O možnostech čtení zvukových knih či časopisů v Čechách jsem psala již v článku: Čtení audio/digi knih: existují různé varianty, znáte je všechny? (blindicka.com). Dnes přináším tip na digitální knihovnu ve slovenské Levoči. Tato knihovna nabízí zdravotně postiženým poslouchat knihy a časopisy v digitální podobě. Lze se zaregistrovat pomocí formuláře podobně jako do knihoven českých, je třeba si připravit průkaz ZTP či ZTP/P či zprávu od ošetřujícího lékaře.
Odkaz na knihovnu: Digitálna knižnica, Slovenská knižnica pre nevidiacich Mateja Hrebendu v Levoči (skn.sk)
Knihovna kromě digitálních knih vydává i své zvukové časopisy. Pro rozhovor do jednoho z nich mě oslovila šéfredaktorka paní Daniela Dubivská. Otázky, které mi položila a mé odpovědi, si můžete přečíst v následujícím rozhovoru.
Časopis Nový život (květen 2021)
1. Ste príkladom človeka, ktorý napriek svojmu zrakovému hendikepu žije naplno a realizuje mnoho svojich predstáv. Kde beriete energiu? Alebo ste tieto vlastnosti zdedili?
V tomto případě si myslím, že je to půl na půl. Mám pocit, že část mám po svém tátovi, ten byl vždy takový energický. Aktuálně mi energii dodávají dobří lidé, které kolem sebe mám. Mám skvělého manžela, který mě podporuje v mých aktivitách, velice mi pomáhá a je mi velkou oporou. Radost nám dělá naše dcera, mám zaměstnání, které zbožňuji, takže mohu své radosti předávat dál a věřím, že někomu dalšímu mohou pomoci.
2. Vašu slabozrakosť zhoršila autonehoda, neskôr nasledovalo množstvo operácií. A jedna taká, ktorú dovtedy v Plzni nerobili. Na čo ste vtedy mysleli?
Myslela jsem na to, že tu opravdu existuje možnost, že až se probudím po operaci, že už nikdy nic neuvidím, že už to bude definitivní. Na druhou stranu jsem plně důvěřovala svému operatérovi, kterému vděčím dodnes za zbytky zraku, co mám. Moc jsem si přála, ať se operace povede. Nechtěla jsem přemýšlet nad tím, jak bych přijala a zvykala si na definitivní slepotu.
O autonehodě: Jak mi autonehoda změnila život (blindicka.com)
3. Operácia vám zachránila zvyšky zraku, ako dnes vidíte a čo všetko môžete robiť?
Aktuálně se mi hodně horší stav rohovky, takže sice mi operace zachránila zbytek zraku tím, že mám stabilní oční tlak, ale rohovka zlobí a stále se zakaluje. Je to jako přes hodně hustou mlhu. Ve dny, kdy je to lepší, tak vidím obrysy, siluety lidí, barvy, detaily nerozeznám u ničeho. Tyto zrakové možnosti mám pouze na levém oku, pravé je slepé. Co se týče aktivit, tak mohu asi provozovat vše, nesmím se tedy fyzicky maximálně namáhat, aby se námaha nepřenesla do oka. Takže ráda jezdím na kole (dvoukole), chodím do posilovny, plavu. S manželem milujeme výlety, a to hlavně návštěvy zřícenin a rozhleden.
4. Povedali ste, že stále veríte, že budete vidieť. Veľmi vám to prajem. Zisťujete možnosti a podrobili by ste sa aj riziku?
Děkuji, já věřím, že medicína půjde ještě hodně dopředu a že hodně lidem se zrakovým postižením pomůže. Informace zjišťuji, můj oční lékař je kapacita ve svém oboru, jemu důvěřuji. Co by on nedoporučil, do toho bych nešla. Moje oko je tak křehké, že když by případná operace nebyla jistá na 100 procent, tak bychom do ní nešli. Jsem zvyklá a vděčná za svůj nynější stav, že do rizika za každou cenu bych rozhodně nešla.
