V tomto textu bych se chtěla zamyslet nad benefity přípravy v činnostech, které bude zrakově postižený vykonávat. Určitě je příprava na cokoli důležitá pro každého z nás, ať máme nebo nemáme hendikep. Ať se člověk připravuje na studium, zaměstnání, rodičovství, tak je příprava velmi žádoucí a vítaná. Ale já bych tento pojem chtěla rozebrat z pohledu člověka se zrakovým znevýhodněním.
To, nač se chci dnes zaměřit, je příprava na poli sebeobsluhy zrakově postiženého. Beru to sama ze své zkušenosti, a tak je možné, že další zrakově postižení mají zkušenost jinou. Pokud má člověk těžkou zrakovou vadu, tak zpravidla plánuje a rozmýšlí své kroky, tedy já to tak mám. Co se týče nějakého spontánního odbočení z trasy při prostorové orientaci či bezhlavého vrhání se do nějaké aktivity, tak to v mém životě najdete velmi zřídka. Proč to tak je, vysvětlím.
Začnu nejprve u prostorové orientace, kde člověk chodí trasy, které se naučil s instruktorem a sžívá se s nimi postupně, až se mu trasy zakoření a je si svou cestou poměrně jistý. I tak je třeba na trase dávat pozor, kdyby se vyskytla nenadálá situace, na kterou se nelze připravit. O nečekaných překážkách se můžete dočíst v článku: Neplánované překážky v samostatném pohybu zrakově postiženého (blindicka.com).
I když člověk zná svou trasu, kterou bude absolvovat, i tak si v hlavě před odchodem trasu skládám a přehrávám. To je vlastně taková forma přípravy. Předtím, než opustím dům, mám ráda připraveno vše, co budu potřebovat. Pokud chci měnit zavazadlo, které beru s sebou, pak to dělám dopředu a promyšleně. Měním např. batoh za kabelku či naopak, ale nenechávám to na poslední chvíli před odchodem, snažím se to rozmyslet dostatečně dopředu tak, abych v klidu přendala všechny věci, nic mi nevypadlo a abych měla vše, co budu potřebovat. Abych mohla vše v klidu osahat a uložit tam, kam to patří. Zrovna tak, když jsem vypravovala na cestu i vodicího psa, pak jsem i pro něj chystala nezbytnosti, které jsme společně nosili.
Tento samý přístup mám i ke své garderobě. Jelikož jsem milovník oblečení, mám ho opravdu hodně, pak není možné, abych ráno v časovém presu procházela skříň po hmatu, a ve spěchu hledala, co k sobě patří, co bude k sobě sedět. Navíc, když bych si ještě chtěla ověřovat barvu pomocí ColorTestu. To bych opravdu musela vstávat velmi brzy, raději si tedy vyhradím čas večer předem a připravím si hromádku – včetně spodního prádla, abych ráno neběhala zmateně a nehledala ponožku, která ležela na židli, ale teď tam zrovna není. Pokud máte vše hledat pomocí hmatu, a navíc ve spěchu, pak je neúspěch zaručen, nic nelze najít, vše vám padá z ruky, a je člověk nervózní, že nic nestíhá a nic mu nejde.
V této souvislosti, aby měl člověk se zrakovým hendikepem kontrolu nad věcmi, které má, které potřebuje ke své sebeobsluze, souvisí také to, o čem jsem již hovořila, a to, že je třeba udržovat ve věcech pořádek. Ne, ve smyslu uspořádaných komínků, ale v logice zrakově postiženého, který bude přesně vědět, na kterém místě tu či onu věc má, aby ji vždy efektivně našel.
Největší význam přípravě přisuzuji v kuchyni při vaření a pečení. Když jdu něco tvořit, pak si vše dopředu promyslím a připravím. Suroviny, koření, nádobí, příbory aj. Rozkrájím suroviny, dám si je tak, abych o nich věděla. Měla přehled, kde, co je, kam po tom mám sáhnout. Představte si, že rozpálíte pánev s olejem, dáte tam cibuli, ale zjistíte, že to nemáte čím míchat. Cibule prská, olej chrčí, ale vy zrovna nemůžete najít vařečku, i když je obvykle na stejném místě. Jenže jste ji před chvílí umyli, a leží někde na odkapávači, nač jste zapomněli, a cibule se vesele pálí… Zrovna tak chcete kořenit maso, ale nepřipravili jste si koření, co potřebujete, a zrovna máte nové nezařazené koření, hledáte to, co potřebujete…A maso si žije na pánvi svým životem. A takových příkladů je hodně. Když nad věcmi nemáte zrakovou kontrolu, tak i když máte skvělý pořádek ve věcech, tak i přesto činnosti trvají prostě delší dobu, ta však může v kuchyni mít při přípravě pokrmů fatální dopad na výsledek vašeho snažení. O to víc, když nemáte vše připraveno, a zmateně hledáte po hmatu v lednici či ve spižírně další produkty, které budete potřebovat.
Proto já raději věnuji čas plánování a přípravě dopředu, než posléze honit ztracené věci po bytě v podobě zakopnuté boty v rohu, zastrčené šály ve spodním šuplíku, kam propadla, neboť je kluzká či spálené cibule, jelikož nemůžu najít potřebné náčiní v čase, kdy se cibule již smaží.
Komentáře
Okomentovat