Braillovo bodové písmo představuje nástroj gramotnosti osob se zrakovým postižením. Díky němu mohou nevidomí a slabozrací získávat informace pomocí hmatu, mohou je číst, ale i zapisovat.
Léky
Jednou z častých zakázek od uživatelů sociálních služeb je nácvik čtení a psaní bodového písma v Tyfloservisu. Lidé většinou neaspirují na to, že by četli rozsáhlé texty v Braillu, ale hlavně chtějí umět číst popisy na lécích.
Zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech, uvádí ve svém ustanovení § 37 odst. 1 mimo jiné následující: ,,(...) Název humánního humánního léčivého přípravku musí být uveden na vnějším obalu také Braillovým písmem, není-li stanoveno rozhodnutím o registraci jinak.''
Braillovo písmo je potom specifikováno v české technické normě ČSN EN 15823 Obaly – Braillovo písmo na obalech pro léčivé přípravky, která byla přijata 1. 12. 2010.
Tudíž v České republice máme léčiva popsaná Braillovým písmem. I když se člověk učí tento bodopis v kurzu, přináší to určité obtíže.
Obtíže při osvojování Braillova bodového písma
Učení Braillova písma není úplně snadný proces. Naučit se samotný kód a jeho kombinace spočívá v jeho memorování, což zpravidla nepřináší větší problém, avšak ten nastává při rozpoznávání naučených kombinací hmatem.
Nejčastěji se objevují následující problémy:
Citlivost prstů – začátečníci často nedokáží dostatečně rozlišit jednotlivé body, zejména pokud jsou jejich ruce méně citlivé nebo pokud trpí zdravotními problémy (např. neuropatií či oslabenou jemnou motorikou).
Orientace v textu – kromě rozlišení samotných znaků je nutné zvládnout i orientaci na ploše textu, tedy vnímání začátku a konce řádku, správné čtení mezer a pochopení textové struktury.
Paměťová náročnost – naučit se zpaměti všechny kombinace šesti bodů není tak častý problém, jak již bylo zmíněno, nicméně záleží na jedinci a jeho intelektových dispozicích.
Tempo čtení – i po zvládnutí základů bývá rychlost čtení nízká a mnozí čtenáři se k plynulému čtení dostávají až po dlouhé praxi, i když ani to nemusí nastat.
Rozdíl mezi učením ve slabikáři a knize – trénink ve slabikáři a čítance se liší od textů v knihách. Texty v čítance jsou kratší, nejsou tak nahuštěné a jsou jednoduché, v knihách jsou stránky popsané hustě a tištěné z obou stran listu. Často na krabičkách s léky je bodopis hůře čitelný a pocitově stísněný. Protože Braillovo bodové písmo je typizované, tzn. je vždy stejně velké, reliéf bodů je daný a mezery mezi body též. Nelze tedy dle potřeby písmo vědomě zmenšovat či zvětšovat.
Specifika čtení Braillových popisů na lécích v České republice
Podle platné legislativy musí být léčiva distribuovaná v České republice opatřena označením názvu přípravku v Braillově písmu. Toto opatření sice zajišťuje základní orientaci o názvu či gramáži účinné látky.
Co však činí problém, jak jsem si všimla, je umístěný braillského popisu. Popis není vždy na stejném místě obalu. To komplikuje orientaci zejména začátečníkům, kteří musí krabičku otáčet a hledat správnou stranu. Velmi často začátečník nemůže zjistit, jak má začít text číst, zda má krabičku otáčet nebo ne. A tak bezradně kroutí léčivem a snaží se v rozpoznání bodů uspět.
Kvalita reliéfu – reliéfní body mohou být hůře hmatatelné, každá krabička s léky nemá stejný papírový materiál, na kterém je bodové písmo vyraženo, nebo se mohou body časem otírat, což snižuje čitelnost.
Rozdílná velikost obalů – malé balení neposkytuje dostatek prostoru, což někdy vede k nepohodlně krátkému nebo stísněnému zápisu, také prsty se hůře pokládají na malou krabičku ke čtení.
Doporučení a návody pro čtení Braillových popisů na lécích
To, že jsou nápisy na lécích je velmi žádoucí a prospěšné. Text není vůbec vytýkajícím, pouze upozorňuje na to, že i když možnost existuje, tak může některým uživatelům i tak činit problémy. Neexistuje tedy univerzální návod, jak jasně číst obaly léků, ale můžu dát několik doporučení, jak toho tréninkem dosáhnout.
Pro efektivní čtení Braillových nápisů na obalech léčiv lze uplatnit několik praktických zásad:
Správné držení krabičky – doporučuje se uchopit obal tak, aby prsty mohly systematicky přejíždět po všech stranách. Je užitečné začít vždy na jedné straně a postupně obal otáčet, čímž se sníží riziko přehlédnutí popisu.
Použití obou rukou – někteří čtenáři volí jednu ruku jako „orientační“ a druhou jako čtecí, což usnadňuje hledání začátku nápisu.
Trénink na prázdných obalech – doporučila bych cvičit na již použitých obalech léků, aby člověk získal cit pro velikost a umístění nápisů.
Pomalé a soustředěné čtení – zejména u nového léčiva je důležité nespěchat a pečlivě si ověřit každý znak.
Cestou k úspěchu je pravidelný trénink čtení. Nejen léků, ale všech textů. Klíčem může být na začátku výuky také trénink jemné motoriky. Pokud se člověk chce zlepšovat zejména v onom čtení, pak se to bez píle a vytrvalosti zvlášť v pozdějším věku neobejde.
Rozpoznání léčiv
Nabízí se také kombinace s jinými metodami. V případě nejistoty je vhodné kombinovat čtení Braillových popisků s dalšími strategiemi. To znamená, že lze využít OCR aplikace či čtečky tištěných předloh nebo označení čtečkou hlasových etiket Penfriend. Možností je také označení či rozpoznání QR či čárovými kódy. Některé metody budou však potřebovat asistenci vidící osoby, zatímco k přečtení braillského popisu si nevidomý vystačí sám.
Braillovo bodové písmo je nepostradatelným prostředkem pro nevidomé a slabozraké. V oblasti farmacie jeho použití zvyšuje bezpečnost pacientů, avšak nese s sebou i specifické obtíže. Přestože označení léčiv Braillovým písmem má v České republice jasně daná pravidla. Avšak začátečníci narážejí na problémy s orientací, čitelností a systematickým čtením. Proto se doporučuje systematický přístup ke studiu čtení a psaní bodového písma.
Komentáře
Okomentovat