Podcenit upozornění sluchem se nevyplácí

 Tím, že má člověk zrakový hendikep, tak jako náhradu za něj využívá primárně své ostatní smysly – sluch, hmat a čich. Nejvíce se mi zdá, že je  aktivní sluch, posléze hmat. V tomto textu bych se ráda podělila o takový postřeh a to, že když sluch napoví, že není něco správně, že je třeba to nepodceňovat. 

Linda jde po cestě v lese

Urputné soustředění

Naučila jsem se během svého života filtrovat informace z okolí právě sluchem. Sluch je stěžejní také při prostorové orientaci, kdy je třeba vnímat informace, které nám přináší bílá hůl, ale také právě ruchy a akustické podněty z okolí. Díky tomu, že poslouchám provoz, tak přecházím, když není místo na přecházení osazeno semaforem s akustickým upozorněním nebo, když tam není semafor vůbec a není se koho zeptat na možnost přejití. 


Zvuková rutina

Řekla bych, že mám již takovou zvukovou rutinu doma i v místech, kde to dobře znám. V našem bytě znám zařízení, pomůcky či spotřebiče dle jejich typických zvuků, které vydávají. Ale znám i zvuky dveří od sousedů, člověk ví, který z nich jde domů a který ze psů z domu jde na venčení. 


Vím, jaké ruchy vydává silnice před okny, který kamion zrovna zavezl zboží do blízké Normy. Zrovna tak vnímám spíše automaticky zvuky např. v práci – zvuky pomůcek, konvice na kávu, kávovar, vrzot židle kolegyně aj. Jsou to směsice zvuků, které jsou pravidelné, pro mě známé a identifikovatelné, rutinní. Avšak, když do této směsice přijde zvuk nový, pak se jej snažím identifikovat, jelikož pak jsem jaksi nejistá, když nevím, k čemu zvuk patří, co signalizuje a jestli od něj nehrozí pro mě nějaká nová situace. 


Často se mě rodiče ptali, proč se tak mračím či nač myslím. A já se jen snažila idenfitikovat nový ruch, který tam doposud nebyl. 

Velmi často jsem se jich ptala, zda to taky slyší, ale také velmi často mi řekli, že neslyší nic, že se mi to zdá. Jenže já musela, a musím stále, vždy pátrat, co to vlastně slyším. Můj manžel je na tom se sluchem velmi dobře, tak ten alespoň dost často slyší to, nač se ptám, tak mi pomůže s identifikací, abych měla klid. 



Zní to trochu jinak

Již mockrát se mi stalo, že jsem podcenila svůj sluch a to, co jsem slyšela. Přidám pár příkladů, co myslím. Dávala jsem automaticky prádlo do pračky, zavřela její dveře, které udělají typický zvuk, než začne pračka prát. Říkám si, že to dnes cvaklo o malinko jinak, než tomu bývá obvykle, ale přešla jsem to s tím, že má pračka nárok díky věku také dělat jiné zvuky. Již jsem hmatem nic nekontrolovala, nastavila program a odešla. Náhoda tomu chtěla, že jsem šla do koupelny zhruba do deseti minut, kde mě čekalo nemilé překvapení v tom, že pračka tekla nedovřenými dveřmi ven. Prvně jsem si řekla, že kdybys poslechla ten netypický zvuk, tak bys nemusela nyní vytírat koupelnu s litry vody z pračky. 


Často, když něco dělám, tak zaslechnu nepatrný podnět či šum, který tam předtím nebyl. Říkám si, spadlo mi něco či co to bylo. Posléze jdu a na zemi najdu spadlý kus oblečení, které jsem předtím skládala. Příklady od kamarádů se zrakovým hendikepem jsou obdobné. Jistě známe zvuky ledničky, brumlá, sepne, pak jakoby teče voda, ale víme, jsou stále dokola, prostě život lednice. Zrovna tak mezi těmito všedními zvuky byl jeden malý nepatrný, který byl odlišný, a troufám si říci, že pro člověka, který vidí, nepostřehnutelný, ale při orientaci sluchem zaznamenatelný.  Kamarád to měl stejně jako já, co by taky člověk dělal s lednicí, než vyčkával, co se bude dít. A dělo se, lednička se odporoučela do ledničkového nebe. 


Další příběh ze života. Kamarádka, co má vodicího psa, nandává mu reflexní obojek, který končí karabinou jako na batohu, taková ta, která má na konci tři bodce, které musí zaklapnout do plastového pouzdra. Říkala si, že ta karabina při zacvaknutí měla jiný zvuk, než mívá obvykle. Ale znáte to, spěcháte, řeknete si, stejně jako já a ona, že to nebudete řešit. Já měla vytopenou koupelnu a ona ztratila ten obojek. 



Poslouchat intuici a netypické zvuky

Takových příhod mám nejen já ve svém životě opravdu hodně. Už několikrát jsem si řekla, že bych na to měla více dbát a když se mi nějaký zvuk nezdá, který zní jinak než obvykle, že bych ho měla prověřit. Občas si člověk řekne, že se mu to asi zdálo, pak pospíchá, pak se mu to třeba nechce řešit. Jenže, jak se ukazuje, neměli bychom to brát na lehkou váhu. Pak se můžeme vyhnout nepříjemnostem s úklidem koupelny či sháněním nového obojku. 


Chtěla jsem přiblížit, že v životě se zrakovým hendikepem využíváme naše další smysly. A to, co odhalí intaktní veřejnost hned zrakem, můžeme také docela dobře odhalit např. sluchem či hmatem. Jen to chce nepodceňovat varovné signály. 


Komentáře

  1. Aho Lindo máš pravdu že člověk nemá podceňovat to co slyší. Můžu popsat jeden případ za všecky. Měl sem krásného nahrávacího walk.ana značky AIWA měl sem ho z brusu nový a začali u něj kolísat otáčky tak sem ho odnes do záruční opravny v Povltavské ulici v Praze. Tam vyměnili integrovaný obvod otáčkové regulace a dále již problém neřešili. Já ho přinesl domů a otáčky kolísali sice stejně ale integrovaný obvod to vyrovnával což nebylo též ono tak sem jim ho tam odnesl znova a oni mi po 14 dnech řekli že je to v pořádku. Upozorňoval sem je na to že v přístroji něco drhne a oni mě vlastně odbyli s tím že když to neovlivňuje funkci přístroje že je to dobré. Tak sem milého walkmana vzal a rozebral sem ho a zjistil sem že řemenička od motoru drhla o základovou desku uvnitř přístroje tak že kdy bych to tak nechal tak bych základovou desku nevratně poškodil. Tak sem jim tam přístroj onesl znova po mém zásahu a oni byli pěkně naštvaný že poloslepý člověk z bílou holí jím takto fušuje do řemesla a lámali si hlavu nad tím jak sem to všecko dokázal a hlavně jak sem na to přišel kde je závada a že sem dokázal vyřešit příčinu a né řešit důsledky

    OdpovědětVymazat

Okomentovat