Dnes bych se s vámi chtěla podělit o, pro mě, nevšední zážitek, a to návštěvou nedělní bohoslužby. Tyfloservis, jako organizace pomáhající lidem s handicapem, dostal pozvání na nedělní mši Evangelické církve metodistické, která sídlí v Plzni, a to ve čtvrti Bolevec, kde i já sama bydlím. Pamatuji si, je tomu sice již pár let, kdy se začal v naší čtvrti stavět právě kostel této církve, kdy samotná stavba budila mezi místními obyvateli velké emoce. Zprvu se vůbec nevědělo, co za stavbu to bude, jelikož objekt působí velmi stroze a jednoduše, takže nejprve nebylo jasné, že bude sloužit náboženským účelům. A o pár let později jsem na pozvání samotného faráře Pavla Kuchynky mohla tuto stavbu navštívit, seznámit se s jejími prostorami, a zažít nedělní mši v podání pana faráře.
Já sama nejsem praktikující věřící, nemůžu však říct, že bych se charakterizovala jako ateista. Určitě věřím v hodně věcí. Věřím možná v nějaký vyšší princip, v nějakou působící energii, životní, možná světovou, harmonii nebo uspořádání světa. Avšak mojí vírou není Bůh jako jediný, který stvořil svět, jako jedinečná bytost, která je předmětem náboženského kultu.
O to více to bylo pro mě zajímavé a svým způsobem fascinující účastnit se mše pod vedením duchovního společně s farníky a věřícími. Jak jsem již zmínila, samotný kostel metodistů vypadá spíše jako kulturní zařízení, jednoduché a praktické, sloužící spíše jako komunitní centrum než svatostánek. Když jsme přišly na místo konání mše, hned se nás ujal farář církve, velmi vřele nás přivítal a seznámil nás i s vedoucím mše toho dne. Přijetí bylo velmi přátelské a přirozené. Usadili nás na místa mezi ostatní věřící a čekali jsme na začátek mše. Pro nás, ale i pro věřící, kteří se tu neděli mše účastnili, byl program o to zajímavější, že na něm vystoupil plzeňský sbor Touch of Gospel. Gospelové písně jsou velmi svižné, rytmické, hlasité a vzývající Boha, víru, duši a vše, co se odráží a funguje v náboženském životě a ve víře. Farář velmi vřele přivítal své ovečky a program začal právě sérií písní od gospelu. Bylo to přesně tak, jak to známe z amerických filmů, kdy se do rytmu a textů písní tleská, tančí, nálada je velmi veselá až bujará, nicméně sakrální charakter zůstává zachován.
Po skončení první série písní přišlo na řadu kázání, vedoucí mše četl z evangelia, které posléze svým výkladem doplnil právě farář. Ti, kteří chtěli, po skončení kázání pronesli svou modlitbu před celým shromážděním. Bylo opravdu velmi zajímavé a energetizující poslouchat modlitby, přání, tužby, ale také poděkování Bohu za to, co věřící získali, prožili, dokázali díky božskému působení a díky víře, kterou praktikují. Bylo velmi podnětné poslouchat výklad evangelia v podání faráře, dozvědět se podobenství, které v evangeliu je a jaké úmysly Bůh tímto svým jednáním zamýšlel. Hovořilo se o příběhu, kdy Kristus uzdravil hluchého a špatně mluvícího, což mělo představit Kristův citlivý a ohleduplný přístup ke znevýhodněným. Modlitby a výklady evangelia prostřednictvím faráře byly prokládány opět emotivním vystoupením gospelu.
V polovině mše jsme byly vyzvány, jako organizace, abychom přišly na pódium a pověděly to, co děláme. Moje kolegyně představila Tyfloservis jako organizaci, to, že existujeme již 30 let, pomáháme lidem s těžkým zrakovým postižením na území celé České republiky. A já jsem doplnila o sobě, že jsem sama těžce zrakově postižená od narození, že dříve jsem služby Tyfloservisu v hojné míře využívala, ale teď využívám své zkušenosti s handicapem k tomu, abych mohla inspirovat a motivovat lidi se stejným postižením na jejich cestě k samostatnosti a soběstačnosti. Nepatrnou chvíli, možná dvě vteřiny bylo ticho, které mě poměrně dost znejistilo. Ale posléze se ozval bouřlivý potlesk, což mě velmi překvapilo až ohromilo. Ve finále až dojalo, protože se atmosféra zatím nesla ve velmi komorním duchu.
Mše nakonec trvala hodinu a tři čtvrtě, modlitby a čtení evangelia byly pravidelně prokládány písněmi gospelového sboru. Atmosféra ve skupině byla velmi familiární. Na věřících bylo znát, že jsou k sobě maximálně přátelští až rodinní, že se na společné chvíle strávené při mši velmi těší a všichni se rádi vidí. Ze začátku si tady člověk připadal trošku nepatřičně, jelikož jsem měla pocit, že jim svojí přítomností narušujeme intimitu. Tento můj pocit se však nakonec úplně rozptýlil, protože přijetí věřících bylo opravdu velmi spontánní a milé.
Co se týče sestavy věřících, tak mě překvapilo, že bylo velmi různorodé, od velmi mladých lidí (okolo dvacítky) až po pěstěné šedesátníky. Takže církev sdružuje opravdu celé věkové spektrum lidí. Pro mě však nejzajímavější moment tohoto setkání nastal až na samotném konci, kdy jsme se loučily na prostranství před sálem, kde za mnou přišel jeden z farníků. Chtěl mi říct, že ještě nikdy neviděl a ani se nesetkal s někým, kdo skoro nevidí. A že tím dostal znamení, že víra v Boha je pro něj to, co ho naplňuje, protože Bůh chtěl, abych tam k nim dnes přišla a ukázala jim, že můžu udělat svět lepší a dobrý, i když na to nevidím. A chtěl mi tím říct, že jeho víra se vlastně spojila a dala mu smysl právě v ten den, kdy jsem přišla na mši. Což bylo pro mě až magické, jelikož moje přítomnost na mši dostala pro někoho vlastně úplně jinou dimenzi. Nikdy jsem si nemyslela, že by návštěva mše pro mě mohla mít až posvátný zážitek. Rozhodně je to něco, co pro mě bylo nové, velmi zajímavé, a nezapomenutelné.
A protože na mši zaznělo, že by věřící měli pomáhat nejen slovem, ale i činem, tak plzeňští metodisté podpořili plzeňský Tyfloservis finančním darem, zač upřímně a vřele děkujeme.
Odkazy:
Tyfloservis, o.p.s.: www.tyfloservis.cz
Evangelická církev metodistická Lochotín: lochotin.umc.cz/o-nas/sbor
Komentáře
Okomentovat