5. Boli ste výnimočnou študentkou, napriek tomu máte nepríjemnú skúsenosť. V Plzni na fakulte vám, ako som sa dočítala, povedali, že máte prísť, keď budete vidieť. Zdá sa mi neuveriteľné, že toto môže niekto vysloviť. Neurazilo vás to? Ako ste reagovali?
Velmi mě to zaskočilo. Přiznám se, že jsem byla velmi smutná a naštvaná, ale i tak jsem dál obvolávala fakulty a ptala se, kde mi umožní přijímací řízení. Ze všech těch fakult na ZČU, kam jsem chtěla - práva, pedagogická, filosofická, byla ochotná pouze filosofická mi přizpůsobit přijímací řízení. Ale je to o lidech, na které já mám štěstí. Tenkrát proděkan fakulty řekl, že nevidí problém v tom, abych se nemohla účastnit přijímaček, dostala jsem dostatek času, abych mohla vyplnit za pomocí moji mamky test. A pak vše už dobře dopadlo a já studovala na Západočeské univerzitě několik oborů.
Studium na vysoké škole pro zrakově postiženého (blindicka.com)
6. Bolo pre vás ťažké vyrovnať sa so stratou zraku?
Já vlastně neznám stav, jak to vypadá, když člověk vidí výborně. Už jsem se narodila s těžkým postižením, ale to mi do 20 let umožňovalo zvládat vše samostatně, maximálně za pomoci lupy do ruky. Po autonehodě, kdy se operacemi začal zrak horšit a bylo to stále dokola, bylo horší se přizpůsobovat stálým změnám k horšímu. Ale zvykala jsem si za pomoci mých přátel a rodiny, kde jsem měla velkou podporu. Jsem znamení býk a ti mají tvrdý kořínek.
7. Ako si spomínate na svoje štúdium? Ako sa k vám správali vaši spolužiaci?
Měla jsem skvělé spolužáky jak na gymnáziu, tak na VŠ. Nikdy jsem nepocítila něco jako posměch stran hendikepu. Chovali se ke mě s respektem, pomohli, když bylo třeba. Necítila jsem se odstrčená. Byli za mnou na JIP, když jsem ležela v nemocnici, moc si to nepamatuji, ale dodnes jsem za tu podporu vděčná. Když jsem pak nemohla chodit do maturitního ročníku, neb jsem byla stále v nemocnici, obstarávali mi poznámky a vždy jsem věděla, co se ve škole děje, kam mám přijít na zkoušení a co se po mně bude chtít. Za to ale také patří velký dík pedagogům, kteří mi velmi vyšli vstříc v těžké situaci.
8. Rozhodli ste sa pomáhať nevidiacim. Čo pre nich všetko robíte?
Aktuálně pracuji v Tyfloservisu, který poskytuje rehabilitaci nevidomým a slabozrakým. Pracuji na Západočeské univerzitě, kde pomáhám žákům se speciálními vzdělávacími potřebami, aby měli na univerzitě kvalitní podmínky pro studium. V neposlední řadě píšu svůj blog Blindička aneb Život prakticky nevidomé ženy, kde chci ukázat svůj život, své zkušenosti a znalosti o životě s hendikepem. Chci inspirovat či motivovat lidi, podpořit je, ukázat, že i s hendikepem lze žít kvalitní a pestrý život.
9. Ako sa nevidiacim ľuďom podľa vás žije v Česku a máte prehľad aj o Slovensku? Máte na Slovensku známych?
Osobně si myslím, že zrakově postiženým v ČR se žije velmi dobře. Systém sociální podpory je rozsáhlý, lze tedy žádat a pořizovat si pomůcky dle toho, co člověk a jeho zrakové postižení potřebuje. Je tu i systém sociálních služeb, z kterého si může každý vybrat, co potřebuje. Zda potřebuje rehabilitaci, rekvalifikaci či volnočasová setkání. Na Slovensku mám pár přátel, tak vím, že možnost bohatého pořízení pomůcek není tak pestrá a přístupná jako v ČR. Taky tam zřejmě není taková síť sociálních služeb, která by pokryla potřeby všech, např. podpora rodičů a jejich nevidomých dětí.
