Prakticky nevidomá matka čte své dceři

Dnes bych vám chtěla napsat pár řádků, jak probíhá v naší domácnosti čtení knížek pro dcerku. Naše Tonička oslavila 3. narozeniny v prosinci 2020 a už nějaký čas si čteme pohádky před spaním, a to po obědě, kdy ještě stále spí, ale také samozřejmě večer. 


Čtení knihy pomocí aplikace Voice Dream Scanner


Zpravidla probíhá čtení tak, že čte manžel, malá si vybere, co budou číst a čtou si hezky společně. Já je většinou poslouchám z vedlejšího pokoje, někdy jsme všichni tři v pokojíčku a posloucháme a čteme společně. Momentálně u nás letí příběhy a vše, co se děje kolem prasátka Peppy – známé jako Peppa Pig. Máme tedy i několik knih, které se čtou dokola. Výjimečně dcerku přemluvíme, že si přečteme něco jiného, ale vydrží chvilku, pak prohlásí, že je to nuda a vracíme se opět k prasátku. 


I když malé vysvětluji od mala, že máma hodně špatně vidí, že má nemocné oči, že mi musí věci podávat do ruky, že když mi něco ukazuje, že mi to má přinést, abych si na to mohla šáhnout, tak zrovna tak jí říkám, že písmenka nevidím, že knihu bude číst táta. I když to Tonička vesměs akceptuje, pak ale prohlásí, že mámu oko nebolí, že tedy může číst. 


Protože bych asi příběhy prasátka Peppy v Braillově bodovém písmu nesehnala, tak volím jinou variantu, jak si můžeme společně číst knížku. Přitom si myslím, že tyto krátké povídky by byly vhodné i pro začátečníky v kurzu nácviku bodového písma, neboť jsou to velmi lehké a jednoduché texty.  


Když tedy dcerka trvá na tom, že si budeme číst spolu, tak využiju OCR v mobilním telefonu. To znamená, že si nechám rozpoznat tištěný text, který mi posléze čte hlasový výstup v mém zařízení. Většinou k tomu využívám aplikaci Voice Dream Scanner, jejíž ovládání je velmi jednoduché, pak mám výsledek velmi rychle a můžeme začít číst. Lze samozřejmě využít i KNFB Reader či funkce multifunkčních aplikací, jako jsou Seeing AI, Envision AI či Seeing Assistant Home, které mimo jiných funkcí mají také možnost čtení tištěné předlohy, kterou převedou do digitální podoby. 


A jak to děláme? Jelikož jsou knížky hodně barevné a obrázkové, a je tam málo textu, který není na každé stránce, tak mi Tonička vždy řekne, na které straně je text a na které je obrázek, který doprovodí i vysvětlením, že je tam např. Peppa a Zuzka, což je její kamarádka ovečka. Já si pak vyfotím text, ten je možno zachytit automaticky, já ho fotím rychle, ať nezdržuji, než se zachytí. A i když je papír lesklý a hodně barevný, vždy se mi text zachytí tak, že vím, co se tam píše. Nechám si číst obsah po řádcích, opakuji je dceři, která přikyvuje, jestli je to správně, jelikož si samozřejmě pamatuje veškerý obsah. Pak mi ukáže, kde si mám knihu zase vyfotit. A tak spolu projdeme pár stránek, dceru to baví, jelikož je to zase něco jiného a zajímavého. Hlavně je to čas a činnost, kterou děláme společně, a to je pro mě nejvíc cenné. Velmi milé je, že pak dcera hlásí babičce, že máma četla Peppu a jak to udělala. A radost nakonec máme všichni. Až bude větší, tak bych ráda zkusila, že bychom společně poslouchali pohádky v mluveném slově. Tak doufám, že i tato konzumace literatury bude dceru bavit. 


Komentáře