12 let svého života jsem strávila ve společnosti zlatého retrívra jménem Cilka. Byla můj vodicí pes. Co o nás napsali, se dozvíte níže.
Slečna Linda Ambrožová přejde přes ulici s kolejemi a pak vyzve svého psa Cilku, aby se posadil. Z kapsy vytáhne malou černou krabičku a na ní zmáčkne tlačítko s jedničkou. V tu chvíli se ozve hlas oznamující, že stojí před Poštou 1 v Solní ulici.
Ona krabička je vysílačka VPN. „Řekne poměrně dost," soudí Ambrožová. Na pobočce pošty v aleji Svobody ji po pásu dokonce navede až k přepážce, kde bude obsloužena přednostně. Se svým zrakovým postižením by si asi jen těžko mohla vyzvednout pořadové číslo jako jiní návštěvníci. Nevidí od narození, zbytky zraku má na jednom oku. „Ale má to tendenci se horšit," dodává.
„Hlavní význam krabičky je ale pro městskou dopravu," vypráví světlovláska v zeleném svetru. V případě tramvaje jí jedno tlačítko pomůže zjistit linku a druhé dá signál řidiči, že bude nastupovat.
Podobně jako pošta je přijímačem signálu vysílačky osazen i podchod u nádráží nebo některé z poboček České spořitelny. „Signalizace usnadní i orientaci v místě, kde se budova nachází."
Linda Ambrožová za zásadní rozdíl považuje, jde-li nevidomý po ulici se psem, nebo s holí. Ulice jsou úzké a s holí je nutné obcházet auta, popelnice i cedule restaurací. „To je nadlouho, navíc se občas do cesty motají i lidé," vypráví. Orientovat se je možné i podle sluchu, nebo dokonce podle čichových vjemů. „Podle toho i poznám, jak se mění obchody. Když něco přestane vonět, tak to zmizelo," vysvětluje. Ať už je to zverimex nebo pekárna. Někdy vadí i hlučná hudba, která vychází z některých obchodů.
Pes ji naopak na veškeré terénní nerovnosti upozorní sám. V kavárně dokonce vzápětí nachází volné místo.
Její Cilka se jmenuje plným jménem Priscilla a jde o retrívra. Vycvičený vodicí pes může stát i 210 tisíc korun. Ale pro nevidomého je velkým pomocníkem. „Je to pes," usmívá se Linda v kavárně: „Někdy je unavená, někdy je třeba ji popohánět a jindy zase zpomalovat, ale na výkonu se to zásadně neprojevuje." Vodicí pes je cvičený dokonce tak, aby v případě útoku jiného psa neoplácel. Pes Lindiny kamarádky se tak klidně nechal kousnout.
„Když odtrhnete psa a člověka, tak to nesou oba těžce," vypráví opět Linda Ambrožová, zatímco Cilka leží u jejích nohou pod stolem. „Pes zůstane u rodičů a ti sami říkají, že hlídají vnouče. Cilka ale tři hodiny fňuká."
Tahle situace nastává v době, kdy chodí slečna Ambrožová do posilovny. Majitel vyšel nevidomým vstříc, takže si mohou nechávat své psy v šatně. „Cilka na mě musí vidět, což by v šatně nemohla a to by se asi ufňukala k smrti. Ostatní psi ale nejsou takhle rozmazlení," usmívá se její majitelka.
Po chvíli vyndavá z kabelky mobilní telefon. Ten používá, i když se chce dozvědět čas. Telefon mluví a hlásí nejen časový údaj, ale i zprávy. „Hmatové hodinky jsou velké a mluvící umí jen anglicky," vysvětluje Ambrožová.
Doma využívá i internet. K tomu je třeba speciální software. Ten umožňuje buď použít zoom nebo text na stránce přečte. Cena takových programů se pohybuje od 10 tisíc do 50 tisíc.
Linda Ambrožová s partou svých přátel vyráží i za kulturou „Akcí je přehršle, zrovna včera jsme byli na koncertu Anety Langerové." Spolu chodí nejen na koncerty, ale i do divadla a do kina. „Tak dobře anglicky neumím, abych mohla chodit na filmy s titulky," vysvětluje a dodává: „Proto raději chodím na české nebo dabované filmy." Na filmy chodí i průvodce, který převypráví místa, ve kterých nejsou dialogy. „Třeba když dělají ksichty, tak řekne: Teď se na ni blbě podíval a ona se na něj taky podívala," usmívá se Ambrožová.
Od ledna je Linda Ambrožová nezaměstnaná. Dva roky po skončení studia si ale na nedostatek činnosti stěžovat nemůže. V Klubu držitelů vodicích psů se například podílela na natáčení instruktážního videa pro řidiče MHD.
„Ze zkušenosti moc neplánuji," říká o svých přáních do budoucna. Baví ji práce s lidmi i pomoc lidem se stejným hendikepem.
Autor: Vít Poláček
Komentáře
Okomentovat