Přehled organizací: Organizace (ne)jen pro zrakově postižené v ČR (blindicka.com)
10. Poznáte napríklad Slovenskú knižnicu pre nevidiacich v Levoči?
Ano, knihovnu v Levoči znám. Mám několik přátel tady v ČR, kteří jsou tam zaregistrovaní, a protože znají slovenštinu ještě z dob, kdy jsme byli jeden stát, tak si knihy občas čtou právě ve slovenštině.
11. Pracujete aj pre plzeňský Tyfloservis, čo tam robíte?
Jsem instruktor-konzultant. Přednáším studentům z různých sociálních oborů, ale i budoucím lékařům. Jsem součástí osvětových akcí stran zrakového postižení, učím práci s pomůckami pro zrakově postižené, mám kompetenci vyučovat i Braillovo bodové písmo.
12. Vyskúšali ste si to ako modelka, ako ste sa cítili na móle?
Ano, jako modelka jsem si to zkusila dvakrát. Cítila jsem se výborně – jako ryba ve vodě. Miluji módu, líčení a vše kolem toho. Líbila se mi atmosféra, líbil se mi výběr oděvů, líčení. Ale dělat tuto práci bych nechtěla. Den byl vyčerpávající, nebyl čas na jídlo, pití, bylo to velmi dlouhé a náročné. Ale užila jsem si to, potkala zajímavé lidi, ale hlavně jsme byli parta lidí se zrakovým postižením, kteří si takové akce vždy společně užijí dosyta.
Přehlídky bez bariér (blindicka.com)
13. Čo momentálne robíte a aké máte koníčky?
Můj veškerý volný čas zabírá psaní příspěvků a vymýšlení témat na blog. Ale ráda také chodím ven, miluju les a přírodu. Jako relax mám cvičení, cvičím s činkami a dalšími pomůckami na cvičení. Ráda čtu – zbožňuji Fredericka Forsytha, ráda čtu klasické sci-fi či postapokalyptycké romány.
Aktivní vyžití zrakově postižených (blindicka.com)
KNIHA z pohledu zrakově postiženého (blindicka.com)
14. Čo si prajete vy a čo prajete ľuďom s osudom, podobným tomu vášmu?
Já si přeju zdraví pro všechny moje milované. Všem s hendikepem přeju, ať ho přijmou jako svoji součást, nebojují s ním, berou se tací, jací jsou a udělají ze svého nedostatku přednost. Ať najdou rovnováhu, štěstí a sílu vše překonat.
15. Myslíte si, že v spoločnosti sú ešte stále skreslené predstavy o to, čo dokážu nevidiaci ľudia?
Stále se ještě najdou lidé, kteří si myslí, že lidé se zrakovým hendikepem sedí doma a nemohou nic dělat. I když se osvěta hodně posunula, vídáme v médiích hodně příběhů ze života, čteme články, mluví se o tom, ale stále je třeba na informovanosti veřejnosti pracovat. A o to se snažím i já sama.
16. Čo vo svojom živote považujete za šťastie a na čo ste hrdá?
Jako moje štěstí vidím svou rodinu a lidi, kteří mě obklopují. Jsem všem velmi vděčná za jejich dlouhodobou podporu. Jsem hrdá na to, že mám milujícího manžela a krásnou dceru. A také na to, že jsem se dokázala vzchopit po prodělané autonehodě a nevzdala se, pokračovala jsem krok po krůčku za svými sny, ať to bylo studium či hledání práce, která by mě naplňovala.
17. Kto je a bol aj v ťažkých chvíľach straty zraku vašou oporou?
Největší oporou byla a je moje máma. Ať to bylo při oslepnutí na pravé oko ve 14 letech, ale také po autonehodě a při překonávání neustáleho pobytu v nemocnici. V letech všech operací to také byla moje nejlepší kamarádka, kterou jsem poznala v prvním ročníku na VŠ. Dnes je to ještě můj manžel. Oni tři jsou moje svatá trojice.
Komentáře
Okomentovat