To, že studium na vysoké škole
pro někoho, kdo má zbytek zraku na jednom oku, nebylo ani za mák jednoduché,
asi není pochyb. Co vše jsem zažila a překonala poví další řádky o mně.
Přijďte, až uvidíte, slyšela na fakultě. Teď sama pomáhá slepým studentům
Linda Albrechtová z Plzně od
maturity žije jen se zbytky zraku. Poté, co ji několik fakult odmítlo,
vystudovala humanitní vědy na Západočeské univerzitě v Plzni. V současnosti
pomáhá ostatním nevidomým studentům a angažuje se i v dalších projektech.
Příběh Lindy Albrechtové začal po
maturitě na gymnáziu. „V té době jsem byla ještě slabozraká, nosila jsem takové
ty tlusté brýle zvané popelníky, četla jsem s pomocí lupy, ale normálně jsem se
venku orientovala,“ vzpomíná mladá žena, jejíž energii by jí mohl každý
závidět.
Pak ale měla autonehodu se silným
otřesem mozku. „Oči se samozřejmě také otřásly a popadaly mi sítnice, zrak se
radikálně zhoršil a následovala jedna operace za druhou a měsíce, které jsem
proležela na oční klinice Fakultní nemocnice v Plzni,“ líčí.
Tamním lékařům je velmi vděčná.
Běžná léčba jí nepomáhala, tak provedli operaci, která se v nemocnici do té
doby nedělala. Díky tomu jí zůstaly alespoň zbytky zraku a doufá, že lékaři
objeví způsob, jak by mohla znovu vidět.
I když po úrazu viděla místo lidí
jen šmouhy, rozhodla se, že na přijímací zkoušky na vysokou školu půjde.
Fakulty tehdy ale nebyly moc ochotné.
Řekli mi, ať přijdu na zkoušky, až uvidím
„Na jedné fakultě mi řekli, ať
přijdu na přijímací řízení, až budu vidět, tak jsem si řekla, vy jste opravdu
vtipní. Na jiné fakultě mi na férovku řekli, že není v jejich moci přijímačky a
studium jakkoli vymyslet,“ vzpomíná.
Jedinou fakultou, kde jí
vytvořili speciální podmínky, prý byla tehdejší Fakulta humanitních studií,
dnes filozofická.
„Pan proděkan Koutecký řekl, že v
hendikepu nevidí problém a že si mám ke zkouškám vzít někoho, kdo mi bude testy
číst a kroužkovat. Při studiu mi hodně pomohl, nedám na něj dopustit,“
přiblížila dobu před čtrnácti lety.
Nakonec vzala maminku, ta testy
zakroužkovala a Linda se stala studentkou, pak bakalářkou, magistrou a nakonec
zvládla i doktorské studium.
Říká, že jako nevidomá musela na
studium vynaložit nejméně dvojnásobek času než student, který normálně vidí.
„Není to o Braillově písmu.
Veškeré texty si musí zrakově postižený převést do elektronické podoby. Na to
má speciální software a skener a pak si vše s pomocí hlasového výstupu může
číst. Studium je ztížené jednak tím, že musíme všechno naposlouchat, i dobou,
kterou nám zabere dostat materiál do počítače. Navíc když jsem potřebovala
třeba jen tři stránky z knížky, stejně jsem musela říci někomu vidícímu: hele,
já potřebuji najít určitou pasáž,“ popsala.
Dnes sama pomáhá nevidomým
V současnosti pracuje na
Západočeské univerzitě na grantovém projektu, který umožní jiným nevidomým, aby
mohli na škole studovat s mnohem menší námahou, než kterou před lety musela
vynaložit ona.
Vedle toho pracuje i pro plzeňský
Tyfloservis, který pomáhá nevidomým. Nechybí ani při projektech, které
přinášejí peníze nevidomým. Například se účastnila charitativní módní
přehlídky, kde si to na molu vykračovala i se zdravými modelkami.
Autor: Jitka Šrámková
Zdroj:https://www.idnes.cz/plzen/zpravy/nevidoma-pomaha-ostatnim.A151223_084325_plzen-zpravy_ban
Komentáře
Okomentovat