Počasí a zrakově postižení

        Je tu opět podzim, přijde zima. A s tím jsou spojeny i nešvary počasí, které mohou pěkně znepříjemnit samostatný pohyb zrakově postižených. Možná si říkáte, jak by počasí mohlo ovlivnit někoho v tom, zda má či nemá vyrazit ven. Tak si to osvětlíme.

Linda a Cilka nedaleko hradu Kašperk - sychravé počasí


    Jelikož se zrakově postižení orientují při prostorové orientaci sluchem, tak deštník nebo kapuce není vítaným pomocníkem. Jelikož bubnující déšť do deštníku může pěkně zkreslit vjemy, které potřebuje vnímat, tudíž nemusíte slyšet přijíždějící auto či špatně odhadnete jeho vzdálenost. Další věcí je, když má člověk v jedno ruce psa, v druhé signalizační hůl, pak se deštník již nikam nevejde.


        Zrovna tak kapuce od bundy i pláštěnky je spíše nepřítelem než ochráncem před deštěm. Opět si kapucí přikryjete uši a nic neslyšíte.


        Vítr – ani při silném větru se nelze spoléhat na to, co slyšíme, resp. Neslyšíme to, co bychom potřebovali. Silné poryvy větru znemožňují odhad vzdálenosti přijíždějícího vozu, kolikrát není ani šance automobil slyšet. Kolikrát jsem stála a čekala, jestli bude mít vítr chvíli pauzu, abych slyšela, zda je možné přejít.


        Slunce – i slunce může působit některým typům zrakového postižení problémy, a to se silným oslněním. Kdy? Když k orientaci ještě zrak používají, pak díky slunci nevidí to, co by potřebovali ke svému efektivnímu pohybu. Na tyto případy je možno vybrat vhodné filtrové brýle, které filtrují určité vlnové délky a upravují jas a kontrast. Různá zraková postižení pak preferují jinou barvu filtrových skel.

        Zrovna tak je nepříjemné střídání velkého jasu a oblačna. Když člověk ke své orientaci využívá zrak, pak musí při své cestě nasazovat  a sundávat sluneční brýle dle aktuálního dění na obloze.


    Sníh – sníh je asi největší těžkostí při orientaci zrakově postiženého. Ztrácí se veškeré orientační linie, zrakově postižený se nemá pak podle čeho orientovat, nemůže si holí nahmatat terénní body – obrubníky, rozhraní tráva/chodník. Zrovna tak vodicí pes nepozná, kde končí chodník a začíná silnice, je-li vše pokryto sněhem.


    Spadané listí – i to pokryje vodicí linie a působí tak orientační těžkosti zrakově postiženému. V tomto případě snad je východiskem apelovat na příslušné městské obvody, aby pravidelně listí uklízely.


        Den a noc – obdobně je tomu v situaci, kdy se tzv. smráká, kdy je přechod ze dne do večera. Tudíž není světlo ani tma, lampy ještě nesvítí. I toto může být komplikací při orientaci v prostoru.


        I úplná tma může být pro někoho komplikací, a tak se snaží své pochůzky přizpůsobovat svým potřebám.


        Možná teď vypadá, že vlastně zrakově postižení nemohou vycházet ven, protože vždy se nejde situace, která je pro ně kontraindikací k vycházení. Není to tak, že by seděli doma a nevyšli ven, ale spíš jsem chtěla říci to, že i meteorologická situace může významně ovlivnit samostatný pohyb a znepříjemnit ho.


        Proto se nerozpakujte, chovejte se přirozeně, zkuste pomoci, ale pomoc nevnucujte. Pokud pomoc zrakově postižený nepřijme, tak si to neberte osobně. Hodně zrakově postižených však pomoc rádo přijme např. na rušných křižovatkách, nebo když nefunguje akustický prvek na semaforu.


    Stačí, když nabídnete nevidomému, aby se lehce zavěsil do vaší paže, může tak jít krok na vámi a stihne na vše včas reagovat. 

 

Komentáře