Jak se líčí ženy se zrakovým postižením?

    Nejednou se mi stalo, že se mne lidé ptali, vy opravdu nevidíte? Vždyť jste nalíčená. A nebo naopak – já na to vidím, a nenalíčila bych se tak dobře jako ty. Co se týče prvního tvrzení, tak mi připadá zcela zcestné, jelikož přeci není přímá souvislost mezi tím, že nevidím a tím, že se nechci líbit nebo snad vypadat neudržovaně. Ženy, které nevidí, se také oblékají velmi vkusně, nosí vhodně zvolené doplňky, a dokonce si lakují nehty.

    To, že je žena nalíčená a má nalakované nehty, a je nevidomá, neznamená přece, že předstírá svůj zrakový hendikep. Notabene, když se s někým potkáme poprvé, tak většinou se dá na první dojem. Ne nadarmo se říká, že šaty dělají člověka a zrovna tak si lidé, co vidí, dělají první dojem vizuální. A já chci výborně vypadat a působit upraveně a elegantně i na své okolí. Nejen například v zaměstnání, ve škole, ale i při hledání partnera.

    Proto dnes přináším takový malý návod, jak se líčím já. Mám sice nepatrný zbytek zraku na jednom oku, což mi při líčení nápomocné nikterak není. Jelikož nejsem s to rozeznat detaily, a vlastně ani detailní barvy produktů, které používám. I přesto se líčím již přes dvacet let, tak už to mám takzvaně v ruce a je to moje denní rutina.

    Nejprve je tedy třeba připravit pleť na nanášení make-upu. Ráno aplikuji na svoji pleť takzvanou skin care tzn. péči o pleť, pleť je třeba ráno vyčistit, tonizovat a nanést na ní krém podle typu vaší pleti.

    Nyní je třeba připravit pleť na nanášení make-upu, jelikož chci, aby make-up krásně na pleť sedl a vydržel co nejdéle, tak před jeho nanesením používám takzvanou bázi. Buď přípravek na bázi silikonu, který krásně vyhladí pleť, zaplní póry ale není vhodný ke každodennímu použití. Na trhu je velké množství těchto podkladových bází pod make-up, ať se jedná o báze hydratační či na citlivou pleť. Opět záleží na tom, jakou máte pleť a co vám sedí.

    Zhruba po deseti minutách od aplikování báze nanáším make-up. Při výběru make-upu je opravdu stěžejní volit správný odstín, to znamená, že je dobré vědět, jaký typ pleti máte, zda do růžova, neutrální nebo spíše do žluta. Samozřejmě i já při výběru make-upu sebou beru doprovod, který mi pomůže zvolit správný odstín make-upu. I když na umělém osvětlení v drogerii je trefení správného odstínu občas také oříšek i pro vidícího.

     Také je třeba, abyste věděli, zda máte pleť mastnou, normální, či suchou a dle toho volili vhodný make-up, protože matující make-up na suché pleti by vám mohl nechávat šupinky, vysušovat pleť, což výslednému vzhledu make-upu také nepřidá. Když jsem se začínala líčit, tak se make-up nanášel pouze prsty. Ještě dnes to někteří lidé dělají. Avšak mezitím na trhu vznikla nepřeberná škála štětců a houbiček určených přímo na nanášení make-upu. Já volím pro nanášení make-upu štětec, kterým make-up krásně do pleti zapracujete. Když nemáte zrakovou kontrolu nad líčením, tak pro mě platí pravidlo méně je lepší než více. Proto, i když je make-up krycí a výrobce deklaruje, že můžete klidně make-up vrstvit, já nanáším vrstvu zpravidla jednu. Abych posléze, když na to nevidím, neměla místo slušivého make-upu na obličej masku.

    Když se líčím, tak mám vždy po ruce čistý papírový kapesníček. Mám-li pocit, že jsem make-upu nanesla více, než jsem chtěla, otřu okraje obličeje podél čelisti, aby se tam případně množství make-upu moc nezdržovalo. Otřu oblast kolem očí, pusy a nosu. Tam má tendenci se držet nejvíce.    

