Zaměstnávání osob se zdravotním postižením - zrakové znevýhodnění

     

Při mém působení na Západočeské univerzitě jsem měla předložit úvahu na téma problémů se získáváním práce osob se zdravotním postižením. Za sebe jsem tedy mohla hovořit o zrakově handicapovaných. Moje postřehy a zkušenosti shrnuje v malé úvaze následující text.


Linda čte text v knize pomocí lupy


    Nabídka práce pro OZP je v dnešní době velmi diskutovaným tématem. Práce je pro ně nedostatek, neboť každé postižení má své zdravotní limity.  Pokud se tedy člověk se zdravotním handicapem rozhodne hledat zaměstnání, vyrazí na příslušný Úřad práce.


    Často už je kolikrát problém samotný ÚP. Pokud tam přijde takto postižený člověk (zrakově), tak se často dozví, že práce není pro zdravé lidi, natož pak pro handicapované. V lepším případě je nabídnut nějaký rekvalifikační kurz, což občas je kvitováno a ze zrakově postižených se tak stávají např. maséři, nutno říci, že zrakově postižení bývají maséři výborní. Pokud však máte několik vysokých škol a přišli jste o zrak, tak je to složitější, chcete-li se držet oboru svého vzdělání.


    Již počáteční kontakt s úředníkem je chaotický. Většina lidí, kteří mají problémy se zrakem, chodí s doprovodem. A pokud úřednice začne mluvit na doprovod, tak je vše ztraceno, neboť tímto, do té doby sebevědomého člověka, opustí snaha prodat sám sebe a své znalosti a zkušenosti, neboť je o něm hovořeno ve třetí osobě, tj. ať si sedne sem, ať se tady podepíše…


 Vůbec samotná komunikace je problém. Není-li kvalitní komunikace, tak výsledkem nemůže být ani kvalitní závěr. Takže lidé pak odcházejí spíše znechuceni, nežli s nadějí na zisk nového zaměstnání.


    Já sama raději hledala práci prostřednictvím internetu a sociálních sítí. Nutno říci, že když se tam objeví něco, co je vhodné pro OZP, tak spíše pro manuální práce a pro lidi s pohybovým handicapem. Smyslové vady jsou náročnější v tom, že je třeba jistá úprava pracoviště, což sebou nese jisté náklady a jistou práci.


    I když osvěta probíhá, tak stále se zaměstnavatelé ptají: Vy nevidíte? A jak čtete? Pomocí počítače? To se mi nějak nezdá… Sama jsem několikrát zažila předsudky tohoto typu. Na obranu zaměstnavatelů nutno říci, že pokud nemá člověk s OZP zkušenosti, pak je pro něj zaměstnání takové osoby novým podnětem a velkou neznámou. Proto na začátku mohou vznikat komunikační bariéry a rozpaky na obou stranách.


    Lidé se zrakovým handicapem mají specializované pomůcky či speciální software, díky nimž mohou práci vykonávat.


    Obavy a možné předsudky z praxe - bohužel však ani předvedení dokonalé znalosti svých kompenzačních pomůcek nezaručí, že zaměstnavatel přijme do pracovního poměru člověka se zrakovým handicapem. 


    Zrakově postižený předvedl odečítač obrazovky potenciálnímu zaměstnavateli, aby ukázal, že se efektivně pohybuje na internetu, ovládá mail klienty, práci s internetem a MS Office, avšak reakce zaměstnavatele byla ta, že nerozumí tomu, co hlasový výstup čte. Zaměstnavatel odečítači rozumět nemusí a těžko bude, když používá výhradně zrak, a sluch není jeho prvotně využívaným smyslem. Takže takto už měl pochybnost o tom, že ZP bude kvalitně pracovat, když on, jako zaměstnavatel, tomu mluvícímu počítači nerozumí.


    Další obava zaměstnavatelů je, že budou muset při zaměstnávání ZP pořizovat drahé softwary (odečítací programy) na provoz počítače. Každý zrakově postižený má více licencí, tudíž obava je lichá, neboť si ZP mluvící program přinese sebou.


