Orientační pomůcky


Zrakově postižení ke své prostorové orientaci využívají zpravidla bílou dlouhou hůl, popř. k holi ještě vodicího psa. Existují ještě i další pomůcky, které se dají při samostatném pohybu využít. Představíme si některé, které jsou, nebo byly, k dispozici na našem trhu. Ale také zavítáme do zahraničí, co tam bychom našli v nabídce.

Linda a Cilka "vykukují" v průhledu regálem s knihami.




1. Bílá hůl

Nejprve si povězme něco o historii bílé hole. Hůl doprovází nevidomé po staletí. Původně byla funkcí bíle hole ochrana - nevidomý ji používal pouze na ochranu těla před nárazy do překážek. Ke změně při používání bílé hole dochází až ve 20. století, a to vlivem rozvoje dopravy, kdy je třeba označit lidi se zrakovým postižením.  Zmiňme fotografa Jamese Biggse z anglického Bristolu, který se po ztrátě zraku cítil ohrožen automobilovou dopravou v okolí svého domu, a tak si v roce 1921 natřel svoji vycházkovou hůl na bílo. 


V roce 1930 přichází ve Francii Guilly d´Herbemontová s nápadem označit nevidomé lidi bílou holí. V roce 1931 sama z vlastních financí kupuje 5000 bílých holí. A tak se nápad s bílými holemi ve Francii ujímá. Ve Spojených státech se dokonce zkoušely hole černé, které zaváděly Lion´s kluby jako označení nevidomé osoby v dopravě, ale barva nebyla pro motoristy výrazná a dostatečně viditelná. Došlo tedy ke sladění s Evropou a k používání holí bílých (Macháček, P. a Svárovský, M. Bílé hole, s.3)


Ke konci 2. světové války jsou do armádní nemocnice pro slepé válečné veterány v Pensylvánii pozváni učitelé z Maryland School for Blind, a to R. Hoover a C. Bledsoe. Ti po analýze využívání bílé hole zjistili, že se nedostatečně využívá, a začali pracovat na technikách práce s bílou holí. Hlavně Hoover experimentuje, pracuje v simulované slepotě, aby vyzkoušel různé techniky hole, a tak vytváří dodnes využívanou metodiku. Techniky práce s bílou holí se dostávají do Evropy a od poloviny 70. let 20. století i do Československa. A tak se 15. říjen od roku 1964 v USA připomíná jako „Den bezpečnosti s bílou holí“. V Evropě si jej připomínáme pod názvem „Den bílé hole“.

Zdroj: O bílých holích – Svarovsky.cz - BÍLÉ HOLE – M. Svárovský, P. Macháček

MACHÁČEK, P. a SVÁROVSKÝ, M. Bílé hole, Tyfloservis 2010(brožura)


Lidé s vážným postižením zraku využívají při prostorové orientaci a samostatném pohybu bílé hole. Je jich několik druhů a liší se podle situace, ve které se používají:

a) Orientační bílá  hůl – je dlouhá a používá se při samostatném pohybu)

b) Signalizační bílá hůl – používá se s průvodcem nebo při chůzi s vodicím psem, signalizuje, že má člověk zrakové postižení.

c) Opěrná bílá hůl –  používá se u osob, které trpí sníženou schopností pohybu.


Každá z těchto holí může být označena červeno-bílými pruhy.  Je to označení lidí, kteří trpí hluchoslepotou.


Při výběru hole je tedy rozhodující její funkce a pak také délka.  Délka orientační hole se určuje tak, že když ji postavíme kolmo na zem, tak by její konec měl dosahovat ke spodní části hrudní kosti.


Délka hole signalizační není určena výškou postavy, a tak se volí většinou kratší délky.


Délka hole opěrné se vztahuje k výšce osoby tak, že když hůl postavíme kolmo k zemi, pak dosahuje do dlaně mírně pokrčené ruky.


Hole mohou být skládací, neskládací, teleskopické nebo kombinované.


Více se dozvíte na těchto odkazech:

https://www.lorm.cz/pro-hluchoslepe/pohyb-a-orientace-hluchoslepych/cervenobila-hul/

https://www.svarovsky.cz/



2. Laserová hůl

Americká firma Nurion-Raycal, zabývající se výrobou pomůcek pro orientaci a pohyb zrakově postižených (Electronic Travel Aids, ETA), vyvinula zcela nový typ hole, která je založena na využití laserových paprsků a umožňuje lidem se zrakovým hendikepem komfortnější samostatný pohyb. 


