Informační deficit zrakově postižených lidí je jev, který není na první pohled vidět, ale přesto zásadně ovlivňuje každodenní život, vzdělávání i společenské zapojení těchto jedinců. Nejde o nedostatek schopností nebo intelektu, ale o nedostatečný přístup k informacím, které většina lidí přijímá přirozeně prostřednictvím zraku.
Kde se bere tento deficit?
Zrak je hlavní smysl, kterým lidé získávají přibližně 80 až 90 % všech vjemů o světě. Nevidomý člověk tento kanál zcela nebo částečně postrádá, a proto musí informace získávat jinými cestami – sluchem, hmatem, nebo prostřednictvím asistivních technologií. Mějme na paměti, že nedostatek relevantních informací se týká všech, kteří mají výraznější problém se zrakem.
I přes výrazný pokrok v technologiích (odečítače obrazovky, hlasoví asistenti, hmatové displeje) zůstává řada informací stále obtížně dostupná. Grafické a vizuální prvky – mapy, grafy, schémata, obrázky, infografiky či videoobsah jsou často bez alternativního popisu. Často se setkáváme s neoznačenými nebo špatně strukturovanými webovými stránkami – chybí textové popisky u tlačítek, odkazů nebo obrázků.
Deficit se také ale týká prostorových a situačních informací – zrakově postižený člověk nevidí gesta, mimiku, nápisy na dveřích, různá značení nebo neverbální komunikaci ostatních.
Vzpomenula bych také mediální a kulturní obsah – filmy, seriály, reklamy nebo vizuální umění nejsou vždy doprovázeny audiopopisem, a tedy zůstávají částečně nebo zcela nesrozumitelné, a tak nepřístupné.
Jako člověk, který nikdy neviděl jako jedinec bez zrakového postižení, mám deficit v oblasti mikroskopických a monumentálních objektů – chybí informace o věcech, které jsou buď extrémně malé (např. buňky, molekuly, mikroskopické struktury), nebo naopak velmi rozměrné (např. stavby, krajinné celky, architektura). Tyto objekty bývají obtížně zprostředkovatelné. Takové objekty nelze reálně osahat ani jednoduše převést do hmatové podoby, což znamená, že určité typy poznání zůstávají pro nevidomé zprostředkované jen slovně nebo pomocí modelů. Avšak výroba modelů se rozvíjí až v posledních letech s popularizací 3D tisku. Některé informace však tiskem ani jiným zobrazením převést nelze, jedná se třeba o barvy, které nelze hmatat, čichat ani slyšet.
Projevy deficitu
Časová ztráta – nevidomý člověk potřebuje delší dobu na zjištění, záznam či ověření informací.
Asistence od druhých – někdy je nutné spolehnout se na vidící osoby, což snižuje míru nezávislosti a někdy navozuje pocit méněcennosti a neschopnosti člověka s postižením.
Ztráta možnosti samostatného rozhodování – bez dostatečných informací a rovného přístupu k nim je složitější činit informovaná rozhodnutí, ať už v běžném životě, vzdělávání, nebo pracovním prostředí.
Kromě samotné ztráty zraku má velký vliv na tuto problematiku i společenské prostředí. Veřejnost se nedostatečně věnuje přístupnosti, autoři obsahu často nevědí, jak jej učinit srozumitelným i pro nevidomé či jinak znevýhodněné jedince. S tím souvisí, že postihy za nedodržení příslušné legislativy jsou minimální či špatně vymahatelné. Přijde mi, že média často prezentují zrakově postižené buď jako hrdiny, nebo oběti, místo aby přinášela věcně přístupné a informativní obsahy. I přesto, že mají zrakově postižení technické inovace a vymoženosti, může přetrvávat technická bariéra, neboť mnoho moderních aplikací, e-shopů je nepřístupných.
Informační deficit se ale často vyskytuje i v sociální a mezilidské komunikaci a interakci. Ve skupině lidí, kteří pojímají svět vizuálně, se často v dialozích hovoří o věcech, které jsou denně viděny, a tak je přece „jasné“, že každý ví, o čem je řeč. Jenže nevidomé osobě uniká těch 80 % informací ze světa, které jsou vizuální. A tak často nevidomý nemusí, a vlastně ani nemůže, pochopit obsah hovoru. Cítí se pak frustrovaně a nepatřičně. Což může vést k domácí izolaci a vyloučení ze sociálních kontaktů právě v důsledku nedostatku informací z vizuální stránky dění kolem nás.
Řešení
Co se týká online obsahu, tak je vítané zpřístupnění informací dle platných doporučení a zásad (www.poslepu.cz). Na internetu se hned lépe pracuje, když je použit alternativní text (tzv. alt text) u obrázků a grafiky. Je-li struktura webu udělaná poctivě, hned se otvírá nevidomému nový prostor k větší samostatnosti, ať už nakupováním či zpravováním svých financí. Čím více bude zpřístupněn i kulturní obsah, vice audiopopisů u filmů, tím se více otevřou také tyto informační kanály pro lidi, kteří nemohou vidět obsah filmu ani titulky.
Kulturou se rozumí i různé výstavy, expozice, vernisáže, kde kromě odstraňování architektonických bariér jsou kvitovány i vydané informační materiály ve zvětšené textové, zvukové či braillské podobě. V edukačním prostředí zrakově postižený ocení hmatové modely, 3D repliky nebo zvukové simulace. Vše, co lze ohmatat, očichat či si poslechnout je žádoucí a přinášející potřebné rozšiřující informace o vizuálním prostředí.
Stále platí, že osvěta a informovanost těch, kteří mohou s odstraňováním bariér pomoci, je důležitá. Chtělo by to pravidelně školit tvůrce obsahů, učitele, kulturní referenty, novináře i veřejné instituce v přístupné komunikaci. Důležitá je také praxe či workshopy z opačné strany, od nevidomých, a tak si úspěch žádá ukazovat, jak zrakově postižení lidé technologie používají. Vždy je proces odvislý od komunikace a vzájemného dialogu mezi oběma stranami – vidícími a nevidomými.
Informační deficit nevidomých lidí je sice spojen s jejich postižením, ale bariéry, které vytváří společnost, technologie a způsob komunikace, mu také „pomáhají“.
Zpřístupnění může výrazně doplnit chybějící informace v životě nevidomého, ale chtělo by učinit informace univerzálně srozumitelné a rovně dostupné pro všechny. Každý vidící může pomoci pochopit nevidomému svět kolem něj tím, že mu bude popisovat, v rámci možností, okolí, objekty, detaily, ale i zcela běžné a rutinní záležitosti. Někdy nevidomý totiž neví, nač by se měl zeptat, protože s danou věcí nemá vizuální zkušenost, a vidící netuší, že by něco tak běžného měl popisovat, a tak nám tu zdánlivě vzniká začarovaný informační kruh, na kterém se však dá do jisté míry pracovat. Protože, zcela upřímně, nelze zpřístupnit zrakově postiženému každou jednotlivinu okolního světa, ale lze mu alespoň rozšířit obzory.
Komentáře
Okomentovat