tělem. Takové jednání může být pro zrakově postiženého velmi nepříjemné a rušivé. Pokud má vodicího psa, nevěnujte mu přílišnou pozornost – nehlaďte ho, nekrmte ho, a hlavně se nejdřív zeptejte, než se s ním dáte do kontaktu.

Důstojnost a přirozenost především

Komunikace by měla být přímá a osobní. Mluvte s člověkem, ne na jeho doprovod. Pokud je zrakově postižený samostatný, respektujte to. Nabídněte pomoc, ale nenaléhejte. Pokud ji odmítne, berte to s úctou – má právo fungovat samostatně.

Kvalitní komunikace se zrakově postiženými nestojí na složitých pravidlech, ale na obyčejném lidském přístupu: být vnímavý, ohleduplný a trpělivý. Oslovení jménem, jasná komunikace, respekt k prostoru a důstojnosti člověka – to vše dokáže vytvořit bezpečné, příjemné a rovnocenné prostředí pro vzájemnou interakci.