Je tradicí, že první den nového roku většina lidí bilancuje, hodnotí uplynulý rok z hlediska toho, co se povedlo, co se nepovedlo a na základě toho si dávají předsevzetí, co je třeba zlepšit a na čem je třeba zapracovat v roce novém. Není asi zde třeba psát, že pro celý svět byl rok 2020 přelomový – vše co se v něm událo, bylo nové, náročné a často nepochopitelné. Já dnes nechci psát o tom, jak můj život ovlivnila pandemie koronaviru, ale chci se zamyslet nad tím, že na všem zlem je něco dobré. Na toto téma jsem psala článek již dříve (článek Na všem zlém je něco dobré. Platí to i u ztráty zraku?)
Protože i když byl uplynulý rok ve smyslu neznámého viru velmi náročný, tak pro mě přinesl i věci, které pro mě byly radostné a svým způsobem inovativní a přelomové.
Prvním velkým pozitivem pandemie pro mě bylo, že jsem v rámci online prostředí absolvovala více vzdělávacích kurzů než v prezenční formě v minulých letech. Tím, jak člověk trávil hodně času doma i v rámci pracovní náplně, nemohl se setkávat s lidmi, tak vzdělávací instituce nabízeli více seminářů, konferenci či webinářů online. Já jako pracovník v sociálních službách musím mít ze zákona 24 hodin povinného vzdělávání. Tento rok jsem splnila více hodin než právě povinných 24. Také jsem se účastnila konference Agora, která se již tradičně koná v Brně, kam s časové náročnosti pravidelně nedojíždím, přeci jen z Plzně je to výlet na pár dní, což v uplynulých letech, kdy máme malé dítě, již nešlo. A tak jsem mohla nahlédnout do obsahu, který zpravidla na jarních a podzimních konferencích probíhá.
V tomto důsledku jsem měla také více času na vzdělávání sama sebe čtením různých odborných článků, co se týká informačních technologiích, přístupu ke vzdělávání, práv lidí se zdravotním postižením či obsluhy a vývoje různých kompenzačních pomůcek určeních právě lidem se zrakovým handicapem. Mnoho pomůcek jsem doma také testovala ve větší časové dotaci, než kdyby situace probíhala standardně, tak, jak byl člověk zvyklý. Toto vše považuji za velké pozitivum právě pro můj osobní rozvoj a pro získané zkušenosti, které jsem mohla předávat dále.
Největším a zásadním počinem uplynulého roku bylo spuštění mého blogu Blindička. Těžko říct, zda bych k tomuto kroku dospěla i v době, kdy by se čas díky pandemii nezastavil. Měla jsem více času sumarizovat své myšlenky, své články a zdroje, které jsem měla ve svém počítači již několik měsíců i let. Říkala jsem si, že tak velké množství informací je škoda mít pouze pro sebe a nepodělit se s těmi, kteří by obsah mohli ocenit, které by obsah mohl inspirovat a motivovat.
Velký dík v této souvislosti patří mému manželovi, bez kterého by blog a facebookové stránky nemohli vzniknout. Protože on spravuje jejich obsah, jejich vzhled a veškeré úpravy, které tam formálně vznikají. Musím tedy poděkovat jemu, ale také vám čtenářům, kteří mě motivujete k dalšímu psaní. Zanecháváte krásné komentáře. Zanecháváte komentáře také podnětné, díky kterým mohu vytvářet další obsah. Často mne zanechané komentáře přivedou k tomu, abych obohatila sama sebe a zjistila něco nového, co bych vám dále mohla zprostředkovat. Také mne upozorníte, že jsem například nezmínila něco zásadního, což ráda vždy do textu doplním. Velice mě vždy potěší krásný a pozitivní komentář od vás. Mám z toho opravdu radost a věřím, že naše vzájemná spolupráce a podpora poběží krásně hladce i v tomto roce 2021.
Velkým díkem za moji práci na blogu bylo ocenění od vládního výboru pro osoby se zdravotním postižením za publicistické práce, které jsem obdržela v prosinci roku 2020. Slavnostní vyhlášení z pandemických důvodů bylo odloženo, ale pro mě tato cena znamená mnoho. Obzvlášť, když jsem se z desítek příspěvků umístila na nádherném prvním místě. Nesmírně si tohoto ocenění vážím a jsem velice poctěna, že připadlo právě mě, a to za příspěvek s názvem Boj s osudem, který je mimochodem nejčtenějším příspěvkem na mém blogu. Právě na tento příspěvek jsem obdržela i nejvíce pozitivních komentářů s tím, že po přečtení tohoto příspěvku jsem lidi motivovala k různým aktivitám různým rozhodnutím, za což mi prostřednictvím komentářů děkovali. A já děkuji jim, že našli odvahu se sebou něco dělat a děkuji jim, že strávili svůj čas čtením mého příspěvku.
V neposlední řadě bych ráda zmínila mediální prostor, který jsem měla poměrně hojný v roce 2020. V souvislosti s mým blogem jsem měla možnost natáčet podcast Potmě s Českým rozhlasem a Lubomírem Smatanou, který pro mě byl nezapomenutelnou zkušeností.
V jednom čísle časopisu Zora se objevil i krátký sloupek o mém nově vznikajícím blogu, za což jsem redaktorovi Antonínu Vranému velmi vděčná. Protože propagace mých stránek v časopisu určených zrakově postiženým mě velmi potěšila.
Dále jsem měla možnost několikrát natáčet s Českou televizí a se CNN Prima News, kdy jsem se vyjadřovala k různým aspektům pandemie koronaviru, které ovlivňují život zrakově postižených. Ať to bylo uzavření speciálních škol nebo vládní nařízení, která ztěžovala život zrakově postiženým. V rámci mého působení na Západočeské Univerzitě jsme natáčeli s Českou televizí a Marcelou Durasovou reportáž o projektu Vzděláním k úspěchu bez bariér, který skončil právě v prosinci roku 2020. Článek a reportáž o tomto projektu si můžete připomenout na následujícím odkaze - Reportáž o projektu VZBB a problematice distanční výuky v České televizi.
Všechny tyto aspekty, které se odehrávaly na pozadí pandemie mě velice potěšily, byly pro mě velkou zkušeností a posunuli mě směrem, který mi dal nové podněty a nové náměty k mým článkům na mém blogu.
Paradoxně v době, kdy jsme byli všichni v karanténě a nemohli jsme se aktivně stýkat, jsem získala právě díky svému blogu nové přátele. Lidé se stejným zrakovým postižením si mě začali přidávat do přátel. S některými jsme si vyměnili pouze pár zpráv, ale někteří jsou dnes mými přáteli. Píšeme si zprávy, sdělujeme si svoje zkušenosti, sdělujeme si svoje radosti i starosti. A za tento aspekt a nová přátelství získaná v roce 2020 jsem nesmírně vděčná. Proto na všem zlém je i něco dobré. A uplynulý rok 2020 mi přinesl mnohé pozitivní věci.
Vám všem hodně zdraví, štěstí a pozitivních myšlenek v roce 2021 přeje Blindička.
Komentáře
Okomentovat