Moje první pracovní zkušenost

    Obecně zaměstnávání osob se zdravotním postižením je stále velmi problematické a hodně diskutované téma. I moje osobní zkušenosti tomuto nasvědčují. Sice jsem dosáhla nejvyššího vzdělání, co jsem na půdě vysoké školy mohla dostat, ale ani to mi nezaručilo získat důstojné pracovní místo.

    Po studiu na filosofické fakultě Západočeské univerzity jsem se chtěla ucházet o místo na katedře antropologie, potřebné vzdělání jsem měla, a na katedře jsem působila jako doktorand po dobu skoro 4 let. V té době ale pro mě místo na katedře nebylo, nebylo to však z důvodu mého zrakového postižení, ale z personálního dostatku na katedře.

    Již v té době, rok 2011, jsem působila hodně v různých komunitách zaměřených na práci se zrakově postiženými. Dělala jsem dobrovolnické aktivity v rámci akcí plzeňského Tyfloservisu – Den otevřených dveří, Sbírka Bílá pastelka, osvětové akce v rámci škol či veřejných akcí pořádaných různými subjekty. Měla jsem svého vodicího psa, se kterým jsme se angažovaly v rámci soustředění ve výkonů vodicích psů, závodech ve výkonů vodicích psů a jiných akcí na podporu člověka a jeho vodicího psa.

    V kontextu tohoto mi zavolala paní Jitka, která byla ženou pána, který byl celý život sám zrakově postižený a celý život pomáhal lidem se stejným postižením. Paní Jitka založila občanské sdružení Vision, o.s., kde chtěla zaměstnávat právě osoby se zdravotním postižením. Paní Jitka byla velmi přesvědčivá a s vazbou na svého muže i důvěryhodná.

    Přijala jsem práci jako „skenovač“. Moje práce spočívala v tom, že budeme převádět texty z tištěné podoby do podoby digitální, a tak budeme pro potřeby zrakově postižených vytvářet knihovnu s digitálními dokumenty. Paní Jitka na nás pobírala příspěvek na OZP od Úřadu práce, bylo nás tam zaměstnáno poměrně dost. Pravidelně jsme s paní Jitkou hovořili, ona byla stále nadšená a plná nápadů, co bychom mohli společně tvořit a jaké projekty společně vymyslíme.

    Spolupráce běžela dobře, i když práce skenovače je náročná, je třeba text knihy oskenovat a pak kontrolovat slovo od slova a opravovat chyby co skener udělal, až pak je kniha připravena ke zveřejnění.

    Práce mě bavila, byla jsem ráda, že mám nějaké uplatnění. Bohužel časem komunikace s paní Jitkou vázla. Až přestala komunikovat úplně a jen slibovala, že peníze za mzdy již brzy dorazí. Já byla tenkrát dosti důvěřivá, a tak jsem věřila a čekala, Vydržela jsem čekat 3 měsíce a pak pracovní poměr ukončila. Byli tací, co paní Jitce věřili více, a dodnes jim dluží mzdy za 6 měsíců. Samozřejmě jsme podali trestní oznámení, policie ČR případ vyšetřovala, paní Jitka se nechala označit za nesvéprávnou, a tak případ vymizel do ztracena. To bylo tedy mé první zaměstnání a skončilo poměrně fiaskem.

    Bohužel jsou ve společnosti stále ti, kteří si nepřiznají, že to, co si vymysleli a nabrali si toho hodně, nezvládnou Než by paní Jitka přiznala, že vedení občanského sdružení bylo nad její síly, a že snadno nabyté peníze pro ní byly lákavou kořistí, raději okradla skupinu lidí, která se těšila, že může i se svým handicapem přidat trošku do mlýna, a pomoci tak sobě i jiným. Případ je odložen a zřejmě už ho nikdo nikdy neotevře.