Na přání jedné ze základních škol plzeňského kraje jsem se pokusila sepsat, jak asi vypadá den zrakově postiženého tak, aby v něm bylo zachyceno co nejvíce kompenzačních pomůcek a aby text přilákal i mladší cílovou skupinu čtenářů.
Až
80% informací z okolí přijímáme zrakem, dojde-li ke ztrátě zraku, je třeba
ji kompenzovat. Čím a jak se ztráta zraku kompenzuje, si povíme
v následujícím textu. Já sama jsem prakticky nevidomá, to znamená, že
vnímám světlo a obrysy předmětů či lidí. Všechny pomůcky, o kterých budeme
mluvit, sama aktivně používám.
Den klasicky začínáme vstáváním, a to
nepříjemným zazvoněním budíku. Zrakově postižení používají speciální budíky,
které jsou opatřeny hlasovým výstupem, tudíž budík poví, kolik je právě hodin,
zvoní pak normálně, jak známe u běžných budíků. Ti, co umí zacházet
s chytrými telefony, vstávají na budík v něm. I chytrý telefon má
v sobě hlasový výstup, tzn. že vše, co se děje na displeji, popisuje
hlasem.
Když se řádně probudíme, pak následuje
příprava ranního šálku kávy či čaje. Práce s vroucími tekutinami je
nebezpečná, tak je třeba mít na to speciální pomůcku, kterou je indikátor hladiny, který zavěsíme za okraj hrnku, když se hladina tekutiny dotkne čidel
na indikátoru, začne indikátor pípat a vibrovat. Pomůcka zabrání přelití
tekutiny.
Pokud užíváme nějaké léky, můžeme je
skladovat v dávkovači léků, který je označen Braillovým bodovým písmem,
abychom věděli, který den je máme sníst. Zrovna tak krabičky s léky jsou
dle zákona značeny hmatným bodovým písmem, aby si každý, kdo toto písmo ovládá,
mohl přečíst název na krabičce.
Posléze přijde na řadu oblékání, pomocí
mluvícího mobilního telefonu lze zjistit, jaké je venku počasí, abychom věděli,
co si obléci. Doma můžeme mít i mluvící teploměr, který nám sdělí aktuální venkovní
teplotu. Mne i jiné, zrakově postižené ženy, zajímají barvy, hlavně na
oblečení, abych věděla, jak je mám k sobě kombinovat. K tomu slouží
pomůcka zvaná Color Test – indikátor barev, která po přiložení na oblečení či
cokoli jiného, nahlásí barvu předmětu.
Pokud nejdu do práce a jsem doma, je
třeba se také starat o domácnost. V domácnostech zrakově postižených lidí
najdeme převážně spotřebiče tlačítkové, které se dále pro lepší orientaci
označují hmatnými prvky. V domácnosti lze využívat např. mluvící
kuchyňskou váhu, mluvící osobní váhu, lidé, co jsou nemocní, mají mluvící
glukometr – měří si pomocí něj hladinu cukru v krvi, či mají mluvící tlakoměr
na měření krevního tlaku. Potřebujeme-li doma něco změřit, máme k dispozici
hmatný (označený reliéfními prvky) krejčovský metr či mluvící metr vysouvací.
Když lidé se zrakovým postižením
pracují nebo studují, používají různé pomůcky. Hlavně stolní počítače a notebooky. V těch mají mluvící nebo zvětšovací programy. Mluvící program
čte vše, co je na obrazovce počítače, zvětšovací program funguje jako lupa, a
tak zvětší obsah obrazovky. Proto můžeme pracovat např. s maily,
Facebookem, Wordem a vším, co se v PC nachází.
Lidé,
kteří mají zrak nějak poškozen, ale ještě přece jen něco vidí, tak používají
různé druhy lup. Jedná se o lupy do ruky, které zvětšují méně, např. 4x, ale i
více např. 12x. Existují také kamerové lupy, které lze nosit s sebou, jsou ve
velikosti mobilního telefonu, nebo jsou pak velké, jako počítač, a ty pak máme
pouze doma či na pracovišti. Pod ně si dáme text, který je zvětšen pomocí
kamery a zobrazuje se na monitoru, tyto lupy pak text zvětší např. 50x.
Já, stejně jako mnozí zrakově
postižení, se pohybuji samostatně. K tomu mi v prostoru pomáhá bílá hůl. Všechny hole nejsou stejné, je třeba vybrat vhodnou délku podle výšky
daného člověka. Někdy můžeme vidět i člověka, který má hůl bílo-červenou, to
značí, že kromě zrakového, má i sluchový handicap.
Při orientaci v prostoru lze při
cestování MHD používat speciální vysílačku – VPN (vysílačka pro nevidomé),
pomocí které lze např. zjistit číslo vozu MHD či důležité informace, které jsou
v majáčku nahrané, majáček je instalován na vozech MHD či různých budovách
ve městě (vlak. či autobusové nádraží, magistrát). Při stisknutí tlačítka na
vysílačce se spojíme s majáčkem, a ten nám pomocí hlasové informace sdělí
to, co je v něm nahrané.
Při orientaci v prostoru může
nevidomým pomáhat i vodicí pes. Výcvik psa trvá takřka 2 roky. Pes je schopný
vstřebat ve městě vše, co potká – hluk, veřejná doprava, nerovnosti, překážky. Je
třeba, aby pes byl zdravý, aby měl zdravé oči, srdce, klouby. Pes člověka vede
a je schopen mu najít schody, dveře, označit přechod pro chodce, chodit
vyrovnaně, umí nastoupit do MHD, vyvést z nebezpečné situace. Pes ovládá souhrn
34 dovedností a povelů. Umí také podávat různé předměty ze země, ale musí také
ovládat základní povely – sedni, lehni, zůstaň…Pejsek může chodit s pánem
do všech veřejných prostor, chodí společně do školy, do zaměstnání, divadla, restaurace…Vodicí
pes je velmi drahý, jeho cena je jako nové auto – 300 000 Kč.
Komentáře
Okomentovat