Vánoce a zrakově postižení

     Tento text je takovým malým zamyšlením či vhledem do atmosféry Vánoc, a to v tom smyslu, zda jsou tyto svátky jiné pro lidi se zrakovým postižením. Míněno, zda slavení vánočních svátků nějak ovlivňuje zrakové postižení. Často se mi totiž stávalo, že se mě lidé ptají: "a jak to děláš na Vánoce?" A co cukroví? A to asi dárky nebalíš? A co výzdoba?

    Tak to vezmeme hezky od začátku a já vám povím, jak to mám já a také vám povím, jak to například mají moji blízcí přátelé se zrakovým postižením.

     Já osobně Vánoce zbožňuji, sice nejsem člověk věřící, a tak charakter našich vánoc nemá takový ten pravý náboženský podtext, ale jsou to pro mě Vánoce klidu, pohádek a hlavně setkání s rodinou a blízkými přáteli. Velice ráda lidi obdarovávám, miluji vymýšlení dárečků, takových, aby udělali radost a byli přímo na míru tomu, pro koho je dárek určen. Přiznám se, že mám ráda hodně dárků a mám ráda to, když lidé kolem mě mají radost. S tím souvisí i shánění a balení dárků. Protože samostatně si do obchodu zajít nemůžu, mohu samozřejmě s kamarádkou, manželem, švagrovou, ale to zase nepořídím dárek pro toho, s kým jdu. Proto nejraději nakupuji na internetu. Dnešní doba je stejně stvořená pro nákupy online nejen pro lidi se zrakovým handicapem. 

    Samozřejmě i online nakupování má svá úskalí, často se stává, že vyberu konkrétní dárek, líbí se mi moc, cena je přijatelná, a přijde zádrhel např. v podobě výběru platební metody a dopravy. Tudíž stránku opouštím a tedy hledám novou, která bude více blind friendly s odečítačem obrazovky. Samozřejmě to, že ne vždy je první nákup úspěšný, zabere větší množství času, než když to dělá člověk, který vidí. Ale s tím se musí počítat a nesmí vás to odradit. Protože většina eshopů není zcela přizpůsobená blind friendly nakupování s odečítačem obrazovky.

    Takže formou online pořizuji dárky již několik let. Když dárečky dorazí, tak je samozřejmě nutné zabalit. Lidé se právě často diví, jak můžu bez kontroly zraku dárky balit. Já sama říkám, že je balím naprosto stejně jako, když bych na to viděla. Prostě si to osahám, předem nastříhám lepenku, poměřím, jak velký bude potřeba ustřihnout kus balícího papíru dle velikosti balíčku a pak zabalím. Vždy si vše osahám a pohmatem, zda mi to pasuje, přelepím a je zabaleno. Naší domácnosti balím všechny dárky já, manžel na to sice vidí, ale tuto činnost přenechává mě. Pomáhá mi se stříháním papíru a lepenky, takže nám to jde rychle a efektivně.

    Tak tu máme výzdobu… Než začnu s popisem našeho vyzdobeného bytu, tak se chci zmínit ještě o atmosféře, kterou mám ráda. Protože jsem milovník všeho, co svítí, což bude ještě zmíněno, tak zbožňuji courání po vánočních nákupních centrech.  Ráda si prohlížím výzdobu, svítící stromky, řetězy, hvězdy... líbí se mi přecházení z obchodu do obchodu, kdy v každém hraje jiná vánoční hudba a v každém je trošku jiná atmosféra. Ale rozumím tomu, že nákupní turistika není koníčkem pro každého. 

    Častým dotazem je, zda si zdobím byt, když na to nevidím. Odpovědí je, že samozřejmě. Já mám ještě zbytek zraku, tak si výzdobu ráda udělám. Pro mě je důležité, když výzdoba svítí, abych z ní něco měla. Takže ráda pořizuji různé světelné řetězy, svítící stromečky nebo svítící svíčky. Teď, když máme malou dceru, tak kupujeme svíčky, které nehoří plamenem, ale pomáhá jim ke světlu led dioda a baterie. Různě po bytě nám stojí keramické ozdoby, zvonečky, miluji adventní věnec. Vůbec nezáleží na tom, zda člověk vidí, ale jak to cítí srdcem, a jak si přeje, aby ten jeho byt vypadal. Protože i člověk bez zrakové kontroly si hmatem dokáže představit, jakou ozdobu použil a jak asi vypadá. To, že pro něj vypadá jinak, než jaká ve skutečnosti, není důležité. Když nevidomý člověk dostane kvalitní popis, tak si představu o konkrétním vzhledu udělá.

