Lidé se zrakovým handicapem se často seberealizují skrze pravidelné sportovní a volnočasové aktivity. Díky tomuto se účastní závodů či pravidelně dochází do prostředí, kde mohou aktivitu provozovat. Tímto mohou navazovat nové sociální vazby, získat nové zkušenosti a odreagovat se. Představme si nyní několik takovýchto aktivit, které mohou čeští zrakově handicapovaní sportovci provozovat.
Sportovní aktivity
Simulovaná zvuková střelba
Tento druh sportu je velmi oblíbený u zrakově postižených, ale i u jejich vidomých přátel. Jedná se opravdu o střelbu pomocí pistole, tak jak to známe u lidí, kteří ke střelbě používají zrak, avšak v tomto případě je zrak nahrazen sluchem. A tak mohou zrakově postižení provozovat plnohodnotně střelecký sport stejně tak, jako jejich vidící kolegové.
A jak to funguje? Střelci mají k dispozici pistoli a snaží se mířit na střed terče (střelecký trenažér tj. počítač se speciálním softwarem). Ze zbraně vychází laserový paprsek, který dopadá na terč, odráží se od něj a je snímán kamerou. Když se zamíří na terč, je to oznámeno zvukovým signálem, který je buď vyšší či nižší dle toho, do jaké hodnoty v terči je mířeno. Nejvyšší tón tedy nalezneme ve středu kruhu. Vyhodnocení střelby, počet pokusů a jejich stav je hlášen pomocí hlasového výstupu z počítače.
Střelba probíhá ve stoje, střed terče musí být ve výšce 130 až 150 cm nad úrovní palebné pozice, střílí se oběma rukama, které drží zbraň a jsou předpaženy. Paže ani zbraň nesmějí mít žádnou oporu. Střelec musí mít při střelbě zcela zakryté zorné pole – pomocí klapek či neprůhledných brýlí. Střelce může navést (hlasově či ručně) asistent či jiná osoba na zvukový signál terče. Nastřelené hodnoty jsou zaznamenány jako celá čísla či čísla s desetinným místem.
Střelci se rozdělují podle pohlaví na několik výkonnostních tříd (zpravidla 4 třídy). Muži i ženy musí absolvovat kvalifikační kola, nejméně tři, aby mohli soutěžit na Mistrovství České republiky. V těchto kolech je nutno dosáhnout kvalifikačních limitů, které čítají pro muže 160 bodů a pro ženy 140; toto skóre musí střelec získat součtem z 2 x 10 výstřelů.
Povězme si něco málo k technickým parametrům trenažeru. Plocha terče je 290 mm, virtuální velikost terče je 250 mm. Virtuální vzdálenost palebné pozice od terče je 25 metrů, skutečná vzdálenost palebné pozice je 3 metry; časový limit míření pro jednu ránu je 1 minuta.
Pořízení zvukového trenažeru je dosti finančně náročné, což se zdá býti jeho nevýhodou. Kompenzací tohoto je však pravidelná možnost sportovního vyžití střelců všech věkových kategorií a jejich vzájemná interakce a vytváření sociálních vazeb. V České republice existuje několik klubů, které sdružují střelce i střelkyně; pro zájemce z Plzeňského kraje je to TJ Start VD Plzeň, kde je kontaktní osobou pan Jiří Švábek (
svabekj@volny.cz). Pro lidi se zrakovým handicapem a jejich přátele či blízké je možnost si pravidelně „zastřílet“ na trenažeru v plzeňském TyfloCentru v Tomanově ulici, kde také probíhá jedno z kvalifikačních kol na Mistrovství republiky pod názvem Plzeňský terč.
Goalball
Další sportovní aktivita, kterou provozují zrakově handicapovaní je míčový kolektivní sport zvaný Goalball. Goalball se hraje na obdélníkovém hřišti o rozměrech 9 x 18 metrů. Hřiště rozděluje středová čára na dvě hráčská pásma, neboť proti sobě stojí dvě tříčlenná družstva. Hráčská pásma jsou pak rozdělena na tři pásma po třech metrech – na útočné, obranné a neutrální. Cílem hry je dopravit gumový míč do soupeřovy branky. Míč je ozvučený rolničkami tak, aby hráči pracovali pouze se svým sluchem. K vyrovnání různých zrakových postižení slouží klapky tzv. antibrýle, které mají hráči po dobu hry na očích[2]. Hráči jsou opět rozděleni do kategorií a podle genderu.
