Světový rekord v hromadném potápění nevidomých

    Když jsem absolvovala kurz potápění v roce 2009 na soustředění vodicích psů, o čemž si můžete přečíst zde, tak jsem netušila, jak se mi bude v roce 2016 tato zkušenost hodit.

   V roce 2016 slavil Tyfloservis, o.p.s. 25 let od svého vzniku, a toto výročí chtělo oslavit nějakou pompézní akcí, ve které budou hrát hlavní roli nevidomí jakožto klienti Tyfloservisu, protože právě na ně má Tyfloservis své služby zaměřeny. Akci pro Tyfloservis pořádal Nadační fond Mathilda. I ke mně se dostala pozvánka na tuto nevšední akci. Ponor se konal v bazénu v Říčanech u Prahy.

    V neděli 13. 11. 2016 jsme ráno s manželem vyrazili na cestu, bylo krásné slunečné ráno, leč na listopad poměrně chladné, až zimní. Vyrazili jsme s časovým předstihem, neboť dálnice D5 na Prahu je nevyzpytatelná a já narozená ve znamení býka nemůžu nikam dorazit pozdě, byla by to pro mě potupa. Naštěstí cesta plynula pohodově, sluníčko svítilo, stihli jsme i nezbytnou coffee pauzu na Rudné u Mc´Donalda, takže vše šlapalo jak na drátkách.

    Do Říčan jsme dorazily s předstihem, tak jsme mohli toto malé městečko východně od Prahy zlehka prohlédnout. Říčany působily velmi klidně, malebně a tak jako úpravně, člověk měl dojem, že zde musí být velmi pohodové bydlení.

    Našli jsme Centrum Na Fialce, kde se měl náš sportovní výkon odehrát. Toto sportovní a kulturní centrum zapůsobilo také velmi příjemným prostředím. Všichni jsme se sešli společně v jedné místnosti, kde nám byli představeni potápěči, kteří s námi budou rekord tvořit a dozvěděli jsme se harmonogram celé akce. Pak již nezbývalo nic jiného, než skočit do plavek a jít na to.

    V bazénu jsme byli rozděleni do dvojic či trojic tak, abychom měli při sobě zkušeného potápěče, který na nás při rekordu bude dohlížet. Vybrali jsme si padnoucí brýle do vody, nandali kyslíkové láhve a zkoušely, jak nám bude v puse sedět náustek s kyslíkem a jak se nám bude dýchat. Toto jsme nacvičovali minuty, aby vše bylo perfektně připraveno.

    Ve vodě bylo 25 nevidomých, rekordu byl přítomen i komisař z agentury Dobrý den, která registruje rekordy do české knihy rekordů.

    Jak se blížil čas, kdy měl oficiálně rekord začít, začala jsem pociťovat lehkou nervozitu, neboť to nebylo jen rekreační potápění, ale šlo přece o rekord. Začala mi být ve vodě zima, přece jen jsem postavou střízlík, a ve vodě už jsme pobývali nějaký ten čas.

    Nacvičili jsme si gesta pro to, když se bude něco dít a budeme chtít jít na hladinu. Nutno říci, že potápěči byli profesionálové, velmi milí a vstřícní.

    Všichni zúčastnění odsouhlasili, že je vše v pořádku a šlo se na ponor. Hromadně jsme šli pod vodu, s potápěčem jsme se drželi za ruku, abychom měli klid a věděli jsme, že jsme v kontaktu se zkušeným člověkem, opravdu to dodávalo jakýsi pocit jistoty a bezpečí – sice to z ní, jak heslo z reklamy, ale byla to pravda, pro mě bylo velmi důležité mít při sobě profesionála.

   

    Po pár minutách mi začala téct voda náustkem do pusy, říkala jsem si, to půjde, trochu vody v puse zvládnu. No, nezvládla jsem.  Musela jsem nad hladinu, měla jsem strach, že jsem to zkazila a rekord nebude možný zapsat. Nahoře jsem si upravila náustek a zjistila, že nejsem sama, kdo je nad vodou. V pravidlech bylo, že je možné se vynořit na nezbytně potřebnou dobu, to mě uklidnilo a honem zpátky pod hladinu. Přišlo mi, že se minuty pod vodou dost vlečou, neboť mi byla stále zima. Avšak najednou byl pokyn vyplavat nahoru, nevěděla jsem, co se děje… Dělo se to, že byl rekord na světě a nebylo třeba déle býti pod vodou. Ve finále mi ale nepřišlo, že jsme tam byli 11 minut a 45 vteřin, což byl nový světový rekord v hromadném potápění nevidomých s dýchacím přístrojem na jednom místě v jednu chvíli. Rekord byl zaznamenám do Guinessovy knihy rekordů.

    Bylo to perfektní, všichni tleskali a měli ohromnou radost. Po akci byla ještě možnost jen tak plout s dýchacím přístrojem pod hladinou, využila jsem na pár minut tuto příležitost a „projela“ se po dně. Na konci jsem již drkotala zuby, jako moje dcera, když nechce po dlouhých minutách vylézt z bazénu.

    Po vydařeném ponoru bylo třeba dát něco vydatného do břicha a zahřát se horkým čajem. Proces mého zahřívání trval sice ještě po cestě z Říčan do Plzně, ale na akci vzpomínám s nadšením. Atmosféra byla fantastická, všichni si to užili, byli nadšení a spokojení. V roce 2021 slaví Tyfloservis 30 let svého vzniku, tak již teď se těším na nějakou zajímavou akci v rámci tohoto výročí.