Pracujeme s hendikepem – problémy při zaměstnávání OZP II

      V jednom z minulých článků na mém blogu (zde) jsem se zamýšlela nad limity zaměstnávání OZP, v mém případě lidí se zrakovým hendikepem. Stanovila jsem problém, který si myslím, že existuje při zaměstnávání lidí s hendikepem. Pokusila jsem se nastínit příčiny problému a jak by se měly tyto příčiny odstranit. V tomto článku bych ještě chtěla pokračovat s řešením zaměstnávání lidí se zrakovým hendikepem. 


Linda čte text v knize pomocí lupy


    Změny, které by měly být důsledkem změn v pohledu na zaměstnávání ZP patrné, by se daly rozdělit na dvě kategorie – a to změny v rovině individuální a obecné. Rovinou individuální je myšlen každý zrakově handicapovaný jednotlivec, který se do procesu změn zapojí. Změna by proběhla na jeho osobní úrovni, kdy by se vlivem psychologického koučování posunul ve vnímání sama sebe, v dostatečné míře asertivity, aby dokázal odrážet negativní tlaky vůči jeho osobě a handicapu, dále získání dostatečných kompetencí zahrnující schopnost efektivní komunikace, schopnost výstižného psaného projevu, tvůrčí přístup, schopnost adaptability a rozhodování, které by mu pomohly stát se plnohodnotným uchazečem na trhu práce. 


        Změna v rovině obecné je míněna tak, že pro pracovní trh by vznikli noví relevantní uchazeči o zaměstnání, kteří by byli vybaveni základními soft skills pro výkon konkrétní pracovní pozice s tím, že zaměstnavatel by přesně věděl, jaké jsou přednosti a limity zaměstnávání člověka se zrakovým hendikepem, tzn., že zaměstnavatel bude přesně vědět o specifických potřebách osoby, kterou se chystá zaměstnat.


        Bylo by vítané, kdyby byly odstraněny komunikační šumy mezi potencionálními uchazeči o práci a jejich zaměstnavateli. Zrakově hendikepovaný by měl umět srozumitelně vykomunikovat případné odstranění bariér na svém potencionálním pracovišti. To znamená, že by měl umět konzultovat návrhy zaměstnavatele a objasnit mu, že mnoho úprav na pracovišti je zcela gratis bez jakýchkoli finančních prostředků, a naopak by měl umět nabídnout zaměstnavateli rozbor financí náhradního plnění, který může být příjemným benefitem pro poskytovatele práce, pokud zaměstnávají OZP. 


        A jaké aktivity by měly směřovat k naplnění všeho, o čem píšu? Veškeré aktivity by měly mít za cíl rozvíjet soft skills (sociální kompetence člověka se ZP). Aktivity by měly směřovat tak, aby zlepšovaly výkon a kvalitu života lidí se ZP, jelikož jsou často vyžadovány zaměstnavateli na pracovní pozice veškerých úrovní. Aktivity by se měly realizovat ve smyslu na úrovni poradenské, informační a vzdělávací. 


        V rámci vzdělávacích aktivit by měly být zdokonalovány dovednosti v oblasti informačních technologií – naučit se psaní životopisů, naučit se správně citovat, lépe vyhledávat a zpracovávat informace, které souvisí s informační gramotností. 


    Také by se měly podporovat motivační aktivity, které by souvisely s poradenskou a informační činností. Tyto aktivity by pomohly v jednání a chování klientů za dosažením jejích cílů. Mám na mysli workshopy vedené kvalifikovanými profesionály, besedy se zajímavými hosty, motivační rozhovory, semináře na téma podpory aktivit k získávání pracovních návyků a zkušeností.


     V rámci psychologických aktivit by se mohlo jednat o zvyšování sebevědomí, nácvik asertivity, schopnost sebeprezentace, podpora přijetí vlastního hendikepu a s tím i uvědomění si jiných předností.


     Ve skupinových setkáních je kvitována osobní zkušenost, jelikož je výborným prostředkem k odbourání strachů a obav, může působit také motivačně na ostatní účastníky a klienty. 


       Dále to chce podpořit praktické aktivity, tj. zkušební pohovory s personalisty, krátkodobé pracovní stáže u zaměstnavatelů.


    Přednášky na školách – aktivita v rámci psychologického tréninku, kdy by ZP veřejně vystoupil a promluvou by se snažil přiblížit publiku svůj hendikep, život a boj a s ním. Tím by sám sebe zbavoval ostychu a nepříjemností spojených s prezentací vlastní nedokonalosti, a zároveň by prováděl osvětou akci vůči zdravé části populace.   


    Dále by se mohly realizovat další osvětové akce směrem k laické veřejnosti, tak aby se hendikepovaní dostali co nejvíce do podvědomí bez negativní konotace. Veškeré aktivity by měly být utvářeny v návaznosti na potřeby cílové skupiny.


    Bylo by tedy ideální cílené vytvoření pracovní skupiny pouze lidí se zrakovým hendikepem, kteří se soustavně budou připravovat nejen teoreticky, ale i prakticky na proces hledání zaměstnání. Komplexní systém přípravy, který by zahrnoval proces vzdělávání v oblasti komunikačních dovedností, osobního rozvoje, ale i prezentačních dovedností, a tak by se rozvíjely dnes tolik – na trhu práce ceněné – soft skills. Účastníci by dostali mimo teoretických znalostí také poradenské a psychologické konzultace, aby navzdory svému handicapu byli výkonnější a efektivnější na poli pracovního uplatnění.


    Když by byl někdo ochotný vytvořit takové podmínky pro rozvoj lidí se ZP, kteří by pak měli větší šanci uplatnit se na trhu práce, měl by znát i rizika, která z toho mohou plynout. Rizikem je, že i když se skupina zrakově postižených kvalitně vyškolí na všech zmiňovaných úrovních a její členové budou schopni pracovní seberealizace, může stále přetrvávat obava zaměstnavatelů obsadit pracovní místa právě OZP, a to zrakově hendikepovaným. I přes veškerou argumentaci mohou být předsudky poskytovatelů pracovních pozici silnější než logická argumentace. 


    Dalším rizikem, které může nastat, je politická změna, která zapříčiní změnu legislativy, kdy zaměstnávat OZP nebude nikterak finančně zajímavé pro zaměstnavatele. 


    Dalším teoretickým rizikem by mohl být náhlý skokový vývoj informačních technologií, na který by nestihly reagovat asistivní technologie – v podobě softwarových a hardwarových kompenzačních pomůcek, které ke své práci zrakově postižení bezvýhradně potřebují. Toto riziko je však, podle mě, s ohledem na rychlost technologického vývoje v posledních letech nepravděpodobné.  



Komentáře