Den zrakově postiženého

       
 Na přání jedné ze základních škol plzeňského kraje jsem se pokusila sepsat, jak asi vypadá den zrakově postiženého tak, aby v něm bylo zachyceno co nejvíce kompenzačních pomůcek a aby text přilákal i mladší cílovou skupinu čtenářů.


Linda si hraje na koberci se zlatým retrívrem

    

        Až 80% informací z okolí přijímáme zrakem, dojde-li ke ztrátě zraku, je třeba ji kompenzovat. Čím a jak se ztráta zraku kompenzuje, si povíme v následujícím textu. Já sama jsem prakticky nevidomá, to znamená, že vnímám světlo a obrysy předmětů či lidí. Všechny pomůcky, o kterých budeme mluvit, sama aktivně používám.


        Den klasicky začínáme vstáváním, a to nepříjemným zazvoněním budíku. Zrakově postižení používají speciální budíky, které jsou opatřeny hlasovým výstupem, tudíž budík poví, kolik je právě hodin, zvoní pak normálně, jak známe u běžných budíků. Ti, co umí zacházet s chytrými telefony, vstávají na budík v něm. I chytrý telefon má v sobě hlasový výstup, tzn. že vše, co se děje na displeji, popisuje hlasem.


         Když se řádně probudíme, pak následuje příprava ranního šálku kávy či čaje. Práce s vroucími tekutinami je nebezpečná, tak je třeba mít na to speciální pomůcku, kterou je indikátor hladiny, který zavěsíme za okraj hrnku, když se hladina tekutiny dotkne čidel na indikátoru, začne indikátor pípat a vibrovat. Pomůcka zabrání přelití tekutiny.


         Pokud užíváme nějaké léky, můžeme je skladovat v dávkovači léků, který je označen Braillovým bodovým písmem, abychom věděli, který den je máme sníst. Zrovna tak krabičky s léky jsou dle zákona značeny hmatným bodovým písmem, aby si každý, kdo toto písmo ovládá, mohl přečíst název na krabičce.


         Posléze přijde na řadu oblékání, pomocí mluvícího mobilního telefonu lze zjistit, jaké je venku počasí, abychom věděli, co si obléci. Doma můžeme mít i mluvící teploměr, který nám sdělí aktuální venkovní teplotu. Mne i jiné, zrakově postižené ženy, zajímají barvy, hlavně na oblečení, abych věděla, jak je mám k sobě kombinovat. K tomu slouží pomůcka zvaná Color Test – indikátor barev, která po přiložení na oblečení či cokoli jiného, nahlásí barvu předmětu.


         Pokud nejdu do práce a jsem doma, je třeba se také starat o domácnost. V domácnostech zrakově postižených lidí najdeme převážně spotřebiče tlačítkové, které se dále pro lepší orientaci označují hmatnými prvky. V domácnosti lze využívat např. mluvící kuchyňskou váhu, mluvící osobní váhu, lidé, co jsou nemocní, mají mluvící glukometr – měří si pomocí něj hladinu cukru v krvi, či mají mluvící tlakoměr na měření krevního tlaku. Potřebujeme-li doma něco změřit, máme k dispozici hmatný (označený reliéfními prvky) krejčovský metr či mluvící metr vysouvací.


         Když lidé se zrakovým postižením pracují nebo studují, používají různé pomůcky. Hlavně stolní počítače a notebooky. V těch mají mluvící nebo zvětšovací programy. Mluvící program čte vše, co je na obrazovce počítače, zvětšovací program funguje jako lupa, a tak zvětší obsah obrazovky. Proto můžeme pracovat např. s maily, Facebookem, Wordem a vším, co se v PC nachází.


Lidé, kteří mají zrak nějak poškozen, ale ještě přece jen něco vidí, tak používají různé druhy lup. Jedná se o lupy do ruky, které zvětšují méně, např. 4x, ale i více např. 12x. Existují také kamerové lupy, které lze nosit s sebou, jsou ve velikosti mobilního telefonu, nebo jsou pak velké, jako počítač, a ty pak máme pouze doma či na pracovišti. Pod ně si dáme text, který je zvětšen pomocí kamery a zobrazuje se na monitoru, tyto lupy pak text zvětší např. 50x.


         Já, stejně jako mnozí zrakově postižení, se pohybuji samostatně. K tomu mi v prostoru pomáhá bílá hůl. Všechny hole nejsou stejné, je třeba vybrat vhodnou délku podle výšky daného člověka. Někdy můžeme vidět i člověka, který má hůl bílo-červenou, to značí, že kromě zrakového, má i sluchový handicap.


         Při orientaci v prostoru lze při cestování MHD používat speciální vysílačku – VPN (vysílačka pro nevidomé), pomocí které lze např. zjistit číslo vozu MHD či důležité informace, které jsou v majáčku nahrané, majáček je instalován na vozech MHD či různých budovách ve městě (vlak. či autobusové nádraží, magistrát). Při stisknutí tlačítka na vysílačce se spojíme s majáčkem, a ten nám pomocí hlasové informace sdělí to, co je v něm nahrané.


         Při orientaci v prostoru může nevidomým pomáhat i vodicí pes. Výcvik psa trvá takřka 2 roky. Pes je schopný vstřebat ve městě vše, co potká – hluk, veřejná doprava, nerovnosti, překážky. Je třeba, aby pes byl zdravý, aby měl zdravé oči, srdce, klouby. Pes člověka vede a je schopen mu najít schody, dveře, označit přechod pro chodce, chodit vyrovnaně, umí nastoupit do MHD, vyvést z nebezpečné situace. Pes ovládá souhrn 34 dovedností a povelů. Umí také podávat různé předměty ze země, ale musí také ovládat základní povely – sedni, lehni, zůstaň…Pejsek může chodit s pánem do všech veřejných prostor, chodí společně do školy, do zaměstnání, divadla, restaurace…Vodicí pes je velmi drahý, jeho cena je jako nové auto – 300 000 Kč.


Komentáře