V poslední době jsem obdržela dotaz, co je to „prostorovka“ a co obnáší. Já sama jsem Kurz prostorové orientace absolvovala. Jednak jsem chtěla být více samostatná, ale také jsem si chtěla pořídit vodicího psa, jehož získání je podmíněno takovým kurzem. Některé výcvikové školy vodicích psů na toto nehledí za účelem zisku financí, o těchto se doporučuji držet co nejdále.
Protože vy jste na trase zodpovědní sami za sebe, vy musíte vědět, kam jdete a jak je trasa poskládaná a kdy je třeba absolvovat jaký její úsek. Pes se neumí rozhodnout, zda je čas přejít, zda se má dát doleva či má už hledat schody. Vždy musíte být pánem na své trase, pes vám trasu zrychlí a zpohodlní, nikoli převezme za vás zodpovědnost.
„Prostorovka“ je kurz, který zpravidla zrakově postižený absolvuje v nějakém krajském středisku Tyfloservisu. Jedná se o kurz, kde se člověk učí trasy tak, aby se bezpečně a efektivně dostal do místa, kam potřebuje. Může to být cesta do školy, do zaměstnání či k lékaři. Jsou to většinou trasy ty, které zrakově postižený využívá nejvíce.
Instruktor trasu projde a navrhne jí tak, aby byla pro zrakově postiženého bezpečná. Posléze se zrakově postižený učí znát trasu detailně, prochází si jednotlivé vodicí linie, jednotlivé orientační znaky či body. Zkrátka se trasu memoruje nazpaměť.
Na začátku kurzu je třeba zvládnout držení bílé hole (základní a tužkové) a její techniky. Mezi techniky bíle hole patří např. kluzně-kyvadlová, kyvadlová či diagonálně nesené hole. Člověk se učí také techniky chůze do schodů či ze schodů.
Když se postupně trasu zrakově postižený naučí, pak po souhlasu instruktora může chodit trasu samostatně. Tak to se postupně učí trasy, které potřebuje. Nutno říci, že výuka takové jedné trasy je pro zrakově postiženého náročná, a tak zpravidla klient nemívá ve svém repertoáru desítky tras, ale může to být třeba jen počet, který spočítáme na prstech jedné ruky.
Lidé s vážným postižením zraku využívají při prostorové orientaci a samostatném pohybu bílé hole. Je jich několik druhů a liší se podle situace, ve které se používají:
1. Orientační bílá hůl – je dlouhá a používá se při samostatném pohybu
2. Signalizační bílá hůl – používá se s průvodcem nebo při chůzi s vodicím psem, signalizuje, že má člověk zrakové postižení.
3. Opěrná bílá hůl – používá se u osob, které trpí sníženou schopností pohybu.
Každá z těchto holí může být označena červeno-bílými pruhy, je to označení lidí, kteří trpí hluchoslepotou.
Chůze s vodicím psem
Pokud člověk absolvuje kurz prostorové orientace a samostatného pohybu, pak si může ke zkvalitnění své chůze pořídit vodicího psa. Vodicí pes zpravidla trasu zrychlí, chůze je s ním pohodlnější. A to proto, že pes obejde většinu terénních nerovností či překážek, které bychom jinak museli obsáhnout holí. To znamená, že pokud se na naší známé trase ze dne na den vyskytne výkop, což by nám s holí mohlo dělat problém, tak pes ho krásně obejde, a ještě se vrátí do směru chůze, ve kterém šel. I známá trasa se s pomocí psa může velmi zrychlit. A samozřejmě je pohodlnější.
Správně vycvičený vodicí pes musí zvládat soubor 34 povelů. Je třeba mít na paměti, že pes je zvíře a je tedy třeba mu poskytnout náležitou veterinární péči a vše okolo toho, aby pes byl zdravý a v kondici. Což s holí přirozeně dělat nemusíme. Trasy psa učí výcvikový subjekt (více zde), resp. ten, kdo psa cvičil, ho nové trasy učí v průběhu předávání psa. Také je možné pejska trasy doučit právě s instruktorem prostorové orientace z Tyfloservisu.
Zdroj:
Komentáře
Okomentovat