    Po make-upu následuje korektor, je třeba zamaskovat případné nedostatky na pleti a prosvětlit oční okolí. Nanesu tady lehce pod oči a na místa, která chci skrýt. Nanáším ho také štětcem a nebo prsty, pokud chci zacílit přímo na nějakou drobnou nedokonalost či pupínek. 

    Další krok mého líčení je pudr . Volím pudr tónovaný, to znamená lehce zabarvený, já jsem velmi světlý typ, tak volím i velmi světlé produkty. Opět to záleží na barvě a tónu vaší pleti.  Preferuji pudr zapečený, to znamená slisovaný v pánvičce. Nemám ráda pudry sypké, a ani nepoužívám pudry transparentní, ty jsou bílé barvy, a mají tendenci na pleti nechávat fleky. A to bychom nechtěli, když to nemůžeme po sobě zkontrolovat. Na pudr používám štětec k tomu přímo určený.

    Protože jsme na obličej nanesli make-up, korektor a pudr, tak je třeba dodat obličeji nějaké kontury. Protože mám už dlouhé roky praxi, tak používám tvářenku, bronzer a rozjasňovač. Když jsem s líčením začínala, vystačila jsem si pouze s tvářenku na zdravíčka.  

    Bronzer – je tmavý pudr, kterým vytváříme kontury na obličej. Je možno s ním opticky zmenšit čelo, či ho nanést pod oblast lícních kostí. Nepoužívám jej pravidelně, někdy použiju jen bronzer a nepoužiji tvářenku. K tomuto účelu používám štětce na konturování, jsou menší a preciznější. Posléze nanesu zlehka tvářenku, na místa, kde naše babičky říkaly, že máme zdravíčka. U tvářenky volím opět světlejší tóny A ne příliš pigmentované produkty, přeci jen nechceme mít tváře jako Marfuška.

    A celý proces zakončím rozjasňovačem, takzvaným highlighterem. Ne vždy jej musíte dávat. Hodí se především na večerní líčení. Tvářenku, bronzer a rozjasňovač volím opět ve formě pudrové. K dispozici jsou ještě ve variantách tekutých, avšak ty mají tendenci zalézat do vrásek a do pórů a vyžadují preciznější aplikaci. U make-upu to mám úplně opačně, tam preferuji varianty tekuté. Produkty v tyčince se opět musí rozmazávat a rozpracovávat pečlivěji. A opět by mohly flekatět.

    Rozjasňovačem jsme zakončili takzvanou pleťovku. Máme tedy obličej hotový a zbývají nám oči a rty. Oči – pokud vám to zdravotní stav dovolí a můžete oči líčit, tak je pouze na vás, do jakého líčení se pustíte. Nicméně, i zde platí, pokud na to nevidíte, tak v jednoduchosti je krása. Já používám oční stíny a řasenku. Na očích samozřejmě nedokážu vykreslit líčení typu kouřové oko, ale použiju maximálně dva druhy stínu. A to jeden hodně světlý, až tělový do očního důlku – pod nadočnicové oblouky a druhý taktéž světlý, jiného odstínu na celé pohyblivé víčko. Někdy použiju pouze jeden a to na celé pohyblivé víčko. Protože mám oči hodně zapadlé, tak je třeba volit velmi světlé stíny. Takže mám nejraději odstíny růžové, béžové, či nude.

    U stínů je třeba volit výrobky kvalitní, jelikož zrakem nemůžete zkontrolovat, zda se stín dobře rozmazává, taky je dobré vědět, že jsou stíny kvalitní a rozetřou se rovnoměrně po celém víčku. Na oční stíny používám tzv. Blending brush. Štětec přímo na stíny určený. A po letech nácviku zvládnu nanést i vrstvu řasenky. Na začátku svého líčení a ještě roky poté jsem tento krok nedělala. Nechala jsem si vždy oči líčit od někoho vidícího. Dnes to již zvládnu, ale jsou i dny, kdy si ušpiním nos či se mi řasenka obtiskne na horní část oka. Proto, když nemám u sebe nikoho, kdo by mi stav po líčení řasenkou zkontroloval, tak tento krok vynechávám.