Dynamičnost a spád hry zaručuje pravidlo, že hráč musí hodit míč do deseti sekund od prvního obranného kontaktu s míčem. Branka je široká 9 metrů a brankové tyčky jsou kulaté a vysoké 1, 3 metru. Míč na goalball má hmotnost 1250 gramů, jeho obvod je 76 cm a je opatřen osmi otvory, přičemž má každý průměr 1 centimetr. Hra se hraje na poločasy, každý po deseti minutách. Při nutnosti prodloužení se zápas prodlouží o dva poločasy po třech minutách. Nerozhodne-li prodloužení, jsou na řadě volné hody[3]. Na
Paralympijských hrách se poprvé goalball objevil v roce 1976 v kanadském Torontu[4].
Showdown
Showdown je aplikovaný stolní tenis pro nevidomé. V České republice je velmi rozšířený, avšak není zařazen mezi paralympijské sporty. Sportovci jsou opět děleni do kategorií a podle pohlaví. Jako vidící, tak i nevidomí hráči hrají svůj tenis na obdélníkovém stole – o rozměrech cca 365 x 122 cm[5]. Na obou zadních stranách stolu jsou brankové jamky. Uprostřed stolu se nachází středová deska. Hra se hraje s pálkami (délka pálky je 38 cm) a ozvučeným míčkem, v němž jsou vloženy kovové kuličky.
V průběhu hry mají tenisté na očích opět nasazené klapky a snaží se dostat míček pod středovou deskou směrem do branky soupeře. Vítězem je ten, kdo dosáhne skóre 11 bodů; rozdíl mezi oběma hráči však musí být minimálně dva body. Hraje se na patnáctiminutové sety, nedosáhne-li se v tomto čase požadovaného skóre, vítězí ten, kdo v ten moment vede. V roce 2005 se stala Česká republika pořadatelem mistrovství světa v showdownu[6].
Hry pro nevidomé a slabozraké
Hry pro tuto cílovou skupinu můžeme rozdělit do několika obvyklých kategorií na hry[7] stolní, karetní, hry s didaktickým účelem a různé hlavolamy. Představme si několik her, které všichni věrně známe z běžného života, tentokrát se na ně však podíváme v provedení pro lidi nevidomé či slabozraké.
Zvukové pexeso
Cílem této hry je stejně tak, jako u hry vizuální, získat stejný pár kartiček, v našem případě kostek. Toto pexeso slouží k rozvoji sluchového postřehu. Vždy dvě kostky mají stejný zvuk a jsou opatřeny i stejnou barvou. Počet dřevěných kostek je 20.
Člověče, nezlob se!
je klasická desková hra pro dva a více hráčů, tak jak ji známe všichni. Pro lidi se zrakovým handicapem existuje ve verzi cestovní a ve dřevěném provedení. Figurky, kostka a deska, jsou upraveny tak, aby byly pro lidi se zrakovým handicapem přístupné, a mohli si tak vychutnat jednu z nejvíc rozšířených her. Ve dřevěné verzi má každý hráč svoji kostku.
Stejným způsobem jsou pro potřeby zrakově postižených upraveny např. i Šachy, kde jsou černé figurky výrazně hmatově rozlišeny, zrovna tak černé hrací pole je vyšší a šachovnice je reliéfní.
Hmatové domino
Jak všichni víme, základem této hry jsou kostky – kameny, které mají na sobě kombinaci dvou čísel, různých symbolů nebo obrázků. I tato hra je upravena tak, aby vyhovovala potřebám zrakově postižených, a to tak, aby body na kamenech byly dobře hmatné.
Karty:
Mariášové – klasické karty na hraní mariáše či prší, které jsou v levém horním rohu a v rohu protějším po uhlopříčce označeny Braillovým bodovým písmem. Tímto způsobem jsou označeny např. i karty kanastové.
Jumbo karty – klasická kanasta o 108 listech. Označení listů je velikosti 4 cm. Jumbo jsou i karty, které jsou nejen označeny velkým písmem, ale mají i větší rozměry. Tyto slouží převážně lidem slabozrakým.
Hra skládačka trojky
Tato hra je dřevěnou skládačkou, pomocí které se podporuje jemná motorika. Základem hry je dřevěná destička s dvěma řadami po pěti místech, na kterých jsou umístěny dřevěné čepy. Čepy jsou po trojicích, vždy různě rozmístěny. Ke hře náleží 10 kostek s různě vyvrtanými otvory. Cílem je umístit správně kostičky na jejich čepy.
Vkládačka
Hlavolam sloužící k rozvoji jemné motoriky poznáváním tvarů a jejich vkládáním do připravených otvorů vyříznutých ve víku obdélníkové krabice.
Literatura
a zdroje:
Goalball.
[online]. [cit. 2014-07-12]. Dostupné z: http://www.goalball.cz/?cat=5
Goalball - Wikipedie. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San
Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2014-07-12]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Goalball
Vyhledávání - Tyflopomůcky Olomouc. [online]. [cit. 2014-07-12]. Dostupné z: Tyflopomůcky (tyflopomucky.cz)
Komentáře
Okomentovat