    Občas je třeba na pracovišti se ZP tolerovat menší úpravy interiéru -  někdo potřebuje více světla, jiný méně, je třeba nenechávat nebezpečně otevřené dveře, či židle v cestě. Ale to už jsou věci, které jsou bez finančních nákladů a které jsou na domluvě v kolektivu. Zaměstnavatele však zaskočí, neboť je to zásah do jejich status quo a už je třeba dělat nějaké změny.


    Opět připojuji i svoji pracovní zkušenost: cestovní kancelář hledala na překlad do angličtiny a němčiny pracovníka na dohodu o provedení práce s tím, že se překládali informace o lokalitě, popis místa pobytu, ubytovacího zařízení, cenách aj. Zprostředkovatelka práce tvrdila, že tyto informace dosud nikdo nepřekládal, jelikož zaměstnanci cestovní kanceláře mají jinou práci, takže pomoc s překladem se jim bude hodit i marketinkově, že když informace na webových stránkách budou v cizích řečech, bude to lákat zahraniční klienty. Zdůrazňuji, že kancelář je v provozu již několik let, snad desetiletí, a dosud zmiňované informace byly jen v češtině, a i tak to poptávku uspokojovalo. 


    Nikdo na požadovaný překlad informací nespěchal. Zástupkyně cestovky věděla, že mám zrakový handicap, že vše musím číst pečlivě odečítačem obrazovky; že to není tzv. kouknu a vidím. Věděla, že by mohla žádat o příspěvek na OZP na Úřadu práce, nač jsem jí upozornila. Avšak po měsíci práce jsem obdržela e-mail se zněním, že sice obsahově a formálně je moje práce v pořádku, ale je toho méně, než si představovali. Tudíž jsem byla propuštěna s tím, že je odvedených překladů málo, a že čekali větší množství odvedené práce. 


    Na toto měla samozřejmě právo, ale zarazilo mě to, že množství odvedené práce neměla s čím srovnat, když překlady přede mnou nikdo nedělal, takže do dnes netuším, s kým nebo čím množství srovnávali. Pokud mysleli, že práci, kterou nedělali léta, zvládnu za měsíc, tak to měli opravdu přehnaná očekávání.


    Nutno říci, že každý OZP potřebuje větší časovou dotaci na svoji práci hlavně, když se jedná o zrakově postiženého.  ZP musí číst a vnímat vše jen sluchem (potažmo hmatem). Nemůže očima skákat v textu ani si dát texty vedle sebe a proškrtávat, ale práci může odvádět kvalitně a efektivně, leč pomaleji. Při zaměstnání OZP je důležitý čas na adaptaci, ten potřebuje i intaktní jedinec, aby se sžil s novým prostředím a novými podmínkami. ZP o to více potřebuje adaptaci na prostředí a pracovní rytmus.


    Doufejme tedy, že v dalších letech nebude handicap tak stigmatizující a že za nás budou mluvit naše životopisy nikoli handicapy.

 


Komentáře

  1. Lindo, zrovna na tohle téma diskutujeme na https://www.facebook.com/groups/160282561420179/?multi_permalinks=990700368378390&notif_id=1631166424404689&notif_t=group_activity&ref=notif ve skupině Nevidomí a slabozrací Češi a Slováci.
    Já bych k tomu měl jen jednu připomínku a to sice problém s tím softwarem. Instalovat si licenci speciálního softwaru na pracovní počítač někde ve firmě a pak když to dopadne tak, jak jsi popsala výše, je problém, protože ta licence ti tam pak zůstane a přijdeš o ní. Řešením je přinést si svůj notebook (taky může být problém u ITáků ve firmě) a nebo mít např. u ZoomTextu licenci na klíčence, ale to něco stojí a navíc, pokud už ti přispěli z ÚP na instalační licenci do PC, tak si to musíš zaplatit ze svého. Ale vezmi ďas ty peníze, kdyby to stálo za to!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat