Jak přežít covidové šílenství

    V médiích často v této covidové době čteme, jak přibývají psychické choroby, sebevraždy či deprese… Situace je náročná pro každého, jelikož je pro nás všechny nová – nemáme zkušenost, nemáme svá rozhodnutí s čím porovnat, nemáme precedens, kterým bychom se mohli inspirovat. I když historie zaznamenala mnoho obdobných epidemií, ale v roce 2020 - nyní už i  v roce 2021 - je třeba na vše nahlížet v kontextu doby a možností, co aktuálně máme. Že je tato doba náročná i pro zrakově postižené jsem psala zde, kde si můžete příspěvek přečíst. 

Linda a Cilka v lese (fotka s efektem sépie)

    Já dnes přináším malý návod, jak nebýt otrokem koronaviru a zachovat si v rámci možností zdravý rozum. I když je jasné, že nejistota vládne naším žitím, ale pojďme společně tento pocit zmírnit. 

    Na počátku pandemie v ČR, tj. v březnu letošního roku, jsem hltala každé slovo ve zprávách – v poledne, v šest hodin v podvečer, ale i večer. Sledovala jsem grafy nakažených, statistiky z okolních států, vydaná opatření. Snažila jsem se ve všem zorientovat a tvořit si na věc vlastní názor. Jenže informací bylo tolik, že člověk byl v zajetí čísel a akorát umocňoval strach z neznámé nákazy. Jak šel čas, změnila se ostražitost vůči viru spíše ve vyčkávání. Informace se stále hrnuly a hrnou – občas si protiřečí a vzájemně se vylučují. Tedy, ve stylu Haliny Pawlowské , moje první rada zní – Žádné informace o covidu, dobré informace. Nestaňte se tedy otrokem sledování zpravodajských relací a informačních serverů.
 

    V březnu vláda omezila i venkovní pobyb – pouze ve dvou a s ústenku, restrikce se posléze zmírnily, pak se zase upravily, zavřely obchody, provozovny, knihovny sportoviště… Na podzim to udělali znova, vše zavřeli, pak zase otevřeli, děti šly do školy, pak zase nešly… Do zaměstnání někdo chodil, jiný nechodil, další tam byl až moc… Moje druhá rada – Když někam jít, pak na procházku do přírody, do lesa. Čerstvý vzduch a klid přírody léčí tělo i mysl. 

    Často se mi v této době stává, že když se bavíme s přáteli, příbuznými, pak v hovoru opět směřujeme k tématům jako, co říkáš novým nařízením, a ta čísla zase rostou a těch mrtvých…Rozhodně tyto hovory nikomu a ničemu neprospějí. Inspirujme se v další radě Francouzi – třetí rada zní – Když nevím, o čem mluvit, mluvím o počasí, ne o Covidu. 
 

    Hodně z nás je v rámci pandemie doma na home office – já sama také – jako člověk působící na akademické půdě Západočeské univerzity jsem neměla komu přednášet. A jako pracovník v sociálních službách jsem měla svoji práci s lidmi se zrakovým hendikepem také v jakémsi nouzovém a omezeném režimu. Když máme tedy více času na trávení doma – restaurace, kavárny, shopping centra jsou zavřená, věnujme čas nějaké tvůrčí činnosti a rozvoji sebe sama. Moje čtvrtá rada zní – Buďme kreativní. Věnujme se více sobě, rodině, dělejme to, nač si myslíme, že nemáme v „normálním“ životě čas. Zkusme třeba kreativní tvoření, psaní, malování. Čtěme knihy, na které se v poličce práší, naučme se něco nového, nebo se pusťme do toho, nač jsme jindy neměli odvahu. 

    S tím, že trávíme více času doma (uvědomuji si, že ne všichni mají možnost tohoto luxusu býti více doma), souvisí i moje další rada, již pátá – V přátelství je síla – kontaktuje své přátele, zavolejme jim, napišme jim e-mail. Projevme zájem o to, jak se mají, cítí, projevme jim účast. Nikdy nevíte, kdy jim svou náklonost budete moci projevit naposledy.

    K mému velkému zármutku již není mezi námi člověk, který podlehl právě onemocnění COVID-19. Byl to člověk pro mě velmi inspirativní a motivující. Byl to profesionál v tom, co dělal, jak dokázal lidi pozitivně ovlivnit a motivovat. Nesmírně jsem si ho vážila a navždy budu mít respekt před tím, co pro lidi se zrakovým hendikepem udělal. Pan Josef Cerha bude chybět všem, kteří ho znali a milovali. 


    A závěrem snad jen jedna poslední, šestá rada – Když máte splín udělejte si radost. Někoho potěší nové botky, jiný si dá zase kousek něčeho dobrého na zub… A pokud nechcete konzumem těšit sebe, potěšte někoho ve svém okolí, ať úsměvem, příjemným slovem či pozdravem. 

    Buďme tedy stateční a silní. Chraňme si v rámci možností své zdraví, ale dbejme i na zdraví těch ostatních, jelikož je to opravdu to nejcennější, co všichni máme. 


Komentáře