Jedním z dotazů, který jsem již několikrát obdržela je, zda se dá na člověku nějak poznat, že přichází či se mu horší zrak. Vždy se snažím odpovídat komplexně, a tak moje postřehy, zkušenosti a znalosti přenáším i do tohoto textu.
Ztráta zraku je proces, který se může projevovat mnoha způsoby a ovlivňovat jedince na úrovni fyzické, psychické i behaviorální. Nejde jen o pouhé zhoršení vidění; je to komplexní změna, která postupně zasahuje do všech aspektů života. Všímání si těchto projevů je zásadní pro včasnou diagnózu a intervenci, což může zlepšit kvalitu života postižených.
Fyzické projevy ztráty zraku
Zhoršení zrakové ostrosti a vnímání detailů
Jedinec může mít potíže s rozpoznáváním obličejů na dálku, čtením drobného písma, nebo viděním detailů na předmětech či v okolí.
Rozmazané vidění
Člověku se objekty mohou jevit neostré nebo rozmazané, což může být konstantní nebo se objevovat náhodně.
Zúžení zorného pole
Lidem se ztrácí periferní vidění. Člověk může vrážet do předmětů po stranách, zakopávat nebo mít potíže s orientací v prostoru, zejména v neznámém prostředí.
Citlivost na světlo nebo zhoršené vidění za šera/tmy
Některé oční choroby vedoucí ke ztrátě zraku, jako je šedý zákal nebo glaukom, mohou způsobovat zvýšenou citlivost na jasné světlo nebo naopak výrazné zhoršení vidění v šeru a ve tmě.
Dvojité vidění
Nemusí být vždy přímým znakem postupující ztráty zraku, ale i tak je na místě při častějším se opakujícím dvojitém vidění navštívit očního specialistu.
Bolest očí nebo hlavy
Neustálé namáhání očí při pokusu o zaostření nebo kompenzace zhoršeného vidění může vést k bolestem hlavy a očí. Glaukom může být spojen s intenzivní bolestí očí a tlakem.
Změny ve vzhledu očí
V některých případech, například při šedém zákalu, může být patrné zakalení čočky. U některých očních onemocnění se mohou objevit i změny v barvě duhovky nebo rozšíření zorniček.
Šilhání nebo nekontrolované pohyby očí (nystagmus)
Toto jsou však projevy očních vad či diagnostikovaných onemocnění.
Slzení očí nebo naopak suché oči
- oční diskomfort spojený s pokusem o kompenzaci zhoršeného vidění.
Změny chování
Ztráta zraku se projevuje i v chování jedince, neboť se snaží přizpůsobit novým podmínkám a kompenzovat chybějící smysl. Lidé se zhoršujícím se zrakem si často přibližují knihy nebo obrazovku k obličeji, používají lupu, nebo vyhledávají silnější osvětlení. Mění se také vzdálenost, ze které sledují televizi.
Jedinec může mít potíže s chůzí po známých místech, narážet do předmětů, zakopávat o prahy nebo schody. V neznámém prostředí se potíže ještě prohloubí.
Postupně se objevuje závislost na druhých. Člověk se může vyhýbat řízení, vaření, nakupování nebo dalším činnostem, které dříve zvládal samostatně. Člověk se může jevit nejistě a zmateně.
Někteří lidé mají potíže s kontrolou pohybů (činností), jejich úkony působí nešikovně, např. při nalévání nápojů, krájení jídla nebo navlékání nitě.
Problémy s rozpoznáváním obličejů, orientací v davu nebo obavy z úrazu mohou vést k tomu, že se jedinec začne stahovat ze společnosti a vyhýbat se dříve oblíbeným aktivitám. Člověk se vyhýbá sociálním kontaktům a straní se jim.
Člověk se může pohybovat pomalu a opatrně. Přidržuje se zdi, začne používat ruce před sebou, aby se vyhnul pádům a zraněním. I tak v důsledku zhoršené orientace a vnímání překážek se zvyšuje riziko pádů a následných zranění.
Člověk může začít vyhledávat aktivity, které nevyžadují dobrý zrak, nebo se jim zcela vyhýbat. Nevychází např. za šera, text si bere za denního světla nebo nečte vůbec. Také hledá výmluvy, jak se aktivitě, která vyžaduje dobrý zrak, vyhnout.
Psychické a emoční projevy
Ztráta zraku má dopad na psychiku jedince. Proces adaptace je často náročný a může vést k řadě emočních a psychologických problémů.
Člověk je frustrovaný, často nemůže vykonávat dříve samozřejmé činnosti, a to vede k pocitům frustrace a vzteku - často směřovaným na sebe nebo na okolí.
Objevují se i obavy z budoucnosti či ztráty samostatnosti. Patří sem i ztráta koníčků, sociálních vazeb a celkové zhoršení kvality života. Tyto mohou vést k depresi, úzkosti aj. Člověk může mít problémy se spaním, být apatický a netečný.
S rostoucí závislostí na druhých se snižuje pocit vlastní hodnoty a schopností. V počátečních fázích může jedinec popírat závažnost svého stavu a odmítat přijmout pomoc nebo diagnózu často s tím, že je to přechodné období, že se přece zrak časem zlepší, a tak není třeba jej aktuálně více řešit, však to přejde.
Ztráta zraku může být vnímána jako ztráta části sebe sama, což vyvolává proces truchlení. Strach z posměchu, nepochopení nebo z nepříjemných situací v intaktním prostředí může vést k sociální izolaci a obavám z nepochopení a nepřijetí člověka s danou vadou.
U některých jedinců s významnou ztrátou zraku se mohou objevit zrakové halucinace (Charles Bonnetův syndrom), kdy vidí věci, které ve skutečnosti nejsou. Tyto halucinace jsou složité, ale nejsou spojeny s psychickým onemocněním.
Ztráta zraku je proces, který zasahuje do každodenního života jedince. Rozpoznání fyzických, behaviorálních a psychických signálů je klíčové pro včasnou diagnózu a zahájení adekvátní podpory a léčby. Ignorování těchto projevů může vést k prohloubení potíží a snížení kvality života. Je důležité si uvědomit, že ztráta zraku není jen o tom, že člověk nevidí, ale o celkové změně vnímání světa a interakce s ním. Společnost by měla být informována o těchto projevech, aby mohla nabídnout potřebnou pomoc a podporu těm, kteří se s touto výzvou potýkají, a to s cílem umožnit jim co nejplnohodnotnější život. Včasná intervence a psychologická podpora hrají zásadní roli v adaptaci na život se zrakovým postižením.
Zdroje:
Kvapilíková, Květa. Přehled chorob zrakového ústrojí. Vyd. 1. V Brně: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2003. 57 s. ISBN 80-7013-380-5.
Charles Bonetův syndrom: Charles Bonnetův syndrom - příčiny, příznaky, diagnostika a léčba
Příznaky očních vad: První příznaky očních vad či onemocnění - Blog Kodano.cz
Komentáře
Okomentovat