„Výhody“ zrakového postižení

    Dnešní příspěvek je asi spíše takovým nadhledem na to, když má člověk zrakový hendikep. Já sama žiju od svého narození s praktickou nevidomostí, tak si jistě takový článek mohu dovolit. Určitě nechci tvrdit, že mít zrakové postižení je samá výhoda, ale chci přinést na život se zrakovým znevýhodněním pozitivní nadhled. 

    Já sama vnímám můj zrakový hendikep jako něco, co je se mnou od narození a je to věc, která je daná. Nemůžu ji nějak změnit, a tak jsem ji přijala jako moji součást. Nijak se svým postižením nebojuji, nijak neobviňuji celý svět, proč se to stalo právě mně a ani se nikterak neupínám na to, co kdyby jednou medicína přišla na řešení mých obtíží se zrakem. Proto jsem našla pár „výhod“ zrakového postižení. A jaké to tedy jsou? 

1. Přátelé

Díky stejnému postižení jsem potkala mnoho skvělých lidí, kteří jsou mými dobrými přáteli, dokonce spřízněnými dušemi. S některými z nich jsem v kontaktu denně, a vlastně si neumím představit, že bychom v kontaktu nebyli. I když bydlíme přes celou republiku, díky přístupným informačním technologiím můžeme spolu denně sdílet naše každodenní radosti a starosti. Nikdo vám neporadí lépe s nefunkčním odečítačem obrazovky než někdo, kdo ho sám používá. 

2. Součást komunity

S přátelstvím souvisí to, že víte o okruhu lidí, kam se můžete obrátit o radu, když přátelé neví, nebo nemají zkušenost. Vždy jsou tu k dispozici lidé, kteří mají podobné/stejné zkušenosti, kteří dobře pomohou či nasměrují tam, kam potřebujete. 

3. Přístup ke knihám 

Tato položka mě napadla v souvislosti s pandemií COVID-19, kdy jsou momentálně veřejné knihovny zavřeny. Ti, co čtou knihy fyzické, tak nemohou pravidelně docházet do knihoven a knihy si půjčovat. Ale my, co čteme knihy digitální a zvukové, máme přístup nonstop do specializovaných knihoven pro lidi se zrakovým hendikepem (článek o možnostech čtení audio/digi knih zde: Čtení audio/digi knih: existují různé varianty, znáte je všechny? (blindicka.com)). 

4. Průvodcovství

Pokud člověk se ZP nemá kurz prostorové orientace a samostatného pohybu a z nějakého důvodu se nemůže pohybovat samostatně, pak může využít organizací, které nabízí průvodcovskou službu, a tak se nechat na svých cestách za odbavováním svých záležitostí doprovázet. To znamená, že nemusíte být sami na dlouhé cestě v MHD, při čekání na lékaře, při čekání na úřadě aj. Máte vlastně stále společnost na popovídání. Více o průvodcovství naleznete v článku zde: Průvodcovství aneb Průvodcem zrakově postiženému (blindicka.com) 

5. Vodicí pes

To, že je vodicí pes skvělý společník, je nepopiratelné (o mě a mém psu se dozvíte více zde: Vodicí pes v dobrém i ve zlém, ve zdraví i v nemoci (blindicka.com)). Ale ne každý pes může tam, kam jeho pán. To vodicí pes se svým psovodem může takřka kamkoli, kam jeho pán potřebuje. 

6. Přednost a rychlé odbavení

Často se stává, že když např. v čekárně vidí člověka s bílou holí, že ho obslouží/ošetří přednostně. Zrovna tak, když cestujete letecky, je možno se nechat odbavit přednostně. Máte tam možnost jako první sedět v letadle a vyhnout se tak tlačenici s ostatními. 

7. Vizuál není důležitý

Jistě všichni známe rčení, že nemáme soudit knihu podle obalu. V případě člověka se zrakovým postižením, který na obal nevidí, je tento postup zcela zaručen. Myslím to teď v přeneseném slova smyslu. Když nevidím, jak člověk vypadá, tak soudím dle toho, jak mluví, jak se vyjadřuje a jaká z něho pro mě jde energie. Vzhled pro mě není určující. Jednou se mě paní, co se mnou ležela v nemocnici, ptala, jak vlastně vím, jak vypadá můj muž. Po těch letech manželství mě to docela zarazilo, však vím, jak vypadá, pro mě je nejlepší na světě. Jenže ona myslela, jak vypadá fyzicky. Musela jsem jí říct, že jeho skutečný vzhled, jak ho vidí ona, já nevím. Ale pro mě má jiné kvality než to, zda je či není etalonem krásy pro většinu žen. 

8. Naše smysly

Často kolují o zrakově postižených různé mýty jako, že jsou všichni dobří hudebníci či že máme dokonale vyvinut sluch či čich (o dalších mýtech si můžete přečíst zde: Předsudky a mýty o zrakově postižených (blindicka.com)). Nicméně lze říci, že když jeden smysl nepoužíváme a konzumujeme svět smysly ostatními, pak se sluch, hmat či čich naučíme využívat efektivněji než ti, kteří primárně využívají zrak. 

9. Skvělá paměť

Protože jsem si nemohla ve škole dělat taháky, nemohla jsem ani opisovat, nezbylo mi než si vše pamatovat. Když jsem byla malá, tak nákupní seznam, co jsem měla zakoupit, jsem si zapamatovala, neboť to pro mě byla menší práce, než pak luštit v obchodě, kde jsem na to ještě špatně viděla, co jsem si to vlastně zapsala. Dodnes si pamatuji, když jsem se seznámila s jednou spolužačkou, když mi dávala telefonní číslo, tak se ptala, jak si to zapíšu, zda mi má číslo zapsat. Já jí řekla, že to není třeba, ať mi ho zopakuje, že si ho zapamatuji a doma vložím do mobilního telefonu, který jsem v tu chvíli neměla u sebe. Řekla jen, no jo, ty jsi zvyklá si vše pamatovat. Inu, měla pravdu. 

10. Výjimečnost

Každý člověk je unikátní a výjimečný. A vůbec nehraje roli to, zda má nějaký hendikep či ne. Díky tomu jsme však často středem pozornosti. Jistě se hodně zrakově postiženým již stalo, že si o něm v tramvaji povídali, že obdivovali jeho vodicího psa či ho jistou formou účasti litovali. V těchto případech se mohou stát z lidí se ZP šiřitelé osvěty, kteří vysvětlí, jaký je život se zrakovým hendikepem, že určitě není hodný lítosti, že děláme úplně stejné věci jako intaktní společnost, ale máme na to své metody a pomůcky.