    Takže volba výzdoby nezáleží ani tak na tom, zda na to vidíte či ne, ale zda jste typ člověka, který výzdobě preferuje. Mám spoustu vidících přátel, kteří výzdobě neholdují, zdá se jim přehnaná a kýčovitá. Co se týče výzdoby vánočního stromku, tak to mám úplně obráceně, ten já nezdobím. Nezdobila jsem ho ani v době, když jsem bydlela u rodičů. Protože výsledný vzhled vánočního stromku chci mít jako překvapení. Takže se na tom podílím maximálně tak, že podávám ozdoby, nebo je vyndám ze skříně. Ale variantu výzdoby, volbu konkrétních ozdob, řetězu či girland nechávám na tom, kdo zdobí. V našem případě je to můj manžel, když jsem bydlela u rodičů, tak to dělal můj táta. Já jsem se vždycky těšila, až to bude hotové, až se budu moci jít podívat do setmělého obývacího pokoje, kde výsledný stromeček bude svítit. Manželovi to bylo ze začátku divné, že mu nepomůžu se zdobením, ale když jsem mu vysvětlila, jak to mám, tak to pochopil a ví, že se na jeho výslednou volbu výzdoby stromku moc těším.

    A pak tu máme ještě pečení vánočního cukroví… Tohle se přiznám, je pro mě taková nepopulární disciplína. Já sama cukroví moc nevyhledávám, sním pár kousků za celé Vánoce, dalo by se to spočítat na prstech obou rukou. Ale mám ráda, když je cukroví na stole, je připraveno pro návštěvy, manžela či rodiče. Takže i když ho sama nejím, nebo bych ho nemusela mít, tak mi to ale nedá a chci ho doma mít, protože k Vánocům patří. 

A proč to nerada dělám? S cukrovím je za mě velká práce. Je třeba těsto vyválet, udělat malé titěrné tvary, pak to upéct, ještě hezky nazdobit nebo slepit a člověk s tím stráví hodiny času. Tady za sebe musím říct, že je pro mě limitující to, že na to nevidím. Pro mě není problém udělat těsto, mám mluvící kuchyňskou váhu, tak to jde samo. Těsta bych mohla klidně sázet jako housky do pece. Co mě už pak nebaví a trvá mi strašně dlouho, je těsto vyválet a vykrajovat poslepu. I když, i tohle by se s určitým nasazením dalo zvládnout. Největší problém u mě je, že nepoznám, kdy je to pečené. Když peču bábovku a nějakou buchtu, tak člověk do toho píchne a už ví, jak zhruba dlouho péct. U toho cukroví je časová tolerance velmi omezená. Protože tam i dvě či tři minuty mohou hrát zásadní roli. A to není ještě vše, pak je třeba cukroví ještě namazat. Nebo ozdobit, pomalovat… Proto je za mě s cukrovím velmi velké úsilí s nejistým výsledkem. Ale – znám hodně žen se zrakovým postižením, které toto milují. Vyžívají se v pečení cukroví, ve zdobení, nevadí jim s tím strávit hodiny času.

    

    Ale jak jsem psala, cukroví chci mít a také mám. Udělám si tedy těsta, a potom přijde moje mamka, která mi pomůže s tvary cukroví a hlavně s pečením. A můj manžel pak lepí. Letos jsme dělali i perníčky, které měl manžel s dcerou pokreslit. Ale dcerce zachutnaly natolik, že jich do vánoc zbylo tak malé množství, že už nemá cenu na ně něco kreslit. Jediné, co dělám sama a miluji to, jsou vosí hnízda. I když je ničím neplním, protože miluji pouze to těsto, ale udělat si je, nacpat i do formiček, vyklopit a osadit piškotem, to se zvládne velmi dobře.

    A pak jsou tu pohádky… Já zbožňuji tradiční české pohádky, jako je Zlatovláska, Tři oříšky pro Popelku, něco modernějšího Anděl páně. V dnešní době už většina televizních programů má audio popisek, který je skvělým průvodcem při sledování televizních programů pro zrakově postižené, a tak si můžu i vánoční a silvestrovský program dosyta vychutnat.

    Tak to jsou ve zkratce naše Vánoce. Přeju všem, ať si je užijí v klidu a ve zdraví, abychom se mohli společně při dalším čtení a psaní potkávat i v roce 2023.