Na vrchní části hole jsou umístěny tři diodové lasery, které vysílají paprsky směrem vzhůru, přímo vpřed a dolů. Délka světelných pulzů je 150 ns a pulzy se opakují s frekvencí 80 Hz. Na spodní části hole jsou tři detektory (optické přijímače), které měří světelné paprsky odražené od okolí. Každý z těchto tří směrů je určen pro detekci specifických parametrů blížících se překážek. Odražený signál seshora naznačuje překážku ve výšce hlavy, např. větve stromu. Paprsek směrem dolů je určen pro indikaci schodů nebo jiné změny úrovně terénu. Chybějící odraz signálu vyslaného směrem dolů zase naznačuje, že se před osobou nachází obrubník nebo nějaký jiný schod. Odraz prostředního signálu vysílaného směrem vpřed nebo jeho absence pak umožňuje navigaci mezi běžnými překážkami ve směru pohybu.


Laserová hůl, LaserCane, komunikuje s uživatelem prostřednictvím tří zvukových signálů indikujících zjištěné nebo naopak chybějící očekávané odrazy jednotlivých paprsků ve třech směrech. Zatímco varovné zvukové signály vyvolávají odrazy paprsku od překážek v přímém a horním směru, stejný varovný zvuk se vyvolá, pokud odraz laserového signálu od terénu chybí, protože to naznačuje propad terénu.


Uživatel může alternativně využívat vibračních indikátorů, které jsou umístěny na straně hole a které může vnímat prostřednictvím ukazováčku. Hůl může pomoci nejen zrakově, ale i kombinovaně sluchově postiženým. Hůl může simultánně pracovat ve vibračním i zvukovém režimu, nebo pouze v jednom z nich, podle volby uživatele. Podobně si může uživatel nastavit vzdálenost kontrolovaných překážek v přímém směru: 1,5 m nebo 3,7 m. Ve směru vzhůru detekuje paprsek prostor do výšky 76 cm a ve směru dolů do vzdálenosti 90 cm od konce hole. Hliníková hůl se svým vzhledem a skladností nijak neliší od běžné „neinteligentní“ bílé hole, pouze potřebuje ke svému napájení dvě baterie typu AA, běžné nebo s možností nabíjení.


Původní návrh hole se datuje až do 60. let na základě využití infračervených paprsků, ale s poklesem cen diodových laserů výrobci rychle přešli na využití právě laserových paprsků. 

Zdroj:

Technická překvapení a zajímavosti - Lupa.cz



3. Náramek Sunu Band

    Náramek Sunu Band je inteligentní produkt, který mohou využívat zrakově postižení při prostorové orientaci a samostatném pohybu. Pracuje na principu echolokace a rozšířené reality. 


Náramek svým vzhledem připomíná chytré hodinky. Je schopen upozornit toho, kdo náramek nosí na překážky v okolí – a to echolokací a vibracemi. Proto jej mohou zrakově postižení využívat ve známém i méně známém prostoru. Kromě navigačních funkcí umí náramek ještě vyhledat telefon, když jej odložíme a nevíme kde. Dále umí připomenout událost, nastavit budík či sdělit aktuální čas.

 

Sunu Band je tedy třeba propojit pomocí Bluetooth s chytrým telefonem na platformě iOS či Android. Když uživatel stáhne aplikaci k tomuto náramku určenou, tak pak lze s pomůckou komunikovat i hlasovými příkazy.


Náramek pak tedy zvládne navigovat na vybraná místa či hledat cíle, na které potřebujeme dojít. 


Pomůcku tvoří dotykový panel a dvě boční hardwarová tlačítka – ovládá se tedy pomocí snadno naučitelných gest. V náramku je baterie, je tedy třeba ho dobíjet podobně jako mobilní telefon, když jej aktivně používáme.


Echolokace v náramku – vysílá vysokofrekvenční zvukové vlny v podobě elektronických impulsů (ultrazvuk). Vlny se odrážejí od překážek a vytváří ozvěnu, zvukový odraz pak v náramku je vnímán jako vibrace v něm. Pomocí vibrací se pak orientujeme v prostoru – čím jsou vibrace silnější, tím je překážka blíže. Vibrace slabší označují vzdalující se překážku. 


Sunu Band je klasifikován jako elektronická orientační pomůcka a je možno na jeho pořízení žádat o příspěvek na zvláštní pomůcku na příslušném Úřadu práce. Náramek stojí 10 500 Kč a dodavatelskou firmou je GiebHelp. 


Orientovat se s náramkem vyžaduje nácvik a trpělivost ke zvyknutí si na princip vibrací. Náramek Sunu Band by mohl tedy uživatelům sloužit jako příjemný doplněk k bílé holi. Tento typ pomůcky jistě není využitelný pro každého, kdo se pohybuje samostatně, proto nejprve doporučuji si pomůcku vyzkoušet. 


Recenze náramku najdete v článcích:

Náramek Sunu Band - 1. část | Pélion (portal-pelion.cz)

Náramek Sunu Band - 2. část | Pélion (portal-pelion.cz)

Dodavatel náramku: https://giebhelp.eu/sunu-naramek/



4. Ray – ultrazvuková pomůcka pro orientaci

Ray je další pomůcka určená pro orientaci těžce zrakově postižené osoby. Pomůcka, o velikosti 12cm,  pracuje na bázi ultrazvukových vln, které upozorňují na překážku volitelným cm, akustickým či vibračním ohlašováním. Rozsah je 2,5 - 1,7 m. V pomůcce je integrovaný detektor světla.


Tím, jak se pomůcka drží v ruce, tak detekuje překážky v úrovni hrudníku či pasu. Neupozorní tedy na schody či terénní nerovnosti. Cena pomůcky je momentálně 8 500 Kč.


Zdroj: 

https://www.tyflopomucky.cz/praha/pomucky-orientacni/1694-RAY-ultrazvukova-pomucka-pro-orientac.html



5. Ultrazvukové brýle 

Jak název pomůcky napovídá, je zde hlavním pomocníkem ultrazvuk. Tyto brýle poskytují odezvu vibracemi, když je překážka v oblasti hlavy či prsou. Překážku detekují na vzdálenost 3 metrů, čím blíže je, tím více vibrují. Když je u hlavy nebo prsou nebezpečí poskytují vibrační odezvu. Detekce překážek je od vzdálenosti 3 metry, frekvence vibrace se s přiblížením zvyšuje.


Nedostatkem je, že detekují překážky pouze ve výši brýlí. Pomůcku jsem zkoušela již pár let zpět, pro mě bylo velmi iritující vibrační oznamování na hlavě, nemohla jsem se dostatečně soustředit na práci s holí, a soustředit se tak efektivně na cestu.


Brýle jsem zkoušela v roce 2015 a k sehnání byly na Tyflopomůckách. Stály kolem 4 000 Kč, dnes je již Tyflopomůcky nenabízejí, zřejmě zájem o tuto pomůcky nebyl tak masivní. Ale jistě je budou mít k dispozici některá střediska Tyfloservisu, Tyflocenter či SONS ČR – pro případné zájemce na ukázku. 



6. VPN

K prostorové orientaci lze využívat speciální vysílačky. Jedná se o ovladač dálkový VPN – vysílačka pro nevidomé. Ta slouží k ovládání akustických majáčků, které se nacházejí na budovách či vozech MHD. Zrakově postižení ji využívají zejména při prostorové orientaci a samostatném pohybu. Tato vysílačka může být zabudovaná v bílé holi, a tak je její trvalou součástí. Nebo se prodává jako samostatná pomůcka zhruba za cenu 3200 Kč. Lze s ní také spouštět akustiku na semaforech či aktivovat elektrické zastávkové označníky. Po přetočení kmitočtu lze tento vysílač použít i v dalších evropských zemích – Slovensko, Rakousko a Německo. Vysílačka má 6 tlačítek, pod kterými jsou uloženy jednotlivé fráze. Výběr frází záleží na tom, k čemu slouží a na preferencích těch, kdo majáček poskytují.



7. Vysílačka v holi

Existuje také varianta, kdy je vysílačka zabudovaná v rukojeti orientační bílé hole. Disponuje pouze 3 tlačítky a jejich funkce jsou proto zdvojeny.

VPN: Vyhledávání (tyflopomucky.cz)


8. Mini Guide (Austrálie)

Mini Guide je elektronická pomůcka sloužící k samostatnému pohybu. K detekci překážek využívá ultrazvuk. Pomůcka vibruje, aby indikovala vzdálenost k objektům - čím vyšší je rychlost vibrací, tím blíže je objekt. K dispozici je také zásuvka pro sluchátka, kterou lze použít k poskytování zvukové zpětné vazby – zřejmě ke kontrole dalším člověkem. Pomůcka váží 0, 20 kg a stojí 741 AUD. Pomůcka se drží v ruce tak, aby senzory směřovaly dopředu. Slouží jako doplněk k bíle holi či vodicímu psu, nepoužívá se jako primární pomůcka prostorové orientace. 

Zdroj: MiniGuide Ultrasonic Echo-location Detector | eShop (visionaustralia.org)


Komentáře