Tento text přináší pár mých postřehů ze života se zbytky zraku na jednom oku. Jsou postupy, které aplikuji hlavně při každodenních aktivitách, a souvisí s tím, že člověk špatně vidí.
Vyvede mě z koncentrace
Dost lidí, když dělá nějaké domácí práce – vaří, žehlí, luxuje…, si tyto činnosti zpříjemňuje tím, že poslouchá např. hudbu či televizi, aby mu práce rychle utíkala. Dělám to v podstatě také, ale pozoruji, že poslední dobou mnohem méně. Dříve jsem si při práci pouštěla i hudbu do sluchátek a byla jsem spokojená. Aktuálně spíše preferuji ticho či opravdu velmi slabě hrající hudbu na pozadí. Všimla jsem si, že se při práci, zvlášť v kuchyni, potřebuji soustředit na ruchy kuchyně. Potřebuji slyšet, jak sypu mouku, jak krájím potraviny, jak postavím hrnec na sporák, jak teče voda…Každá činnost má svůj specifický zvuk, který když neslyším, pak mám pocit, že jsem činnost nevykonala.
Na tuto myšlenku mě přivedlo dnešní pečení moučníku, kdy jsem šlehala ve stroji bílky na sníh. Přece jen je šlehač hlasitý a cítila jsem, že mě hluk spotřebiče znervózňuje, že se špatně soustředím na další kroky na cestě za bábovkou.
Často jsem si i při vaření pouštěla rádio, v tomto čase zjišťuji, že mám raději přehled o všech zvucích a děních v celém bytě, nejen v samotné kuchyni. Proto ani při domácích pracích nevyužívám sluchátka z důvodu, že alespoň bez nich slyším, když mi něco upadne, když má něco jiný zvuk než obvykle aj. Praktický příklad: Slyšíte, když pes zvrací a kde. Posléze se nedivíte, co to je za nepořádek na zemi, když jste to neslyšeli…
Dávej mi to do ruky
Dříve jsem nad tím tak nepřemýšlela, ale preferuji, když mi lidé dávají předměty do ruky. Když o něco požádám, tak natahuji ruce, abych dala najevo, že čekám, že mi to bude vloženo do ruky. Můj manžel velmi často dělá, že mi věc podá, ale položí ji někam přede mě. Já pak ale musím hmatat po okolí, kam ji přesně dal. Při té příležitosti ale můžu zase nějakou jinou shodit a zdržuju se od toho, co jsem chtěla dělat. V domácím prostředí se to dá tolerovat, ale např. na poště, v obchodě, na úřadě pak člověk šmátrá, kde je daná věc položená, ať se jedná o peníze či nějaké dokumenty. Pokud člověk neví, kolik kusů má mít, tak se může stát, že nahmatá část a část se k němu nedostane.
Příklad: U lékaře – vytiskl zprávu, položil někam přede mě, vytiskl recepty, položil vedle, vracel mi zprávy z jiného pracoviště…Čekala bych, že vše dá na jednu hromadu a do ruky, ale musela jsem šmátrat, a ještě se raději zeptat, zda jsem pobrala vše.
Nové dovednosti pro druhé
Tím, že mám těžký zrakový hendikep, tak mi můj manžel i moje rodina často pomáhají při běžných činnostech. Ví, že je zvládám, ale když mi pomohou, ušetříme čas, který můžeme trávit společně. Manžel mi hodně pomáhá v kuchyni – když je třeba prokrojit dort, oškrábat zeleninu, nastavit stupně pečení…Tím pádem se učí hodně činností, ke kterým by se možná nedostal, kdyby měl vidící manželku. Tím, že hodně věcí děláme spolu, tak nás to jednak sbližuje, ale vzájemně se i obohacujeme. Protože se sice známe 16 let, ale stále se i on hodně učí o životě se zrakovým hendikepem. Já velmi oceňuji jeho pomoc a pochopení. On se tak naučil dělat hodně věcí stran gastronomie, o kterých si myslel, že by je nikdy nedělal.
Možná se může zdát, že výše popsané jsou malichernosti, ale i ty mohou pomoci usnadnit život člověku se zrakovým hendikepem. Pokud tedy víte, že hlasité zvuky (např. hudba) mohou znepříjemňovat vnímání světa pro někoho, kdo využívá hlavně sluch, pak se zeptejte, zda ji máte vypnout.
Pokud podáváte něco zrakově postiženému, dejte mu to do ruky či mu přesně popište, kam jste věc položili a v jakém množství. Aby věděl, co má před sebou hledat. A v neposlední řadě – i od někoho s hendikepem se můžete naučit hodně užitečných věcí, které možná sami zahrnete do své každodenní rutiny.
Komentáře
Okomentovat