    Na obličeji je třeba ještě zmínit obočí. Dnes je trendem nechávat obočí spíše střapaté, ale dokresluje se pomocí stínu na obočí či zabarvených gelů. Já si nechávám obočí vytrhávat, dále je již nikterak nedokresluju. Kdoví, možná někdy v budoucnu se naučím i tuto rutinu.  U líčení očí jsem zapomněla zmínit oční linky, pokud chcete zazářit s oční linkou, tak je třeba jí nanést velmi precizně a tak, aby obě linky byly pravidelné. Což bez kontroly zraku nejde, proto nekreslím ani horní linku, a ani tu spodní vodní.

    Zbývají nám rty. Jsem velký milovník rtěnek. Mám ráda rtěnky matné, ale i např. s trochou lesku. Nanáším si rtěnky klasické, ale i tekuté. Co však mají všechny moje rtěnky společného je to, že jsou ve světlých odstínech. Ať v odstínech tělových či světlých růžových. Protože u těch nevadí, když nedodržíte přesnou konturu rtů. Bezpochyby rudá rtěnka vypadá krásně na každém typu pleti. Tam je však třeba precizně pracovat s konturovací tužkou a pak i s nanášením samotné rtěnky. Takže do toho se bez kontroly zraku nepouštím. Pokud máte rtěnku ve světlém odstínu, tak klidně kdekoli na lavičce, o přestávce, u počítače v práci, vytáhnete rtěnku z kabelky, přejedete s ní  rty a je hotovo.

    Mám ráda i lehké lesky na rty, opět ve světlých růžových barvách. Za mě lesk na rty nemusí mít v sobě velké lesklé části, spíš takové plíšky, ty pak ze rtů opadávají a není to moc komfortní. Také nemám ráda lesky, které moc lepí. Ale i tak je lesk vděčným prvkem dekorativní kosmetiky.

    A jako úplně poslední krok, který nedělám vždy, hlavně při líčení na nějakou večerní akci, je fixační sprej. Ten krásně zafixuje celé líčení, postříkáte si s ním hotový make-up, veškeré vrstvy se do sebe krásně vpijí a look tak vypadá konzistentně. A přirozeně. Fixačního spreje je třeba si dát pozor na to, aby vystřička, ze které sprej stříká nedělala příliš velké kapky na obličej. To by pak bylo kontraproduktivní.

    Pokud se vám zdá, že jsem vyjmenovala příliš mnoho produktů, v kterých se nevyznáte, tak pro začátek doporučuji jednu neutrální rtěnku a pudr. Před odchodem z domu lehce přepudrujete obličej, nahodíte rtěnku a věřte, že budete působit hned svěžejším dojmem. Pokud nejste příznivci pudrů, tak můžete zakoupit některý z BB krémů, což je tónovaný krém na obličej, který hezky jednotí barvu vaší pleti. Pak jen přidáte rtěnku či lesk a je hotovo.

    Toto byla tedy moje make-up rutina. Myslím si, že žádná žena se zrakovým handicapem se nemusí bát líčit. Jako u všeho nového a neznámého je třeba to zkoušet a cvičit se v tom. Je dobré, když máte po ruce někoho, kdo vás může pravidelně kontrolovat. Maminka, kamarádka, přítel či partner. Dělám-li já večerní líčení, tak mě vždy kontroluje manžel nebo ten, s kým vyrážím. Ale na denní lehký make-up si troufnu i bez kontroly vidícího. Přeju všem hodně štěstí při líčení a pro mě je make-up taková forma umění, tak se určitě nebojte a zkoušejte.